| MirkaMM |
 |
(7.8.2019 21:58:12)
Snad mi odpustíte trochu zvláštní vyzpovídání se. Je to trochu trapný a neobvyklý, ale zajímalo by mě, jestli třeba němá někdo podobnou zkušenost (jestli nechcete nasadit brouka do hlavy, tak raději nepokračujte). No, bylo to tak, že když mě bylo asi 11 tak jsem viděla v televizi jeden takovej film, kde dotyčný člověk oplýval zvláštní schopností, že mohl vědět na co všichni lidi kolem něj myslí. Od tý doby, z nějakýho důvodu jsem si začala představovat, jak strašný a děsivý by bylo, kdyby mě moch někdo třeba takhle vidět do hlavy a poslouchat všechno na co myslím. A bohužel, tahle představa už se mě od tý doby nepustila, vážně si nevymejšlím. Od tý doby mám prostě celý dlouhý roky tendenci se kontrolovat (i když je mi jasný, že je v praxi pravděpodobnost něčeho takovýho opravdu nepravděpodobná) a vždycky když začnu myslet na nějaký věci, který jsou řekněme dost "choulostivý" a myslím, že občas má takový myšlenky každej, tak mám tendenci to honem rychle potlačit a přepnout na něco jinýho, protože mi prostě vadí představa, kdyby něco takovýho někdo "viděl"  Ne, že by to bylo nějak hrozný, ale přecejenom mi to po celý ty dlouhý roky tak trochu otravuje život, protože mě štve, že ani v mysli už nemám takovou svobodu a občas to dost vyčerpává mozek. Je mi jasný, že už se toho pravděpodobně do konce života nezbavím, ale říkám si, že kdybych se tenkrát v těch 11 letech nekoukala na ten blbej film, tak by se mi to nestalo  tak si říkám, jestli nemá někdo třeba podobnou zkušenost
|
| Kudla2 | 
|
(7.8.2019 22:03:03)
Já jsem slyšela, že děti do určitého věku (nepamatuji si jakého, ale byl poměrně nízký) neumějí lhát, protože si nedovedou představit, že by ten druhý nevěděl to samé, co ony.
|
|
| Hr.ouda | 
|
(7.8.2019 22:09:02)
zdravím, to je boží téma
protože já jsem chvíli měla totéž, akorát nemůžu říct, že mi to zničilo život
mela jsem to chvíli jako dítě, nevím, jestli je tu nekdo, kdo si na to vzpomíná, ale v časopise Naše rodina vycházely romány na pokračování a někdy v 80. letech tam byl i román o chlapovi, co takhle vedel, co si druzí myslí....jako děcko mne to strašně překvapilo, jen ta možnost, a pár týdnů nebp možná měcíců, jsem sledvala svoje myšlenky a přemýšlela, jaký by bylo, kdyby je někdo znal, četl....bylo to docela užitečný cvičení, protože to bylo poprvé v životě, co jsem se snažila pozorovat vlastní myšlenky ....
|
|
| Termix | 
|
(7.8.2019 23:38:29)
U mě to není o filmu, ale ve skutečnosti se permanentně bojím, že mi lidé vidí do hlavy a vědí, co jsem kdy ptovedla. Určité životní zkušenosti mi způsobily, že se uvnitř cítím špinavá a strašně se pořád bojím, že okolí si taky myslí, že jsem špinavá. Racionálně samozřejmě vím, že to je blbost, ale nacionálně mi to taky ničí život. Asi bych ti poradila, pokud tě to trápí, zkusit psychoterapii. Není všemohoucí, ale může pomoct.
|
| K_at |
|
(8.8.2019 5:24:50)
Termixi, kdyby ti nekdo videl do hlavy, mel by zrejme chut spachat jisty nasilny cin na nekom uplne jinem, nez jsi ty. A co by teprve videl v lebce jinych - treba Kajinka, nebo Babise.....to by byl ficak.
|
| adelaide k. | 
|
(8.8.2019 8:53:39)
Kat, tohle Termix, na racionální úrovni jistě chápe, ale cítit se tak i uvnitř je něco docela jiného.
|
|
|
| Konzerva | 
|
(8.8.2019 9:24:42)
Termix,
znáš knížku Temný cypřiš od Agathy Christie? Tam je z vraždy obviněna žena a Poirot se jí snaží zachránit, ale ona je k jeho snaze pasivní. SPOILER O TOM, KDO NENÍ VRAH, nakonec se ukáže, že to bylo proto, že ona sice vrah nebyla, ale po určitou dobu si smrt té oběti přála. A cítila se tak špinavá a vinná, jako kdyby ji fakt zabila. A Poirot jí tam (správně) přesvědčuje, že přát si zabít není to samé jako zabít.
Čili představovat si nebo chtít něco špatného není totéž jako to udělat. Navíc, když si představuješ to špatné a začneš se zaobírat tím, jak bylo dál, tak dojdeš k tomu, že by to vlastně tvoje očekávání nesplnilo. A pak už tě ta myšlenka netrápí.
Třeba máš rodiče, o kterého se staráš, ale je dementní a strašně tě to zatěžuje a napadne tě, jaká by to byla úleva, kdybys mu jednou dala dávku léku dvakrát a on by zemřel. A ta myšlenka tě vyděsí, jak jsi hrozná.
Ale když si to fakt představíš, co by bylo dál? Tak první otázka je, jestli by ti to prošlo. Možná jo, možná by si toho nikdo nevšim. Ale jistotu nemáš. co kdyby se to začalo šetřit? Úmysl by ti asi neprokázali, ale zanedbání třeba jo. I kdybys dostala podmínku, u bys měla flastr. A okolí by to vědělo a přetřásalo. A děti by se tvým dětem smály, že jejich matka je vrah. A co tvoje svědomí? Měla bys sice klid, že už se nemusíš starat, ale určitě bys měla výčitky svědomí, trápilo by tě to tak, že bys stejně nemohla v klidu žít.
Takže vlastně dospěješ k tomu, že ani vražda by tvůj problém nevyřešila a tak už se ti tyhle myšlenky do mysli vnucovat nebudou.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(8.8.2019 8:29:47)
já tě chápu... já měla obdobný problém jako dítě, když jsem viděla komedii Velký blondýn s černou botou (pokud se nepletu)... v té komedii sledovali úplně normální lidi a přisuzovali jejich běžnému chování různé špionské cíle... já tenkrát propadla panice, co by si o mně někdo mohl myslet, kdyby mě tajně sledoval, protože jako zmatkář, chaotik a sklerotik jsem fakt vyváděla divné věci 
dodnes, když mě zničeho nic napadne něco, proč náhle změním směr, nebo dělám věci navenek podivné, napadne mě v koutku mysli, co by na to asi říkal můj sledovatel 
mimochodem i čtenář myšlenek mě jako dítě "děsil", ale postupem věku jsem přejala za svou myšlenku, že "všichni lidé mají příliš přemýšlení nad tím, co si o nich myslí druzí, že nemají čas myslet si něco o druhých" - je to velmi úlevné ve všech směrech života 
|
| sovice | 
|
(8.8.2019 9:10:28)
Vzpomněla jsem si na dětský kreslený seriál Rychlá rota (myslím, že to bylo tam), kde jakési padoušské zvířátko říká myslím krtkovi: "Pořád jenom čokoláda, čokoláda! U tebe by si čtenář myšlenek moc nepočet!"
Osobně často spřádám v hlavě příběhy k něčemu, co jsem četla nebo viděla - myslím, že čtenář myšlenek by kroutil hlavou
|
| Kudla2 |
|
(8.8.2019 9:12:09)
Sovice,
no racionálně - vzhledem k tomu, že často i hodně blízcí lidé mají nedorozumění v tom smyslu, že si jeden myslí, že si ten druhej něco myslí, a on si přitom myslí něco úplně jinýho  , tak bych se toho fakt nebála.
|
| sovice |
|
(8.8.2019 9:24:34)
Kudlo,
vzhledem k debatě v jedné z vedlejších diskusí, kdy jsme se neshodly na tom, co Mirek myslel, když napsal xxx... Tak už se nedivím ničemu . Dvojsmysly, nedořeknuté věci, přehlédnutí, v dlouhém vlákně ztracené návaznosti a kontexty, tam nedorozumění chápu, ale u příspěvku a následné reakce, která byla pro mě jasná jako facka, a pro jiné také jasná jako facka, ale úplně naopak...
Teď si představ ta nedorozumění při náhodném čtení bezkontextové náhodné myšlenky!
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(8.8.2019 9:04:25)
Většinou nemyslím na nic tak strašnýho, že by byla tragédie, kdyby to někdo "četl"
|
|
| Renka + 3 | 
|
(8.8.2019 9:07:47)
Hele, tak to otestuj. Mysli si před někým něco natolik šokujícího, že kdyby ti viděl do hlavy, tak by se to na něm projevilo. Uvidíš, že ti myšlenky nikdo nečte.
|
| Konzerva |
|
(8.8.2019 11:00:30)
"Hele, tak to otestuj. Mysli si před někým něco natolik šokujícího, že kdyby ti viděl do hlavy, tak by se to na něm projevilo. Uvidíš, že ti myšlenky nikdo nečte."
Renko,
jasně, třeba si budu myslet. "Páni, to by mě zajímalo, jak tenhle chlap velkej penis" a budu čekat, jestli stáhne kalhoty.
|
|
|
|
V její náručí
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)