| Pam-pela | 
 |
(28.4.2016 0:46:32)
Ono se všechno vyvíjí, i styl a forma diskutování a tak.
Já jsem nikdy na žádné diskuze nechodila, až mi pak dcera jedno diskuzní fórum tak před 10ti lety ukázala, ale taky už to tam nežije....jen pár skalních diskuzí  .
Bylo to fajn a žilo to, našla jsem si tam ale opravdické dlouholeté kamarádky, už ale diskuzní fórum ke kntaktům nepoužíváme.
Myslím, že takovým těm plkacím diskuzím odzvonilo...že je prostě nová doba..i starší dcera se přesunula jinam a s druhými se kontaktuje jinak.
Prostě to tak je a asi se to "nevylepší", jen zase o kus změní zase jinam.
Já jsem si všimla, že tady na rodině se už lidi hlavně bojí jen tak plkat...nějak se otevřít nebo se nedejbože nějak odkrýt před druhými, splést v nějakém faktu, ukázat nějakou svou slabost nebo nedokonalost. Protože ty ve všem dokonalé je úplně uklovou.
Pokud se nějaký názor nelíbí, ihned se zjišťuje, kdo se za ním doopravdy skrývá a jak ho odkrýt před ostatními, zesměšnit ho nebo mu nějak uškodit.
Myslím, že tu čte spousta lidí (protože se tu dá pořád hodně různých informací vytěžit a díky za to), ale nepíšou...protože na ně číhá to hejno dokonalých, aby si smlsly. To Y je tam schválně.
A nemyslím, že se to může nějak zásadně změnit...ale co, třeba to zas povede k tomu, že se člověk bude víc stýkat s ne-virtuálními lidmi, s opravdovými známými, kamarády a přáteli 
|
| Pam-pela |
|
(28.4.2016 1:00:18)
Já to, Žluťásku, nevnímám směrem k sobě...je mi jedno, co si lidi myslí o tom, co píšu. Byly doby, kdy nebylo, to je pravda a to ani na tom druhém serveru, o kterém jsem psala.
Vnímám to u druhých...to pak člověk vidí docela jasně, když se ho to vlastně vůbec nedotýká.
Kolkrát jsou to fakt zbytečný reakce, až krutý, řekla bych, který můžu člověka fakt položit až na dno...a dneska hodně lidí není zcela pschicky při síle, aby to zvládli.
Jinak jasně, že to bylo vždycky  , do určité míry, ale teď vznikají hodně neosobní diskuze, lidi nejdou s kůží na trh...a ani se jim nedivím .
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(28.4.2016 1:03:38)
ono napsat, že děcku něco jde nebo nejde, dokud jsou mu dva, není problém, ale napsat veřejně, že má konflikt ve škole a ppsat to - tak riskuješ ještě, že si to přečte i ta učitelka a bude to ještě horší, možná i proto málokdo jen tak přijde a napíše "dnes byla dcera drzá k učitelce"
|
| Martina, 3 synové | 
|
(28.4.2016 1:17:50)
rizik, které jsou spojeny s internetem.
Rodina.cz je fenomén. Je to sledované fórum a hodně čtené. Uvědomila jsem si to při diskuzích o Barnevernetu. A není anonymní. Někdo si to neuvědomuje, někdo ano. 
|
|
|
| Pam-pela |
|
(28.4.2016 1:07:59)
Nj, nebo napsat, že synek jde na učňák...říkala jsem si, že to vložím do jedné z dnešních diskuzí, že se to mezi těmi VŠ bude vyjímat (myslím, že to byla diskuze o neschopné matce, jejíž dítě má jen jednu obyčejnou VŠ) ale pak jsem musela odběhnout a zapomněla jsem na to...tak aspoň sem. 
|
| Delete | 
|
(28.4.2016 1:18:35)
Pam-pelo,
já bych neměla strach o tom, že dítě jde na učňák, napsat, ale přiznávám, že bych měla strach tam dítě dát. Dneska. Jinak třeba teď čtu Pusinky, před tím jsem četla Malého vodního hada, to jsou knížky o učňácích, učních, intrech...oslovovaly mě v patnácti, baví mě to i dneska....ale prostě ty učňáky dneska nedokážu brát jako ty popisované v těch knížkách.
Teda až na ty výjimečné, kam se třeba dělají talentovky.
Nebo o některých oborech už jsem dlouho neslyšela, nečetla. Všude samý kuchař - čísník, automechanik či opravář zemědělských strojů, ale třeba o tom, že by šel někdo na zedníka, pekaře, cukrářku nebo švadlenu, to nevím...
|
| Tragika | 
|
(28.4.2016 1:22:20)
Mmch Delete, ty zítra neučíš?
|
| Delete |
|
(28.4.2016 1:27:03)
Tragiko,
učím.
Právě jsem si dotiskla přípravu.
Ještě tu mám jednu sadu pracovních sešitů na opravení, ale už to asi vzdám.
Ve středu toho mám vždycky nejvíc. Opravovala jsem odpoledne a pak večer do desíti, od té doby jsem plácala tu přípravu a hlavně se ukecávala k činnosti. V současném psychickém stavu mi to jde hůř než jindy...
|
| Tragika |
|
(28.4.2016 1:31:17)
Delete, ty máš splín osobní, nebo spíš pracovní? Budeš odcházet?
|
| Delete |
|
(28.4.2016 1:41:04)
Tragiko,
budu odejita.
Ale i kdyby ne, tak bych nejspíš odešla, protože ta atmosféra tam je děsivá. Co se tam během roku událo, jsem si nedokázala představit, i když už loni touhle dobou jsem měla obavy, co z toho bude. No a je to ještě horší....přitom se mě to až tak osobně netýká, ale nesnesu to kolem sebe.
No a pak i osobní záležitosti, dost věcí kolem dětí, financí...
Prostě pocit, že "všechno špatně"....
|
| Tragika |
|
(28.4.2016 1:42:21)
Delete, hlavu vzhůru! Bude líp, uvidíš.
|
|
| Pam-pela |
|
(28.4.2016 1:47:34)
Delete, já jsem se poslední dobou naučila brát věci tak, jak přicházejí. Ne všechny, tak dokonale mi to zas nejde , ale většinu...a KUPODIVU, pokud té situaci přestanu nějak vzdorovat, přestanu k ní vyvíjet nějaké negativní postoje a vnitřní odpor (pocit nespravedlnosti, křivdy, strach, atd), a přestane mi TO vadit a přijmu to, že se to holt tak děje....ono se to jakoby SAMO vyřeší tak, jak nejlíp umí. Někdy zázračně.
Někdy je to až legrační, jaká různá východiska a řešení se najednou naskýtají. Většinou pak člověk skončí mnohem spokojenější, než byl.
Ale tohle vše nejde bez toho, že by tu původní situaci, která se mu nelíbí, přijal nakonec v klidu a smířil se s ní. Ne naoko, ale doopravdy, uvnitř sebe.
Je to teda hrozně těžké, zvláš´t u některých věcí. Ale pokud se to člověk naučí správně situace rozlišovat, kdy bojovat a kdy přijmout, strašně se mu uleví a život se celkově zklidní.
Tak hodně štěstí.
|
| kachna_ |
|
(28.4.2016 1:52:12)
Já jsem právě za dceru dovybarvila zvířátka z Písanky a jdu písemně poprosit paní učitelku, ať nenutí dcerku opravovat ošklivě napsaný úkol z češtiny, když musela dopsat před tím stránku a půl písankového sešitu (dva dny chyběla ve škole).
Připadám si jak nejhorší rodič, že jsem tomuhle dítě vystavila a že přemýšlím nad tím, že bych na tu školu ještě vůbec dala mladší děti (stížnost proběhla, školy v okolí zoufale plné nebo srovnatelné).
Obecněji k tématu. Taky mi nevyhovuje ten masivní přesun diskusí na fb, jsem vděčná za to, že Rodina funguje aspoň tak, jak funguje.
|
|
| kachna_ |
|
(28.4.2016 1:56:47)
a co když si přesvědčená, že má cenu bojovat, ale netušíš jak?
|
| Pam-pela |
|
(28.4.2016 2:41:38)
Lenko, já mám ráda tuhle modlitbičku:
Dej mi, Pane, sílu změnit to, co změnit lze,
přijmout to, co změnit nelze
a moudrost rozeznat jedno od druhého.
Takže možná jsem se blbě vyjádřila - ne bojovat, ale změnit...
Pokud ten "boj" má cenu, nějakým způsobem se ukážou přirozeně i prostředky...člověk musí být ve střehu - bdělý - a vnímat, co se nabízí. Může to být kamarádka s nadhledem a radou, může to být nový vlastní nápad, nějací "spojenci" nebo někdo, kdo se toho problému ujme a tak...
A někdy jde jedna překážka za druhou...a to je pro mne dneska už určitá stopka, že tudy ne...
Dřív jsem nějaká chtění hnala do krajnosti, dala do toho všechnu sílu a um...a nemělo to to žádný uspokojující výsledek nebo to bylo tak vratké, že to stejně samo spadlo. Pak už jsem neměla sílu a pustila to z rukou......přijala...změnilo se to "samo" právě na ten nejlepší možný výsledek, třeba na takový, ve který jsem ani nedoufala.
Problém je v tom, že člověk nikdy nezná druhou variantu toho, jak by to dopadlo, kdyby....
Ale ten klíč je v tom správném rozeznávání, kdy je dobré se přestat tak moc snažit a přijmout tu skutečnost. To je podle mne hodně těžký.
|
| Gábi_Smolíková | 
|
(28.4.2016 7:15:10)
Pam-pelo, to je moc hezky napsaný. K něčemu podobnému jsem během posledního roku dospěla taky. Změnila jsem práci, úplně obor, takže se všechno učím. Navíc je to hodně o komunikaci a já jsem těžký introvert, často jezdím autem daleko a přitom jsem sváteční řidič,každý den jen úplně jiný a všechno se stále mění a já mám přitom moc ráda rutinu.... zkrátka vystupuju ze své komfortní zóny denně a na kilometry daleko. Vždycky jsem měla všechno pod kontrolou, teď to absolutně nezvládám, tak jsem to prostě pustila. A světe div se - ono se to děje samo, věci plynou, přicházejí, odcházejí, a většinou je to úplně v pohodě. A často to dopadá nejlíp, jak může. Ale je to teda hodně těžký.
Taky jsem dřív každou situaci poměřovala, skórovala...jakože dobrý/špatný, výhodný/nevýhodný, teď je prostě dělám, v té přítomnosti, né pro nějaký efekt. A on se většinou dostaví.
Snažím se nehodnotit, jen celý den přijmout, nechat plynout. Jsem z toho hodně nervózní, ale už můžu poučeně říct, že to jde. A asi mě to i baví.
|
| Pam-pela |
|
(28.4.2016 23:03:18)
Smolíková - jo, jo..přesně, taky krásně napsaný, zase jinak a srozumitelně... 
Mám hrozně silnou vůli, když něco chci a nechat některé věci volně plynout je pro mě strašně těžký... Bylo těžký, snad úplně nemyslitelný.
Teď beru věci, jak jsou. Ne vždy a ne všechny, ale u většiny situací ano a také nechodím cestou velkého odporu.
|
|
|
|
| Puma |
|
(28.4.2016 9:14:13)
Pro mne je kritérium určitá snadnost docílit žádané změny. Neznamená to, že člověk nemusí nic udělat a je to vždycky jednoduché, ale je mu pomáháno, jakoby to běží, bez klacků pod nohy. Někdy mám pocit, že stačí odevzdat strach, být odvážný a vykročit, dál už nechat plynout.
|
|
|
| withep | 
|
(28.4.2016 8:11:45)
Pampelo, to jsi hezky popsala to, co zažívám a jak se k tomu stavím v poslední době, zvlášť intenzivní je to v posledních dvou týdnech. Řeším neřádně očkované dítě, které má jít do školky - různé varianty různě legitimních řešení s různými lékaři a různými školkami, no takový boj s větrnými mlýny. Špatně snáším, když jsem zahnána do kouta a musím se rychle rozhodnout, ale nakonec jsem se hodila do klidu a že tomu nechám volnější průběh, což by leckdo jiný vyhodnotil, že jsem to já lajdák nechala na poslední chvíli, a kvůli tomu preferovaná (nejjednodušší, nejlevnější) varianta nevyjde. Ona asi vyjde, protože to vzdávám, ale paradoxně mám takový hrdinný pocit, že jsem to aspoň nevzdala hned a projevila trochu odporu, a že sice bude po jejich, ale oni se mohli alibisticky schovat za své nadřízené a kontrolní orgány, zatímco já se musela sama za sebe rozhodnout, jestli si půjdu za svým principem (na úkor dítěte, kterému je hep. B ukradená a do školky chce) hlavou proti zdi nebo sklapnu a spořádaně se zařadím do stáda. Jenže já teď potřebuju řešit důležitější věci (IVP pro starší dítě) a zároveň se dějí důležitější věci a já mám velkou důvěru v to, jak se co děje, minulý týden jsem byla v opravdovém úžasu, dokonce i mamčin onkolog-hrobník prý zíral, protože z hlediska konvenční medicíny se stal zázrak na druhou. Jsem pohlcena pocitem, že život nejlíp ví, kudy jít, že všechno je k něčemu dobré 
|
| Pam-pela |
|
(28.4.2016 23:07:47)
witep, jo...to je super a nejlepší je na tom to soukromé zjištění, že to takhle funguje.
Mamince přeju hodně spokojenosti i zdraví .
|
| withep |
|
(29.4.2016 10:38:06)
Díky
|
|
|
|
| Puma |
|
(28.4.2016 9:04:40)
Pampelo, dělá mi dobře číst to od dalších, posiluje to. Taky si to poslední čas hodně uvědomuju.
Nežádoucí, pokud jde bez větších krkolomností měnit, měním, ostatní přijímám. Někdy ještě bojuju, ale nic to nenese, stojí to spoustu sil a zasévá se další k řešení.
|
| Pam-pela |
|
(28.4.2016 23:11:59)
Pumo, mě to taky moc těší číst.
Ale nedá se to nikomu naordinovat, ani tak nějak vysvětlit, k tomu nějak musí dojít každý sám...zkušenostmi. Ale zas to mohou "okoukat" další lidi, rodina, děti...
A zmizí strach, pak i obavy a zbytečné představy a člověk žije hodně přítomností a může zažívat velkou spokojenost a "štěstí".
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(28.4.2016 1:29:22)
Žluťásku, nedala bych na intr, nějakou přiměřenou kontrolu potřebuju....tedy ne já, naše děcka . A hodlám i v týdnu výchovně působit, nejen o víkendu.
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(28.4.2016 9:50:22)
Já nevím, kde to žijete, ale já znám dětí na učňácích opravdu hafo. Ani jeden nefetuje, nekrade a neděje se kolem něj něco nezákonného.
U nás to jsou automechanici, kadeřnice, elektrikáři, opraváři zem. strojů, prodavači, cukráři, plynaři, kuchaři, chovatelé exotické zvěře, opraváři klimatizační techniky, aj.
Jako by učnák byl nějaké stigma nebo co. Nechápu...
|
|
| Delete |
|
(28.4.2016 13:45:14)
margotko,
nejde o nějakou stigmatizaci, ale opravdu spíš o strach z neznámého. Vážně kromě syna kamarádky neznám nikoho, kdo by šel na jiný učňák, než na obor kuchař - číšník, o kterém je tu všeobecně známo, že tam se ze zájmu o obor nechodí...tady v okolí. A podle toho to tam vypadá .
A zejména holky nevím, že by na nějaký učňovský obor chodily.
|
| Martina, 3 synové |
|
(28.4.2016 15:03:56)
Přitom by učňů mělo být víc než gymnazistů. 
Vývoj počtů žáků vstupujících do 1. ročníků středního vzdělávání (u víceletých gymnázií do vyššího stupně) vč. žáků soukromých škol a žáků se zdravotním postižením
http://www.infoabsolvent.cz/Temata/ClanekAbsolventi/0-0-01
|
| Delete |
|
(28.4.2016 15:32:25)
Martino,
ono jich třeba i víc je, ale není tolik prostoru se s nimi potkávat. Nebo tgřeba jí když jsem ty deváťáky učila, tak právě šli na toho kuchaře - čísníka, i holky, sem tam automechanik, a to bylo všechno....takže mně v merku nechybí ani tak učni jako takoví, jako spíš ta pestrost oborů a pro mě takové ty "normální" obory.
|
|
|
| Dream | 
|
(28.4.2016 15:48:17)
Delete, a tebe to trápí nejak osobne? Ja tedy taky neznam zadne dite od kamarádů, ktere by na ucnak slo. Pokud nejsou na gymplech tak volí kluci technická lycea, prumky, počítačové a podobne zaměřené stredni skoly, holky zase obchodky, zdravky, pedagy, ruzne socialnespravni stredni skoly. Ale muze to byt i tim, ze z mych kamarádů neni nikdo vyuceny v nejakem oboru a tak k tomu ty deti nemaji tak blízko. Jaka je momentalne na ucnacich situace taky tedy netusim.
|
| Delete |
|
(28.4.2016 16:29:30)
Dream,
netrápí, ale celkem zajímá, jako všechno, co se týká škol a vzdělávání.
|
|
| Persepolis | 
|
(29.4.2016 7:16:37)
já znám. Syn kamarádky, nikdy mu učení nešlo, ale dostal se na nějakou školu cestovního ruchu nebo něco podobnýho, nechtěl tam, bylo to na nátlak rodičů. Po prváku odešel, sim si vybral učební obor klempíř. Dneska mu je 26 let, už má svoji firmičku a price, že se nezastavo.Manželka mpho synovce je vyučená kadernice. Má svoje pánské holičství a daří se ji velmi dobře. Pak ještě znám holku, která při studiu na VŠ si začala přivydělávat pedikůrou a i když VŠ úspěšně dokončila, tak u tp pedikůry zůstala a nehodlá na tom nic měnit. Neviděla bych v učebním oboru nic hrůzostrašnýho
|
|
|
|
|
| Skákavá kráva | 
|
(28.4.2016 17:00:48)
máti na učňáku učí a není to žádný peklo. teda ve smyslu že horší než jiné stupně vzdělávání. spíš vždycky záleží na konkrétní škole. i na některejch gymplech víc dětí fetuje a chlastá než se učí, o tom to není. fakt není potřeba se bát. pokud je dítě šikovný v něčem praktickým, tak je to do budoucna super.
|
| Skákavá kráva |
|
(28.4.2016 17:23:40)
jaj, tak to je těžké rozhodování, to věřím. ono je to podle mě se školou vždycky a všude stejné, chce to štěstí na pedagoga. držím palce, ať se dítě někde najde s tím správným! ale on si to člověk nesmí moc představovat dopředu, nakonec vždycky všechno nějak dopadne, často tak, jak by nás ve snu nenapadlo...
|
| Dream |
|
(28.4.2016 17:48:44)
Zlutasku, 3 roky jsou dlouha doba, ditko se muze posunout uplne jinam.
|
|
| Delete |
|
(28.4.2016 18:00:18)
Žluťásku,
když jsem si přečetla tvůj příspěvek, tak nevím proč, ale napadl mě učňák, kterým prošel můj bratr. On je totiž a vždycky byl dost nešikovný. Ale to jsem si uvědomila až potom. Jen mi došlo, že snad ještě existuje nějaký učňák drážní, brácha potom dělal průvodčího, než šel na nástavbu a VŠ...
To vlastně není ani tak řemeslo. Takový učňák by se mi i líbil, mi došlo...
Tři roky jsou dost času, tak třeba se najde ještě víc podobných oborů...ale mě to teď fakt vysloveně zaujalo...
|
| Delete |
|
(28.4.2016 18:25:19)
Žluťásku,
z testu na přijímačky nic nevyvozuj.
A ona určitě ještě dozraje. Ono to opravdu bude hlavně o tom štěstí při výběru, aby se děti dobře sešly a měly o obor zájem. A u dráhy lidi určitě i za desítky let pracovat budou, ten lidský faktor se podle mě z toho oboru nedá vyloučit. A právě třeba ten průvodčí, tedy osoba doprovázející vlak, ne nutně na štípání lístků, ale na řešení nečekaných událostí apod. si myslím, že tam bude pořád.
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(28.4.2016 18:34:05)
http://brnensky.denik.cz/z-regionu/vystudovat-unikatni-obor-palubni-stevard-jedine-na-blanenske-stredni-skole-20151112-hanu.html
|
|
|
|
|
, a klování už jsem také v nějaké diskuzi pojmenovala
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)