Peppa |
|
(24.2.2020 14:48:37) Nevím, jestli jsem někdy takový opravdový afekt zažila, abych mohla říct, jestli jo nebo ne.. Ale protože lidi v afektu dokážou i zabít, aniž by o tom předtím uvažovali, řekla bych, že je to totální vypnutí mozku a kontrola činů a slov je minimální nebo žádná
|
Ropucha + 2 |
|
(24.2.2020 16:18:23) Peppo, souhlasím.
|
Ropucha + 2 |
|
(24.2.2020 16:22:10) A tedy, jak pročítám diskuzi, jsem upřímně ráda, že mně i mým blízkým bylo dáno flegmatické založení a afekty nezažívám. Hádky s cíleným zraňováním zní hrůzostrašně.
|
neznámá |
|
(24.2.2020 16:25:58) Já si celý život myslím, že nejvíc nebezpečný je flegmatik. Beru dle sebe, zkousnu hodně, nad vším mávnu rukou, ale pak stačí blbost a bouchnu a neumím se vztekem pracovat. Otec má stejnou povahu, cholerický flegmatik bych to nazvala, nikdy jsme nevěděli, která hloupost ho vytočí a velké věci přecházel s naprostým klidem.
|
Monty |
|
(24.2.2020 16:29:19) "...zkousnu hodně, nad vším mávnu rukou, ale pak stačí blbost a bouchnu a neumím se vztekem pracovat."
To ale asi není úplně přesná definice flegmatika, že.
|
neznámá |
|
(24.2.2020 16:32:22) Myslím, že každý flegmatik jednou bouchne.
|
Ropucha + 2 |
|
(24.2.2020 16:39:08) Neznámá, co myslíš pod pojmem "bouchne"? Flegmatik má nízkou vzrušivost, je emočně stabilní, umí se ovládat. Pokud "bouchne", musí se mu stát něco opravdu zásadního. Kvůli maličkostem se nerozčílí a ani nevím, co by mu mohlo způsobit afekt, pokud vůbec něco.
|
Monty |
|
(24.2.2020 16:42:55) "Pokud "bouchne", musí se mu stát něco opravdu zásadního. Kvůli maličkostem se nerozčílí a ani nevím, co by mu mohlo způsobit afekt, pokud vůbec něco."
Ropucho, přesně tak.
|
|
|
Monty |
|
(24.2.2020 16:42:21) neznámá, možná, ale těžko "kvůli blbostem". Já jsem poměrně "učebnicový" flegmatik, není mi zrovna dvacet a "bouchla" jsem za celý svůj dospělý život přesně dvakrát, ani jednou kvůli blbosti. Což je, statisticky vzato, od osmnácti let věku v průměru jednou za třináct a půl roku.
|
Škrpál |
|
(24.2.2020 16:54:33) Jak se s tím žije? Fakt závidím... To v sobě musí člověk mít úžasnej klid. Máte to v rodině?
|
Monty |
|
(24.2.2020 17:03:18) Marťasíno, jo, máme, říká se tomu "povaha pradědy Vojtěcha", který byl totální flegmatik - babička, jeho dcera, vždycky říkala "nám padal barák na hlavu a on chodil po záspi a hvízdal si!" A kdo tu povahu zdědí, je ostatními pokládán za šťastlivce, kterej to vyhrál a ostatní mu to závidí. Máme ji minimálně já a strýc, bratr mé matky. Možná ještě někdo v širší rodině, ale tam to nemám tak přesně vysledováno.
|
K_at |
|
(24.2.2020 17:04:16) Monty, ale pro okolí to musí být občas náročný asi, ne?
|
Monty |
|
(24.2.2020 17:06:41) Kat, hmmm... jak se to vezme. Kromě těch nejbližších vztahů je to jednoznačně bonus (přátelé, práce). V partnerských vztazích to byl problém, než jsem potkala manžela. On je flegmaticko-melancholický typ, takže mu to naopak vyhovuje. Nebo aspoň doufám, zatím si nestěžoval.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(24.2.2020 17:09:07) Děda cholerik by ten barák třeba zachraňoval, i kdyby u toho řval a nadával
|
neznámá |
|
(24.2.2020 17:14:46) Můj děda a otec by pronesl "je to v prd..." asi by něčím třísknul a šel by na ryby. Vrátil by se naprosto vyrovnaný.
|
|
|
|
Škrpál |
|
(24.2.2020 17:08:26) Jen ať se okolí tuží a rozšiřuje si obzory. Musí to být inspirativní. Já to mít ve svém okolí ve více exemplářích, pokálím se vzteky
|
Monty |
|
(24.2.2020 17:13:40) Marťasíno, no, je fakt, že to ty blízké lidi štvalo strašně. Myslím, že ani ne tak to, že jsem v klidu, i když oni řvou, ale to, že si nějak podprahově uvědomovali, že jim "spadly kalhoty" a mně ne. Nepřišlo jim to jako fér hra. Možná mě i podezírali, že to dělám schválně.
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(24.2.2020 17:08:29) Kat, podle mě je každý extrém pro okolí náročný. Nejlépe se vychází s lidmi, kteří mají tzv. od každého trochu a reagují uměřeně.
|
|
|
|
|
|
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(24.2.2020 16:44:01) Cholerický flegmatik, to je přesný, sama nevím, co mě vytočí, dlouho nic a pak spolehlivě ruční práce, když se nedaří, jsem schopná to roztrhat
|
Ropucha + 2 |
|
(24.2.2020 16:53:38) Evelyn, já bych to možná hodila do koše, ale hodila bych to tam úplně v klidu Já jsem se do emočně vypjatých stavů dostala párkrát v životě, ale stále to bylo daleko afektu. Nejhorší byla spánková deprivace a absolutní fyzické i psychické vyčerpání po narození druhého dítěte, kdy jsem vlastně nonstop byla v pohotovosti kolem mimina + batolete. To jsem i jednou házela nádobím. Ale ne po lidech, jen tak ze zoufalství. Neobracela jsem vztek proti nikomu.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(24.2.2020 16:56:29) hodila bych to tam úplně v klidu
nevěřím
|
Evelyn1968,2děti |
|
(24.2.2020 16:57:43) Já už jsem teda poučená a ruční práce dávno nedělám
|
|
Ropucha + 2 |
|
(24.2.2020 16:59:28) Evelyn, no dobře, pomyslela bych si něco jako "kašlu na to"
|
|
|
|
|
|
Peppa |
|
(24.2.2020 22:31:57) "Hádky s cíleným zraňováním zní hrůzostrašně."
Ropucho, jo, to bych asi nedávala. My se moc nehádáme, já jsem cholerik, muž kliďas a rozhodně nedráždí hada bosou nohou, jsem docela ostrá i v běžné komunikaci, natož v hádce. Ale že bych při hádce hledala místo, kde ho to bude nejvíc bolet, to si nedovedu představit. On ví, co mne štve, jsou to vlastně jen jedna dvě věci pořád dokola, ani to nejsou hádky. Já mu řeknu, co mne s..e, upustím pár ironických poznámek a páru, on mi to odkýve a je po všem
|
Ropucha + 2 |
|
(24.2.2020 23:21:19) Peppo, jojo, u nás to vypadá podobně. Názory si vyměníme, nelibost a nesouhlas projevíme, já umím i dost vytrvale "vysílat", muž to umí rázně utnout, ale nějak na tvrdo se hádat nebo dokonce nadávat, zraňovat .. to si neumím představit.
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(25.2.2020 8:18:59) "že bych při hádce hledala místo, kde ho to bude nejvíc bolet, to si nedovedu představit"
no jo, jenže to není o tom, že bych hledala, ono to na mne vyskakuje samo jako holka jsem používala jako obranu ironické poznámky a zjistila, že se dokážu trefit naprosto přesně, stačí mi krátké seznámení, abych viděla, kde to slabé místo je... dneska jsem cíleně "hodná" a své ironické poznámky si nechávám pro sebe, neříkám je, ale stejně mi to v hlavě naskakuje samo (a já se občas musím opravdu držet, abych byla zticha) a když mě náhodou někdo vytočí (jako fakt hodně), naskakují mi v hlavě přesně ty věty, které by zranily nejvíc... proto se ve vzteku (skutečném) nikdy nehádám, raději mlčím nebo odcházím - můj muž taky moc dobře ví, že když mlčím, není to proto, že jsem uražená, chci ho potrestat nebo tak, ale je to proto, že bych byla zlá - ví, že mě má nechat uklidnit, pak se "pohádáme" jako slušní lidé
|
|
Pole levandulové |
|
(25.2.2020 12:23:59) Peppo, to přece nemusíš nijak hledat, průměrně empatický člověk přeci automaticky ví, kde mají lidé, se kterými se setká, svoji Achillovu patu. A samozřejmě to nezneužije, nicméně si dovedu představit, že v obraně to lze použít a není nutno nad něčím takovým přemýšlet.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(25.2.2020 13:54:50) Já spíš používám věci typu "před dvaceti lety v pátek ses na mě špatně podíval a dodnes mě to mrzí", MM to nesnáší, jak si všechno pamatuju, nemůžu za to, že to vždycky vyplave, cíleně neubližuju.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(25.2.2020 14:02:58) jé, tak to je pro mne naprosté tabu... nikdy netahám věci z minulosti, to osobně považuju za podpásovku... a není to jen proto, že mám paměť jak cedník
|
|
|
|
|
|
|
|