| sally | 
 |
(23.11.2019 18:36:23)
Slupko,
já nikoho takového fakt neznám.... a ano, asi znám jen "malou" část populace... ale zase třeba homosexuálních lidí znám docela dost - a pokud jsou to 4% populace (což nepovažuju za "velkou" část populace), tak bych měla znát mnohem víc lidí s výše jmenovaným názorem...
|
| . . |
|
(23.11.2019 18:43:33)
Sally, Kambala evidentně nějaké zná, a pro těch pár žen, které jsou díky tomu v pr... je to prostě velká část (vpodstatě pro každou tu jednu ženu je jeden ten debil, se kterým zrovna žije, až moc) pro K. tudíž taky.
Mě to vyjádření nezaráží. Fakt je s podivem, že se v naší společnosti takový názor vyskytuje, a ti lidé mají zcela autentický pocit, že je ok. To je to neštěstí - že jim to přijde NORMÁLNÍ.
|
| Alraune | 
|
(23.11.2019 19:01:32)
Lidé mohou mít podprahově tenhle názor a jevit se úplně normálně. Můžou to balit do různých frází a vnímat to v podstatě jaho hezké... Kolik ženských říká, že jim manžel koupil auto, koupil kabát... Kolik to řekne chlapů?
|
| Alraune |
|
(23.11.2019 19:08:18)
Tak to já tedy docela často. A to, že rodinné auto je "jeho" auto, taky.
|
| Grainne | 
|
(23.11.2019 19:16:50)
My máme moje auto, tvoje auto, můj kůň, tvůj kůň a manžel má dovoleno kupovat a opečovávat mi auto.
To jsou občas zažité obraty a skutečnost může být taková, že se k tomu autu ani nepřiblíží, nebo na něm leda mění pneumatiky.
|
|
| Analfabeta |
|
(24.11.2019 13:12:50)
Val, u nás to bylo tak, že já se s přítelem poznala v okamžiku, kdy jsem měla auto svoje, on žádné. Celou dobu jsme teda používali to moje. Když jsme se pak po xx letech rozcházeli, tak on řekl: "No, auto bych ti teda nechal", takže jsem jen sarkasticky poznamenala, že je tedy opravdu nesmírně laskav, když mi nechá MOJE VLASTNÍ auto.
|
|
|
|
|
| darinaa |
|
(23.11.2019 19:24:45)
No tak zrovna tohle je extremni nazor, ktery podle mě celou tu snahu jaksi degraduje. Co je na tom říct, že někomu manžel koupil auto? To je v tom automaticky nějak zahrnuto, že ta chudinka žena by se na to nezmohla? Jako mne manzel koupil vsechny moje auta krome tech sluzebnich, vybral, zaplatil, vyridil a jsem mu za to vdecna, protoze me neco jako nakup auta absolutne nezajima, nezajima me ani to auto, chci ho mit k dispozici jako jakoukoliv obycejnou jinou vec. Takze ja fakt nerikam, ze jsme si koupili auto, nebo ze ja ho koupila, vlastne je mi to uplne fuk.
Ohrazovat se vuci takovym prkotinam mi prijde naprosto zvrhle, jako by muj chlap mel nekde hlasit, ze ten obed ktery jsem uvarila, jsme si poridili ve spolecnem jmeni.
|
| Půlka psa | 
|
(23.11.2019 19:29:25)
Řekla, že lidé, co mají tenhle názor, to mohou balit do hezkých slov. Třeba dp toho, že manžel koupil auto. Neřekla, že každý, kdo řekne, že manžel koupil auto, ma tenhle názor.
|
|
|
| * Liv | 
|
(24.11.2019 6:59:46)
Alraune, netřeba to hrotit.
Ano, manžel Mi kupuje auto😀😀 a to z našich společných výdělků. Pak Mi ho taky vozí do servisu, přezuje MI gumy a tak. Protože mně tyhle procesy moc nebaví a jeho celkem jo.
Taky mi kupuje mobily.
Já MU pak zas koupím košili, kabát a třeba parfém. To zas nebaví jeho.
Co to o nás vypovídá?
|
| Ruth | 
|
(24.11.2019 7:16:32)
Že si teď děláš srandu. To je úplně jiná situace.
"Budeme teď mít v rodině druhé auto, to nové je pro mne. Vyzvednutí, papíry a všechen ten opruz okolo zajišťuje Milan, protože mě to nebaví."
|
| Kudla2 | 
|
(24.11.2019 8:50:40)
Ruth,
já myslím, že pod "manžel mi koupil auto" se asi vejdou obě tyhle situace - jak ušlápnutá chudinka tam, kde má manžel navrch, tak normální ženská, která do téhle věty shrne to, že manžel vyřizoval všechny věci okolo toho auta, v plném vědomí toho, že to bylo ze společných peněz.
Mně by to nešlo přes pusu, ale uznávám, že jsou situace, kdy to může vyslovit i normální člověk, aniž by to znamenalo něco špatnýho, viz to, co píše Liv.
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 9:21:51)
Kudlo, proto je nevhodné z jedné věty usuzovat...cokoliv.
Stejně tak mohl manžel to auto manželce koupit pod jejím nátlakem, psychickým, nebo dokonce fyzickým.
S neznalostí věci pak někdo bude pohoršeně vykřikovat cosi o utlačované, nebo týrané ženě.
Tahle hyperkorektnost je nesmyslná, někdy zavádějící a občas nebezpečná.
Lze totiž koupit auto manželce, se vším respektem k tomu, že je určeno výhradně pro JEJÍ potřebu, nikoliv jako rodinné auto.
Nechtěně se pak vnucuje model, že všechno musí být vnímáno jako společné, aniž by se bralo v potaz, že každý z manželů má nárok mít k užívání SVOJE věci, včtně těch, které formálně spadají do SJM.
Taky je fakt otravné krkolomně vyjadřovat, jak manžel koupil manželce kabát, aniž by manžela dotyčná vystavila podezření z domácího násilí.
Jo a dámský kabát, o pět čísel menší, fakt nespadá do SJM, není to NÁŠ kabát, takže platí, pokud ho koupil manžel, že MI koupil kabát. Nebo jsem SI koupila kabát.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(24.11.2019 9:22:06)
Stejně tak jsem koupila manželovi džíny. V tom obchodě se mnou nebyl, tak jak jinak to říct.
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 9:31:38)
přesně tak. Manžel má rád hezké oblečení, ale nakupování oblečení nesnáší až tak, že asi bude raději chodit, jako hastroš, pokud mu nevypomůžu. To já zas ráda.
On za mně vezme ty věci, "smrdící" technikou, v tom se naopak vyžívá.
To je podle mně nejjednodušší model soužití - udělá to ten, koho to víc baví (nebo míň otravuje). Proč by se to nemělo vztahovat i na nakupování věcí, které určitě nejsou určeny k užití oběma?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.11.2019 9:52:58)
Jinak by to dopadlo jako v tom vtipu, kterej končí "...kam jsi dala naše trenýrky?"
|
| Ruth |
|
(24.11.2019 10:05:52)
ha-ha
To není přehánění korektnosti, když chci určitou úroveň vyjadřování.
"Manžel mi pomáhá s domácností", "pomáhá mi s dítětem", další perly.
|
| Analfabeta |
|
(24.11.2019 10:16:47)
To na mně jednou v nějaké společnosti koukali jako na exota, když jsem řekla, že s partnerem, který by mi pomáhal v domácnosti, bych vyrazila dveře. Pánové ztuhli a jali se mne přesvědčovat, že to je přece správný, že doma manželce pomáhají. Tak jsem jim vysvětlila, že mně to osobně vadí, že "pomáhají". Pomáhají možná děti, které jsou malé a domácí práce se teprve učí, ale dospělý člověk, jehož ta domácnost je, v ní přece nemá co pomáhat. Tan má přijít domů a začít kmitat a zajišťovat chod té domácnosti, neb ta domácnost je přece JEHO!! Já přece taky neříkám, že partnerovi v domácnosti pomáhám, když se u mně zcela automaticky předpokládá, že já tu domácnost VEDU! Tudíž chlap nemá v domácnosti pomáhat, ale zajišťovat její chod, a to bez toho, aby mu někdo troubil, že má dát špinavý prádlo k pračce nebo vytřít chodbu. A světe div se, pánové uznali, že mám pravdu.
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 10:23:12)
Analfabeto, poslala bych tě s tím do háje, protože po cizích domácnostech ti fakt nic není.
Ani gender zájem nikoho neopravňuje "lízt" nám domů. U nás ani nevedeme "domácnost", takže bych byla nucena vysvětlovat, jak to máme.
|
| Analfabeta |
|
(24.11.2019 12:14:10)
??? Podle čeho soudíš, že mi je něco ausgerechnet do tvojí domácnosti? Mně je srdečně jedno co děláš nebo kde a s kým bydlíš, já jen píšu, jakou představu a názor mám JÁ.
Ale to je opět tak, když někdo nerozumí psanému slovu a přelouská možná tak nadpis.
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 19:09:43)
Analfabeto, tvoje představa a názor ve mně vyvolává husí kůži...
Nepotřebuju se chovat jako vyděšený pejsek a preventivně vystartovat kvůli kdejakému ne úplně korektnímu vyjádření partnera.
To jsou takové zbytečně vyděšené výkřiky, seriózního partnera netřeba takto peskovat, leda ho to urazí, ten neseriózní se ti vysměje...pravda, můžeš to použít, jako určitý test na začátku vztahu, ale nehodlám partnera tímto způsobem prověřovat celá dlouhá léta.
A opravdu nikomu nic není do toho, jak spolu komunikují a jak se dělí o své povinnosti ti druzí.
To už nepíšu o různých podivných představách, jak může fungovat ten který tip vztahu.
|
| Kudla2 |
|
(24.11.2019 19:58:05)
Grainne,
rozumím, co chceš říct, ale trochu jsem si vzpomněla na ten Kambalin článek, ze kterýho vyplynulo, že tohle je past v případě, že je ten člověk opravdu týranej, protože to okolí si řekne "to je přece jejich věc, když se jim to tak líbí..."
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 20:32:18)
Kudlo, ano.
Problém je v tom, že je to reakce ze strachu. Agresor každého typu umí mistrně pracovat se strachem, mimo jiné.
Pro seriózního muže to naopak může být urážka, protože by ho ani náhodou nenapadlo partnerku jakkoliv uzurpovat.
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(24.11.2019 10:27:43)
Analfabeto, já bych to nehrotila, jak jsem byla zblblá z nalejvárny feminismu od mámy, tak jsem myslela, že když občas uvařím nebo vytřu, tak se ze mě stane utlačovaná žena .
Pak jsme si s MM doma rozdělili kompetence, co koho víc baví, mám na starosti nějaký věci a když mi manžel pomůže, tak je to prostě pomoc, jako když udělám něco "jeho". kdysi jsem měla názor z domova, že domácnost zásadně napůl, ale zjistila jsem, že mi to nevyhovuje. Když dělají všichni všechno a nakonec nikdo nic pořádně. Kdysi u nás doma byl organizační problém i koupit housky, přes týden jsme měli jen chleba.
I tak toho manžel dělá pro rodinu víc, než já
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 10:35:27)
Evelyn, jo, jo, v naivním mládí občas člověk podlehne různým teoriím,aniž by přísně zvážil jejich přínos pro sebe sama.
Moje individualita je pro mně už dávno důležitější,než různé, obecně (prý) přínosné teorie.
Jediná teorie, kterou uznávám,je "buď sama sebou", před světem i před manželem. I před maminkou
|
|
| Analfabeta |
|
(24.11.2019 11:57:02)
Evelyn, hrotím něco? Já jen chci, aby se o domácnost starali partneři stejným dílem a podle možností. Nehodlám si nabrknout chlapa, o kterého se budu starat jako o druhé mimino, v duchu vtipu "Jak nejvíc pomůže manžel manželce v domácnosti? Zvedne nohy, když manželka vytírá". Pokud toto partner nechápe, tak to je mi líp samotné. Žila jsem s partnerem 16 let. Byla jsem hlavní živitel rodiny a expartner měl dojem, že budu opečovávat kompletně celou domácnost, on bude chodit na fotbal, jezdit po výletech a před ženskýma si tam natřásat brka ve stylu "já jsem bývalý ..., my si to můžeme dovolit, my na to máme". Jak já se za jeho vychloubání styděla! To si ani nedovedeš představit. Něco podobného mi bylo bytostně naprosto cizí a kolikrát jsme se kvůli tomu chytili. Poté začal blbnout na kvadrát, situace se stala neúnosnou, tudíž jsem ho vyhodila, něco podobného jsem už prostě nepřekousla. On je dneska už u třetí další partnerky, rád by se vrátil, ale nikoli vážený, měl jsi myslet předem, jestli teda chceš se mnou žít nebo ne, a ne se divit, když už džbán přetekl. A tak se mi chlubí, jak jel na čtyři dny do Krkonoš, ale já mu už neříkám, že jsem se právě vrátila z dovolené z Tunisu a za pár měsíců si v klídku letím do Maroka.
Partner, co se nehodlá podílet na chodu domácnosti, není partner, ale balvan na krku.
|
| libik | 
|
(24.11.2019 13:24:42)
Analfabeto, nechala bych na každém páru rozhodnutí, kdo bude co dělat a jak se o tom budou bavit.
Vztahy dneska velmi krachují, nejsem si fakt jistá, jestli pro případnou další šanci každého zklamaného je naděje v tom, že přijme teorii, jak ženská nesmí vařit a chlap nesmí říct "miláčku, já ti tu vyluxuju"
teorie bojovnosti (ehm, korektnosti) je dobrá pro fungující páry, ale ty by fungovaly i bez ní
|
| Analfabeta |
|
(24.11.2019 14:59:18)
Libiku, já to přece nepopírám. Já jen chci, abychom si byli v partnerském vztahu rovnoprávní. Mně říct chlap: "miláčku, já ti tu vyluxuju", tak ho usadím, protože on neluxuje mně, ale NÁM.
Když jsem se rozešla s přítelem, odstěhoval se k jiné ženě. On je ten typ, co neumí žít sám, on prostě potřebuje služku. A já se jen smála, jak ho tepala. Nádobí bylo špatně umyté, tohle musel, tamto nesměl... Holt si nevážil rovnoprávnosti, mládenec, tak nakonec nesměl na fotbal, jen natajňačku, doma vysolil kompletní důchod a nová přítelkyně rozhodovala, za co se peníze utratí. On teda dával peníze na domácnost sám a bez řečí, ale tady to najednou bylo, že nová přítelkyně jeho peníze rozdělila na dvě hromádky, jednu shrábla, že to je na domácnost, a druhá je na nájem. To byly JEJÍ peníze a punkt, ty prostě do domácnosti nepustila a přes to nejel vlak. Zatímco předtím to bylo tak, že já byla hlavním živitelem rodiny, takže mi nemohl vyčítat, že živí mě nebo moje dítě. Svobody měl, co hrdlo ráčí, zatímco dneska skáče, jak současná přítelkyně píská. A mimochodem, ona mu to dělá přesně jako ty předchozí, je to jako přes kopírák.
|
|
| Kudla2 |
|
(24.11.2019 15:07:48)
Libiku,
a opravdu si myslíš, že recept na fungující vztah je popírat sám sebe a tolerovat třeba to, co říkala Analfabeta?
|
| libik |
|
(24.11.2019 15:22:46)
Myslím si, že recept na vztah je vyjasnit si předem, jak to chci mít a dodržet to. Nikoliv 15 let dělat něco, co nechci a pak to svést na klima ve společnosti.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.11.2019 15:11:17)
Analfabeto, flákače nějaký názvosloví stejně nezmění, je jedno, jestli Ti nebude pomáhat nebo se nebude podílet.
A spolupracující páry si na slovíčka nehrajou, dělají, co je potřeba.
U nás doma táta víc uklízel a vařil, dělal mámě svačiny do práce, máma naběhla, když se ucpal odpad nebo obíhala úřady, jezdila s autem do servisu, nám to s MM vyhovuje zase jinak, to je na každém páru
|
| Kudla2 |
|
(24.11.2019 15:15:14)
Evelyn,
to si tak docela nemyslím.
Samozřejmě není potřeba být vždy 100% korektní a bylo by to i divný, ale přeci jen není úplně jedno, jak mluvíš.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.11.2019 15:20:08)
Kudlo, když jde MM kolem doprané pračky a automaticky pověsí nebo sebere prádlo, po obědě automaticky posbírá talíře a umeje, cestou z práce nakoupí, je mi tak nějak jedno, jestli mi pomáhá nebo se podílí na společné domácnosti. Když já udělám nějakou jeho starost, tak mám pocit, že jsem pomohla jemu, protože to nemusí udělat on
nemluvím o tom, kde jeden jen leží a druhej dělá všechno, tam jsou asi nějaký vymezení potřeba
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.11.2019 15:21:57)
Mně je úplně jedno, když řekne, že mně vyluxoval, umyl okna nebo pověsil prádlo. Nebo mi koupil auto. Důležitý je, že to dělá a na MNE v tý domácnosti zbývá prakticky jenom vaření, který mě baví.
|
| Analfabeta |
|
(24.11.2019 19:12:04)
Tak já jsem třeba na podobný řeči docela citlivá, protože jsem si domácím násilím prošla. Bylo to teda v době, kdy se tomu ještě neříkalo domácí násilí, ale třeba buzerace nebo ponižování. A protože tehdy neexistovala ani odborná pomoc, byla jsem ráda, když jsem se z toho vlastními silami vyhrabala. A můžu ti otevřeně říct, že to není žádná sranda, ale docela drsnej prožitek.
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 19:24:01)
Analfabeto, v tomto ohledu můj ex taky nebyl žádné zlatíčko, ale beru to jako zkušenost, ne trauma a umím bezpečně rozlišit, kdy je to pouhý zažitý slovní obrat a kdy je třeba se vymezit.
No ex byl mimo jiné moula, hrál si na drsňáka a prezentoval mi moudra nějakých slípek domácích, tyhle hry hraju, jen když se mi chce. Ve finále jsem s ním, pravda, dost vyběhla a jo, taky mi chvilku trvalo, než jsem ty moudra rozklíčovala.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 10:19:28)
Ruth, chtít můžeš...by řekla moje drahá máti.
Nemusí ti být vyhověno, protože tímto způsobem chtění mi nevhodně "lezeš" do domácnosti, což se obecně nesluší.
Jiná věc je, pokud máš "podezření" a ani tam bych to laikům tak úplně nedoporučila, právě pro vysokou specifičnost obětí.
|
| Ruth |
|
(24.11.2019 10:23:15)
Grainne,
vy si doma mluvte, jak s vám líbí.
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 10:25:22)
Ruth a vážně si myslíš, že tě tímto žádám o svolení,včetně vyjadřování se na veřejnosti?
Nejsi malinko drzá?
|
| Ruth |
|
(24.11.2019 10:37:12)
Grainne, ne.
A hlavně ti nelezu do domácnosti, ani by mě to nenapadlo.
Mluvím řečí jinýho kmene.
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 11:21:15)
Ruth, ty máš nějaký kmen, v jehož společenství žiješ?
Potíž je, že pokud ne, tak možná mluvíte jednou řečí, aniž byste měli tušení, co se za tím skrývá.
V případě skutečného DN, pokud už nelze oběť zcela izolovat, tyran velmi dbá na to, aby navenek nepronikl ani náznak něčeho nevhodného, čili i oběť naučeně hovoří řečí kmene.
Trochu se v tomto diskusním mumraji obávám o osud obětí. Potkala jsem dvě zaryté feministky od jednoho muže, cosi mi svitlo až u té druhé, kdy své feministické teze přednášela, jako "přes kopírák" od té první.
Jenže paradoxně se ani k jedné nešlo přiblížit s nějakou pomocí. Naštěstí to byly opravdu silné osobnosti a vyřešily si to samy - s mužem, i se sebou.
Nešlo o fyzické násilí, ten muž nebyl žádný primitiv, ale naopak velmi rafinovaný, "moderní" muž.
|
|
|
|
|
|
| * Liv |
|
(24.11.2019 10:34:28)
To není přehánění korektnosti, když chci určitou úroveň vyjadřování.
"Manžel mi pomáhá s domácností", "pomáhá mi s dítětem", další perly
Ruth, hele sorry Joe, fakt bych si ráda doma a v soukromém projevu mluvila tak,jak mi to vyhovuje.
Jsem li někde pracovně a vím že tamní atmosféra vyžaduje důsledné genderově korektní he/she nebo - *er/*innen tak se podle toho zařídím, ale jinak bych s dovolením se držela svých zvyklostí.
Jen pro vysvětlení - vše co s mužem vyděláme chodí na náš společný účet a z toho MI MANŽEL KUPUJE auto, lyže, mobil a tak dále a já zase JEMU KUPUJU oblečení, PLATÍM MU stavební spoření, životní pojistku a tak.
Vyjadřuje to v podstatě dělbu práce a také to, kdo za co v rodině zodpovídá.
Pokud z toho někdo soudí na patriarchální dominanci starého bílého heretosex muže, je mi to fuk.
|
| Ruth |
|
(24.11.2019 10:41:09)
To je na buhehe, další.
Tímto sděluji, že si mluvte, jak chcte, já myslela své okolí.
|
| K_at |
|
(24.11.2019 10:46:30)
Ruth, jasně. Rozumím.
|
|
| * Liv |
|
(24.11.2019 10:52:11)
To je na buhehe, další.
Tak tohle je, milá Ruth, opravdu krásný příklad korektní komunikace.
Díky, hned vím, s kým jsem tu teď komunikovala a jak vážně mám jeho názory brát .
|
| Ruth |
|
(24.11.2019 12:51:18)
Nerozumíme si. Rozhodně jsem se tě nechtěla nějak dotknout.
Je mi líto takových nedorozumění.
Asi zmlknu.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(24.11.2019 10:56:01)
Liv, ano, já to vnímám jako vyjádření dělby práce, nikoliv vyjádření nadřazenosti/podřazenosti.
A třeba konkrétně u auta to používáme s nadsázkou, že muž "mi koupil auto X, přestože jsem chtěla auto Y", je to prostě takové žertování, v reálu jde o společné rodinné auto, psané na muže, protože on na sebe bere opruz spojený s provozem, ale častěji jezdím já.
|
|
|
|
|
| Alraune |
|
(24.11.2019 10:01:25)
Kupuju partnerovi všechno oblečení, ale nepředpokládám,že chodí a říká "Petra mi koupila kalhoty". Kupuju to za společné peníze.
|
| K_at |
|
(24.11.2019 10:12:24)
No, myslím, že manžel mi koupil mobil. Platil z jeho účtu. Zařídil, letěl pro něj. A já jsem za to ráda, neboť se o to nemusím starat. A z mého účtu bych si jej nezaplatila. I mě těší, že na mě myslí a vyřešil mi bez říkání zkolabovanou techniku. A ve chvíli,kdy by přišel s "já ti Z MEHO KOUPIL...", tak bych ho kopla do holeně. ale s radostí řeknu, muž mi zařídil....
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.11.2019 10:08:48)
To je podle mně nejjednodušší model soužití - udělá to ten, koho to víc baví (nebo míň otravuje)
Jo a nejpříjemnější, ale než jsem to pochopila, tak jsem nutila manžela vařit a sebe natírat chatu, aby bylo všechno napůl, i když vaření mám ráda a jde mi to samo.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.11.2019 10:33:15)
"Stejně tak jsem koupila manželovi džíny. V tom obchodě se mnou nebyl, tak jak jinak to říct."
Inko, přesně tak.
Málokdy nakupujeme společně, takže ten, kdo dělá nákup, nakupuje pro všechny členy rodiny, jednomu koupí to, jinému zase ono.
Příště se to otočí a nakupuje zase jiný člen rodiny.
Když přihodím do košíku fusekle pro manžela, měla bych snad říkat, že jsou moje, nebo bych za ně doma měla dostat stokorunu do ruky nebo jak to správně genderově řešit?
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.11.2019 10:36:09)
Dokonce i moje mamka říkala, že jí manžel koupil auto, za socíku to bylo složitý, všechno vyběhal, zařídil, mamka dostala až klíčky do ruky a auto před barák, táta neměl řidičák, tak bylo jen pro ni.
|
|
| Alraune |
|
(24.11.2019 10:47:08)
Nijak nepodceňuju vaši inteligenci, dámy, takže předpokládám, že cítíte rozdíl mezi:
"Kup mi tampony, až budeš venku," a "Manžel mi koupil auto."
Verze "Kup mi uxko, až pojedeš kolem Lexusu," by byla komunikačně na stejné úrovni jako ty tampony, ale z pochopitelných důvodů je méně častá.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.11.2019 11:00:27)
Alraune, ale jo, to je srozumitelné.
Ale podle mě frekvence takových obratů je mnohem vyšší, než případy, kdy si nějaký omezenec zavazuje ženu k vděčnosti a poslušnosti.
Snad nejsem naivní, ale ve své bublině daleko široko takový případ neznám.
|
| Alraune |
|
(24.11.2019 15:31:05)
No, co máme ve své bublině, není moc směrodatné, bublinu si vybíráme...Stačí si přečíst diskusi u toho kambalina článku, případně různá moudra, která se radostně virálně šíří po fb.
Plný břicho, práznej pytelk, hahaha. Tak na nás, ženský. Tenhle bias sdílí pořád poměrně velká část společnosti.
|
| Alraune |
|
(24.11.2019 15:32:45)
A nemusí to šířit ani zlí lidé, ani domácí násilníci... prostě si myslí, že takhle je to dobře a že kdo to hrotí, tak jim kazí vztahy a na všechno se musí jít "se zdravým selským rozumem", a "babička to s dědou uměla a jak mi to klapalo", atd.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Alraune |
|
(24.11.2019 10:02:24)
V tom případě mi auto koupil automechanik, taky vyřizoval všechny věci.
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 10:13:17)
Alraune, proč ne, když to tak bylo.
Mimo jiné jde o to, že záležitost měla nějaký děj (koupil auto), stav (určeno pro manželku) a přesným (korektním) vyjádřením bych už,zbytéčně, specifikovala další věci (jak to mezi sebou máme), po čemž je každýmu houby.
Nemám potřebumse omlouvat za to, jak se vyjadřuju, ani se na potkání nuceně vyjadřovat tak, aby si nááahodou někdo něco ne(vy)myslel.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.11.2019 10:26:35)
"já myslím, že pod "manžel mi koupil auto" se asi vejdou obě tyhle situace - jak ušlápnutá chudinka tam, kde má manžel navrch, tak normální ženská, která do téhle věty shrne to, že manžel vyřizoval všechny věci okolo toho auta, v plném vědomí toho, že to bylo ze společných peněz"
Souhlasím.
"Koupil mi" nebo "koupila mi" používáme úplně běžně, i u maličkostí.
Prostě někdo to koupil a někdo to bude používat/spotřebovávat.
Z finančního hlediska za tím vůbec není třeba nic hledat, peníze máme jedny společné na jedné hromadě.
|
| sovice | 
|
(24.11.2019 10:32:54)
Ropucho,
ano, do "Pepa mi koupil auto" se vejde Valkýra i Liv; a já si netroufám odhadovat, jak velká část populace to jak myslí.
Nicméně "Pepa (mi) pohlídal děcko" nebo "Pepa (mi) doma pomáhá" je imho hodně často vnímáno jako "starost o děcko a domácnost je moje a Pepa je tak báječný muž, že mi s tím (občas, trochu) pomůže!"
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.11.2019 10:47:37)
Sovice, to ano, to máš pravdu.
Ale já jsem rezervovaná k hrocení do opačného extrému.
Asi proto, že jsem vyrostla v rodině, kde si nikdo nehrál na žádné mocenské role a přirozeně se kooperovalo, nemám v sobě žádné mindráky a potřebu boje v tomto směru.
|
| sovice |
|
(24.11.2019 11:55:05)
Ropucho,
já vyrostla v prostředí, kde kolem byla žena vesměs "roba" - robí. "Dělná roba" bylo ocenění, a ta "dělnost" se hodnotila dle práce doma, která byla v principu její.
Dělat něco doma nebylo u mužů samozřejmé, i když extra rarita to nebyla - nicméně to vždycky byla "pomoc robě". Měla jsem kliku, že u nás to takto nefungovalo ani smykem, ale i tak jsem to viděla kolem sebe jako hluboce samozřejmé.
Za "pohlídal mi dítě", "vyluxoval mi" vidím prostě velmi zřetelně nerovnost, smutně nereflektovanou.
|
| Analfabeta |
|
(24.11.2019 12:09:22)
Sovice, asi tak nějak. Tohle bylo obvyklé dřív a na vesnici. Já taky vyrostla na vesnici. Tam se prostě chlap staral o dům a těžkou práci, jako třeba pokácet v lese stromy a připravit dřevo na zimu. Žena měla na starosti domácnost a děti. Chlap si nepohrál s dětma ani nevytřel podlahu, když byla ženská v porodnici, to musela nastoupit babička nebo sousedka, chlap by to bral jako neskkutečnou pohanu a urážku jeho mužství. Když jsem pak byla velká, přestěhovala jsem se do města. Tam už žila generace chlapů, kteří bydleli v paneláku, nestarali se o dům (neb platili nájem) a doma měli ústřední topení, takže ani nepřipravovali dřevo na zimu. Ti se už doma podíleli na chodu domácnosti. Já jsem věděla, že chlapa, co by doma prosazoval partiarchální model, si prostě v životě nevezmu. Chtěla jsem být rovnoprávnou manželkou, nikoli domácí služkou, a totéž jsem nabízela manželovi. Patriarchální model má doma třeba můj brácha. S dětmi si snad doma nikdy nepohrál, doma si sedne ke stolu a manželka kmitá. On si neuvaří ani kafe, to mu musí udělat manželka a postavit ho před něj na stůl. Kdyby musela rozdělávat v kamnech, jako to ještě dělala moje maminka, tak to pochopím, ale v době varných konvic? To mi fakt rozum nebere. A dnešní mladí chlapi jsou už zase dál. Co vidím kolem sebe, tak práce v domácnosti je pro ně samozřejmostí, stačí jen, když manželka slušně požádá, že je třeba toto nebo ono. To za mého dětství skutečně nebylo. A to můžu říct, že třeba moje maminka studovala při zaměstnání, dojížděla skoro 5 let do školy, a táta se v době její nepřítomnosti postaral o rodinu tak, jako kdyby si jen odskočila k sousedce pro chybějící kvasnice. Takže u nás nikdy nebyl partiarchální model, ale přirozená spolupráce mezi partnery.
|
| 77kraska |
|
(24.11.2019 15:16:35)
Analfabeto, v panelaku nebylo tolik prace, takze kdyz si manzele praci rozdelili, meli relativne hodne casu kazdy na sve konicky nebo dokonce mohli nejake konicky provozovat spolu, a taky meli mnohem vic casu na deti, nez lidi na vesnici...by bydleli v panelaku a rodice se mi venovali hodne, pak jsme jezdili na vesnici na chalupu a tam me nechali litat s ostatnima detma venku
|
| Analfabeta |
|
(24.11.2019 19:08:16)
77krasko, přesně o tom píšu. Já měla teda krásný dětství, protože rodiče byli vzdělaní a asi měli i nějakou tu korunu. Moje matka se už jako svobodná holka vzbouřila, když ji moje babička chtěla učit dojit krávu, že to bude potřebovat pro život, že půjde do města a bude se živit jinak než zemědělstvím. Protože zemědělství bylo ještě v té době (cca 2.sv.válka) neskutečná a celoroční dřina. Začala studovat na učitelku, ale musela toho nechat, zemřel jí tatínek a rodina ji nemohla podporovat na studiích. Školu si pak dodělávala už jako vdaná, maturovala, když mi bylo 10 let. Bez podpory mého táty, který se o nás staral, když jela do školy, by nevystudovala ani omylem.
Ono to teda všechno souvisí i se změnou životního stylu. Třeba v generaci mojí matky (nar. cca 1925) ženy prakticky nemívaly řidičáky. Ono ani aut tolik nebylo. V mojí generaci to bylo cca 2/3 holek už řidičáky měly. No a generace mojí dcery, čili ženy, kterým se teď rodí děti, už mají řidičáky prakticky všechny holky (teda s výjimkou zdravotních omezení).
Moje šumavská babička (nar. na přelomuj století) nevylezla na ulici bez šátku na hlavě. Její krédo bylo, že prostě slušná vdaná ženska ten šátek na hlavě mít MUSÍ (a to se smějeme muslimkám, že, přičemž moje babička zemřela v 80.letech 20.stol.). Vím, jak nemohla přenést přes srdce, když teta vyšla na ulici prostovlasá, babičce z toho hrůzou pomalu vstávaly vlasy na hlavě a měla k tomu děsný pindy, že co tomu řeknou lidi. No a já jsem si už nějaký šátek na hlavu nedávala vůbec. Prostě svět se mění, a je na nás, aby to bylo k lepšímu.
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 19:16:48)
Analfabeto, moje matka byla naopak už svou rodinou ve studiu podporována, stejně, jako dva chlapci, řidičák měla a poddajná manželka rozhodně nebyla.
Můj otec, pocházející z opačných poměrů, v životě ani nepomyslel na to, že bych jako žena něco měla, nebo neměla.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.11.2019 19:19:00)
Mně už babička pérovala, že nejdřív musím něčím bejt a pak až kluci nebo nějaká rodina, mamka to samý, já jsem jiná
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 19:26:22)
Evelyn, no když člověk = žena, má vzdělání a umí život, smí jí manžel i kupovat auta, kabáty a azurový třmeny
|
| Půlka psa |
|
(24.11.2019 19:37:37)
My třeba ani nemáme společný účet. Ne, že by se to kdy stalo, ale pokud by MM zaplatil za mě auto z jeho peněz, tak by mi nezbylo než říct, že mi koupil auto. A jsem si jistá, že doma nijak utlačována nejsem.
Ale jako vím, co tím alraune chtěla říct.
|
|
| Kudla2 |
|
(24.11.2019 19:52:30)
Grainne,
já myslím, že Analfabeta má pravdu v tom, že člověk k tomu asi přistupuje úplně jinak, pokud má špatnou zkušenost.
Pokud Ti Tvůj manžel řekne "já tě asi zabiju" a bude to v situaci, kdy budeš vědět, že by mouše neublížil a Tobě neřekl křivého slova, natož aby na Tebe vztáhl ruku, tak to přejdeš bez nějakýho většího vzrušování, ale pokud to bude domácí násilník, který se občas vzteky nezná, už Tě dvakrát dostal do špitálu a pravidelně ve vzteku rozmlacuje zařízení bytu, případně bys měla takovou zkušenost z minulosti, tak na to asi budeš nahlížet o dost jinak. Na ty samý slova.
|
| Analfabeta |
|
(25.11.2019 4:45:12)
Kudlo, nejhorší je ten strach. U nás to bylo tak, že chlap se dal na chlast. Že má psychické problémy, nikdo ho nechápe, tak že to řeší alkoholem. Během cca 3 let z něj byl notorik jak vyšitej. A jak známo, s chlastem jde ruku v ruce agrese. Prvně v životě jsem viděla notorika, jak vidí bílý myšky a řve přitom strachy. To víš, že mi okamžitě došlo, že se z toho nevyhrabe a že musí pryč a já musím ochránit sebe i dítě. Pak máš strach, protože ti nikdo v okolí nevěří, že to je tak vážný. A strach, kdy nevíš, v jakým stavu přijde domů. Kdy se v noci zamykáš, aby tě fyzicky nenapadnul. Každou chvíli fyzický napadení, a musíš se ubránit, protože víš, že pomoci se nedovoláš. Tehdy nebyly ani telefony, natož pak mobily. A do toho se před okolím tváří, jaký je to starostlivý otec a ty jsi hysterka, co si neváží dobrého bydla. On přece nechce rozvod, to já jsem ta hyena, co rozbíjí funkční rodinu a chce připravit dítě o milujícího otce. Přitom tě okrade o cokoli, aby měl na chlast, není mu zatěžko v hospodě za chlast směnit i hračky pro dítě.
Dneska je to jiný, je internet, hodně možností, kdo ti třeba poradí, ale tehdy z toho nebylo NIC! A fakt to není žádná sranda. I proto si Kambaly moc vážím, z toho prostě není sranda se vyhrabat.
|
|
|
|
|
| Analfabeta |
|
(25.11.2019 4:33:23)
Grainne, moje matka byla taky ve studiu ze začátku rodinou podporována. Jenže pak jí zemřel otec a matka to sama neutáhla, tak musela skončit. Můj otec byl na studiích rodinou podporovaný minimálně, živil se sám a podařilo se mu vystudovat. Vím, že dával kondice a hrál po nocích v barech na housle a trumpetu. Teta, jeho sestra, studovat chtěla, ale jí se to nepodařilo, tak měla jen nějakou dvouletou dívčí školu a celý život dělala prodavačku za nic moc peníze. Co jí bylo platné, že chtěla být učitelkou? Prostě život to rozhodnul jinak. Oba moji rodiče pocházeli z venkovské chudiny a já je neskutečně obdivuju, jak se z toho dokázali vlastními silami a vlastní prací vyhrabat.
No, a když jsem studovala já, měla jsem spolužačku, které rodina řekla, že ji na studiích podporovat nebudou, že by to neutáhli. Takže vzdělání dostane syn a ne dcera, protože ta se stejně vdá a bude mít děti, takže jí vzdělání k ničemu nebude. Myslím, že jí to moc vadilo, protože o tom povídala ještě na setkání po 20 letech. Vdala se, měla rodinu a vystudovat VŠ se jí nepodařilo, manžel ji nepodpořil. Docela nám ta studia záviděla (i když nevím, jestli bylo co, protože já bych jako sirotek bez sirotčího důchodu a stipendií taky nevystudovala).
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.11.2019 12:59:39)
Sovice, věřím, že člověka ovlivní, když zná takový model zblízka nebo v něm dokonce vyrůstá.
Kdo měl to štěstí a nezažil, není tak citlivý na "genderově správné" vyjadřování.
|
|
|
|
|
|
|
| * Liv |
|
(24.11.2019 9:26:04)
Ne Ruth, fakt si standu nedělám.
Hele, auta si nekupuješ každý den, ale zase událost která si zasluhuje předem promyšlené tiskové prohlášení typu
"Budeme teď mít v rodině druhé auto, to nové je pro mne. Vyzvednutí, papíry a všechen ten opruz okolo zajišťuje Milan, protože mě to nebaví.
To opravdu není. Nevím, prostě to máme takhle.
Jo, koupili jsme si spolu být v Praze (a zadlužení 😟), taky máme spolu děti.
Ale jinak to takhle neřešíme. To ale neznamená že někdo z nás toho druhého utlačuje a měl by nám pomoci advokát.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.11.2019 8:26:56)
Mně taky manžel koupil auto a to i v fobě kdy jsem vydělávala víc. Zařizuje mi technickou a mění gumy. Druhý auto do rodiny bych tomu neříkala, půjčím mu ho málokdy.
|
|
| Alraune |
|
(24.11.2019 10:04:27)
Zřejmě ale tu koupi auta ze společných peněz nevnímáš tak, že ti to auto daroval, že?
|
| Grainne |
|
(24.11.2019 10:15:29)
Alrazne a přesně po tom, jak to vnímám, je všem houby.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)