Ruth |
|
(7.11.2016 10:54:17) Alixo, lidé "odsávači" existují, samo že někdo ti bude tvrdit že ne, ale třeba jen žádného nepotkal, nebo to nevnímá, nebo je sám upír. Jenže důležitější je náš postoj k nim. Připadá mi, že jsi trochu pasivní. Světlo na konci tunela většinou hledáme v případech, kdy toho můžeme málo ovlivnit. Je rozdíl, jestli je to tchýně nebo sestřenice. Záleží, jaká je to práce a její organizace a co děláš ty a co ta baba. Musíš tam pracovat?
|
No one |
|
(7.11.2016 11:02:14) Ruth, samozřejmě, že nemusím a nemusím se s ní ani stýkat. To si uvědomuji. Ale momentálně je to práce, která je pro mne (co se týče času a peněz) nejvýhodnější a z toho důvodu jsem se rozhodla, že to ještě vydržím. Ale poslední dobou nevím, co převažuje - zda ty plusy (čas na děti plus peníze) nebo ty mínusy (kontakt s bláznivým upírem)...
|
Grainne |
|
(7.11.2016 11:30:38) No....protoze se tvrdi, ze to neexistuje, je to "neco mezi nebem a zemi", obratila bych se na nejakeho sikovneho ezoterika. Ja jsem se naucila udelat si ochranny kruh kokem sebe, jinak se tomu taky rika proste "bublina", nekdo to ma dane, nekdo se to musi naucit, pripadne ruzne amulety a podobne.
Ne ze bych verila, ze maji nejake kdovijake ochranne pusobeni, ale vzbudi pocit vlastni ochrany.
Doufam, ze nedostanu sutrem a pokud mas vuci takovym vecem absolutni averzi......zapomen.
|
No one |
|
(7.11.2016 11:38:55) V pohodě, je fakt, že pokud tomu "sama uvěřím", tak by amulet mohl pomoci...
Já vím, že mohu připadat všem tady jak husa, co si neumí sama dupnout. Ale chtěla bych napsat, že jsem se zlepšila a hodně. Dřív jsem plánovala a všechny zvala na každý svátek i narozeniny - myslela jsem, že se to tak dělá a má. No samozřejmě jsem si je naučila, ale uvědomila jsem si to, takže už nezvu a neplánuju - což má teda za následek, že se žádné rodinné sešlosti nekonají, nikdo jiný to nesvolává. Ale jelikož se nejedná o mojí rodinu (je to vše z manželovy strany), tak je mi to fuk. Ale ty Vánoce jsou trochu jiná liga no - tam bych ráda dosáhla toho, že se to nebude konat u nás. Budu tak moci ovlivnit dobu trvání celé akce. I když na poslední návštěvě jsme vydrželi přesně 35 min...
|
Grainne |
|
(7.11.2016 11:50:51) Alixo, ani ne husa, jen se v tom meles a peres sama se sebou. Mezi "co je spravne" a "co chci ja".
Neni nic proti nicemu, nekdy kousek ustoupit, kdyz je to ve prospech obzvlaste deti a vydrzet, byt se skripenim zubu. Nebo to udelat trochu rafinovane a napriklad se pod nejakou zaminkou vytratit, zdravotni, nakupni, cokoliv se hodi a alespon cast toho casu si udelat "zdravotni prochazku". Neni treba to hrotit bud anebo.
|
|
daba+holčička |
|
(7.11.2016 13:45:44) No a co to svolat do restaurace na oběd - nebo třeba jen do kavárny, tam člověk vydrží chvíli a hotovo.
|
No one |
|
(7.11.2016 14:28:14) Když oni dělají v restauraci hroznou ostudu.
|
|
|
|
|
|
Mysterious |
|
(7.11.2016 12:44:07) Prosím, můžete mi někdo polopaticky vysvětlit, v čem se to upírství projevuje? Je to něco víc, než když řeknu o tom člověku, že je otravnej nebo únavnej? Může být upírem dítě? Působí upír stejně na všechny nebo jen na někoho? Není ten pocit vysátí způsoben nastavením toho vysávaného? Mám v rodině i v okolí lidi, se kterými bych nejradši omezila kontakt na minimum, ale pokud třeba někdo neustále vede litanie o tom, jak se má špatně, i když objektivně se mu nic hrozného neděje, spíš si v duchu řeknu: Ta je úplně blbá, nebo: Pálí ji dobré bydlo, ale s upírstvím to nespojuji.
|
Kudla2 |
|
(7.11.2016 12:46:00) "Není ten pocit vysátí způsoben nastavením toho vysávaného."
Já si myslím, že zcela jistě.
|
Grainne |
|
(7.11.2016 12:53:47) Kudlo, ve vsi ucte, ale tvoje emocionalni krivka zabranuje jakemukoliv pokusu o vysati
|
Kudla2 |
|
(7.11.2016 12:58:41) co je to "emocionální křivka"?
Jinak co je to upír vím a v minulosti jsem se také nechala občas od někoh "vysávat", ale nemohu popřít svůj značný podíl na tom, tj. dost podstatnou součástí toho vysávání bylo to, že jsem byla ochotným receptorem.
A obávám se, že toto lze změnit jen tak, že člověk změní sám sebe a svůj přístup k tomu celému. Dokud má pocit, že "to já přece nemůžu, vždyť co by on chudák", tak prostě je a bude potenciální obětí.
|
Grainne |
|
(7.11.2016 13:21:19) Kudlo, vzdyt jo, prestanes "plytvat emocemi" a zapojis zdravy rozum, ci rovnou pud sebezachovy a srovnas emocionalni vlivy do roviny. To odsrihnuti kontaktu je typicke, bez emoci a ohledu na "teticku Marenku" a nekdo se to neumi naucit, ci se dokonce boji, ze "bude potrestan", ze se mu to vrati - to zcela jiste a pak musis zvazovat i mozne dusledky a co, jestli se nechces vzdat "teticky Marenky".
Fakt je, ze to jde a lidi, kterym na tobe opravdu zalezi, si proste zvyknou, ze jsi takova. Jinak mas pravdu, nikdo, ani energeticky upir nam nemuze skodit, kdyz si skodit nebechame.
|
Kudla2 |
|
(7.11.2016 13:25:59) Grainne,
čistě racionálně - jak moc je pravděpodobné, že "tetička Mařenka", která je dle našeho zadání bezdětná vdova, Tebe má od dětství ráda, nikoho jiného nemá a jinak spolu velmi dobře vycházíte, si to bude s Tebou ochotná nějak ultimativně rozházet kvůli tomu, že nejsi ochotná navštěvovat strejdu Pepíka?
|
Grainne |
|
(7.11.2016 13:27:54) Kudlo, nemam tuseni, ale ja jsem absolutni egoista, kdyz na to prijde, takze to s klidem na teticce necham. Nicmene, tady jde o to, ze ne kazdy to ma takhle jednoduche.
|
Kudla2 |
|
(7.11.2016 13:31:25) Grainne,
ano, ale to jsme zas u toho samého.
Jedna věc je, že "naučit se plavat" není jednoduché.
Druhá věc je, že až se budeš topit, tak Ti celé tohle slavné konstatování (byť by bylo sebevíc pravdivé) bude ÚPLNĚ K PRDU a bude platit jen rovnice umíš plavat = zachráníš se, neumíš = utopíš se.
A asi Tě moc neutěší, když Ti na hrob dají věnec s nápisem NAUČIT SE PLAVAT JE FAKT STRAŠNĚ TĚŽKÝ s certifikátem nějaké odborné autority, že je to fakt pravda.
|
sovice |
|
(7.11.2016 14:32:52) Kudlo,
problém je, že myslet pragmaticky je do jisté míry věc nácviku a výchovy, ale do jisté míry věc naturelu. Tedy není to snaha naučit se plavat, ale třeba snaha introverta naučit se extrovertní jednání. Jde to, do jisté míry. Ale vnitřně se člověk tak snadno nepredela. Moje dvě dcery se obě umějí pohybovat ve společnosti a mají dokonce společnost rády, ale zatímco jedná pak dorazí nabitá, druhá je vyšťavená.
A já myslím, že určita tendence části lidi obětovat se nad pragmatickou hranici je pro nás jako pro biologicky druh užitečná, takže vymýtit ji nelze, stejně jako je užitečné, aby část lidí byla extrovertni a udržovala s chutí chod širší mezilidské komunikace, zatímco část je introvertní a věnuje se soustředěné osamělé práci, že které má pak celek taky prospěch. Vnímám to jako věc rovnováhy.
|
Kudla2 |
|
(7.11.2016 14:44:19) Sovice,
já bych to s dovolením viděla trochu jinak.
To, že se někdo obětuje nad pragmatickou hranici, je možná užitečné pro nás jako biologický druh, ale pro toho konkrétního člověka škodlivé, a my se tu bavíme o konkrétních lidech.
Navíc jsou různé druhy "obětování" - to pozitivní, o kterém hovoříš Ty, bych vnímala třeba jako že prarodiče se po výpadku rodičů (ať už z důvodu úmrtí nebo jiného) s vypětím sil postarají o vnoučata, ale to, o kterém tu hovoříme (stýkat se za každou cenu s "toxickými" lidmi nebo si neustále s něčím dělat starosti), mi nepřijde nijak přínosné pro celek, ale zato notně otravné pro dotyčného jedince.
|
sovice |
|
(7.11.2016 15:10:00) Kudlo,
vsak jo, konkrétní jedinec z toho mívá v určitých situacích neprospěch (ale někdy zase prospěch, protože si, např., takto saturuje potřebu užitečnosti...). Ale protože druh to potřebuje, zajistí si příroda, aby byl pro tento typ lidí jakozto bandu jedinců přechod k pragmatismu obtížný.
Myslím, že u vyhraněných dobrotivcu jsou obcas rady směřující k pragmatickemu řešení prostě nerealizovatelné, jako bych já bez hudebního sluchu radila své hudebně slyšící dceři, ať si těch falešných tónů prostě nevšímá a dělá xyz...
Čímž nechci takové rady zavrhovat, můžou dost pomáhat. Jen je treba vidět limity těch lidí a nelamat je.
Imho ale hlavní roli hraje výchova, co můžeme dělat, je učit své děti říkat ne - ty, které to nemají hluboce v krvi - a snažit se jim vybudovat sebevědomí nezávislé na hodnocení ostatních (ačkoliv právě to má své hranice, poněvadž jsme tvorové společenští). Například.
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(7.11.2016 13:28:36) Grainne,
já tam vidím jen dvě přijatelná řešení:
- odstřihnout se emocionálně, tj. s tím člověkem se stýkat, ale vůbec si nepřipouštět jeho výčitky - odstřihnout se úplně, pokud to první nedokážeš.
Myslím, že to první je už vyšší level, a pokud to člověk neumí, tak je lepší řešení udělat to druhý, než žít v nějakejch krutejch nervech.
|
Ruth |
|
(7.11.2016 13:38:06) Kudlo, ty považuješ tetu Mařenku za upíra? To snad ne, ale proč se octla v této diskusi? Strýc Pepa je obyčejný... a vyhni se mu, Mařenku si nech.
|
Kudla2 |
|
(7.11.2016 13:50:12) Ruth,
já žádnou "Mařenku" ani "Pepíka" nemám, "Mařenka" vznikla jako prototyp "vyčítajícího příbuzného" v situaci, kdy si tu někdo stěžoval, že když odstřihne toxického příbuzného/upíra, tak si to pošpatní se zbytkem rodiny.
|
Kafe |
|
(7.11.2016 13:58:18) Většinou lidi celkem chápou, že některý člen rodiny je řekněme otravný a dokážou rozdýchat, když se s takovým člověkem ostatní už nechtějí stýkat či minimálně. Jednoho takového hrozně negativního člověka mám také v širším příbuzenstvu. Vyhýbám se mu.
|
...j.a.s... |
|
(7.11.2016 14:17:56) Liško, to si teda nemyslím. Představ si scénář, že se chceš třeba odstřihnout od otravné tchyně. To neprobíhá hladce, protože to většinou roztočí kolotoč... Minimálně si to rozházíš u manžela nebo tchána, protože nikdo z nich nebude chtít slyšet, že máš něco proti jejich milované Jarušce. A pak přicházejí věty, proč nejsi tolerantní, co pořád máš, každej je nějakej...
|
...j.a.s... |
|
(7.11.2016 14:20:55) A to jsem zapomněla na tu nejdůležitější - tchyni Jarušku, která bude nejvíc dotčená tím, že ji manželka jejího milovaného syna nemusí.
|
Ruth |
|
(7.11.2016 14:27:54) Mandelinko, o co se vsadíš, že jsem věděla, že přijdeš s tímto názorem?
|
Ruth |
|
(7.11.2016 15:03:04) Mandelinko, vysírač nemusí být upír a často nebo skoro nikdy nebývá - imho. Upír bývá extrovert, v kolektivu oblíbený...někdy i pohledný. Je to někdo, s kým jsi v blízkým vztahu a proto jsi v pasti. (hurá, vyhnula jsem se výrazu "v prde.i"!) Když je to maminka, babička, tchýně - nechceš odstřihávat, kvůli dětem. Chceš aby děti měli babičku a dědu. Až vyrostou, mají na výběr, jako malí ne. Zvláštní zákeřností je, když si ho vezmaš za muže nebo za ženu, protože to v zamilovanosti prostě nemáš šanci zjistit. Asi jako ve dne nevidíš hvězdy na obloze. Upír domácí tě nevysaje a neodhodí jak ve filmu. To by tě mohl někdo zachránit a odvézt do špitálu. On saje po kapkách, nehryzie a zvonkajšku neviditelně.
|
Ruth |
|
(7.11.2016 15:18:12) Mandelinko, dovolím si Tě ubezpečit - nebere. Neptej se mě, jak to vím, vím. Kdyby se něco změnilo, dám vědět. Na lidech jako Ty by si vylámali zuby a to nemůžou potřebovat.
Mmch, nevím, kdo furt diskusi otáčí na vysírače, nechce se mi to hledat.
|
. . |
|
(7.11.2016 15:31:46) Mandelinko, energie, kterou člověk srší při nějaké činnosti (např. v práci) není ta, o které je zde řeč.
|
. . |
|
(7.11.2016 15:50:47) Mandelinko, ok, psala jsi "jakou přezdívku mám v práci", tak jsem si to spojila s tvým působením v práci. Ale ani "mezi kamarády" bych to asi nepochopila tak, jak je to myšleno zde. Energii může vysávat (a často to dělá) i člověk velmi energický, činorodý, reálně pomáhající ostatním v nějakých činnostech... mně třeba vysávala masérka, která z vnějšku viděno v té situaci byla (měla být) zdrojem energie. Uvolňovala mi svaly, a současně mi vykládala o svém životě. Ona fyzicky makala a mluvila (nestěžovala si vyloženě, mluvila tak i tak), kdežto já ležela a mlčela, jen občas jsem zamručela že jako vnímám. No ale po pár měsících jsem zjistila (a to jsem v těchto "esoterických" věcech dost tuhoň), že jsem z ní vyčerpaná. Psychicky.
|
|
Natascha |
|
(7.11.2016 15:54:25) Slupko, jj Mám dvě dobré kamarádky, a uvědomila jsem si, že zatímco jedna mě dobíjí, druhá mě vyčerpává. Nezbývá než omezit kontakt.
|
Slonisko |
|
(7.11.2016 16:58:35) Natasho, taky mám takové dvě kamarádky. S jednou strávím den a ještě dva dny nato jsem v pohodě a plná energie, s druhou jsem po pár hodinách KO. Ale napadla mě strašná myšlenka, co když já naopak beru tu energii té dávající kamarádce. A té druhé jí teda naopak předávám? Jako já spíš doufám, že s tou první je to dobíjení spíš vzájemné. A s tou druhou si jen dávám pozor, abysme se nesetkaly, když mám zrovna baterku na minimu.
|
|
|
|
|
|
Ruth |
|
(7.11.2016 15:36:13) Temelín? Pokud rozděluješ dobrovolně a přiměřeně, ona se ta energie sama doplní. Rodině, přátelům, to je v souladu s přírodním řádem. Občas a přiměřeně charitě. Proč dělají např.První dámy charitu? No protože mají jinak houno co na práci, ze dne na den je vytrhli ze zaměstnání, jsou i docela mladého věku. Ale když si Máňa otevře léčitelský shop s výkladem a neumí to a dělá do lidí celý den, zničí ji to.
|
|
|
|
|
|
Natascha |
|
(7.11.2016 15:52:07) Valkýro, jakožto introvert to vnímám přesně jak píšeš: permanentně žvanící extrovert mě neskutečně vyčerpává. A já asi na extroverty působím jako neschopná (vzít si slovo), ale že bych jim brala odčerpávala energii, to asi ne, zatímco oni mně ano.
|
Simeona+3 |
|
(7.11.2016 23:10:46) Ach jo. Mam za sebou zrovna pracovni veceri a jsem uplne vycucnuta. Nepripadam si jako uplny extrovert, ale asi jsem, nedokazu sedet dve hodiny u stolu s 8 lidmi mlcky. Ovsem sedet s osmi lidmi u stolu a pokouset se jeste s jednim dvema o konverzaci, zatimco ostatni mlci je uplne priserny. Uf.
|
|
|
Ruth |
|
(7.11.2016 16:01:32) Valkýro, ono toho je asi dost druhů. Děkuji, nechci to v praxi už poznat, číst si ano, klidně. Módní nemódní, jedno jak se to nazývá.
|
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(7.11.2016 14:34:12) Předpokládala bych, že tady mi manžel bude spojencem - pokud bych nemusela tchyni, tak by jistě minimálně tušil důvod - viděl by, jak se dohadujem apod. a spravedlivě by ode mě mohl očekávat, že na jeho matku nebudu nasazovat, dělat mu překážky, aby tam jezdil, ale zároveň by dost dobře ode mě nemohl chtít, abych ji milovala, to by bylo absurdní.
Očekávala bych, že mi v maximální možné míře umožní, abych se s ní nemusela vidět (pojede tam jen sám s dětmi apod.), a on by zase ode mě mohl očekávat, že se aspoň občas bez keců přemůžu.
|
|
|
|
|