(10.9.2021 17:26:19) Monty no a ti studenti co jsou všude možně na brigádách mají rodiče kteří jim dávají peníze neomezeně? Asi ne. Takže za každým pracujicim studentem je nějaký rodič který nedal potomkovi neomezený přístup k financím. Takže jak vidíš kluka co roznáší poštu, trhá lístky v kině nebo holku co sklízí špinavé nádobí v cukrárně či hlídá večer sousedům děti hned se můžeš pozvracet.
(10.9.2021 17:30:53) Monty, dělá to i proto, že chce, kapišto?
Naše dítě se nemá zrovna špatně, dost věcí dostane, ale s nápadem na brigádu přišlo samo. Prostě chce. K Chocholouškovi ho nepošlu, naopak tuto iniciativu vítám, jen jsme se domluvily, že se ještě chvíli k různým okolnostem počká.
(10.9.2021 17:56:24) BTW z mých spolužáků z USA mají snad všichni "pracující děti". Berou to úplně automaticky a nikdo z nich není chudý. A v době, kdy jsme spolu chodili do školy (v luxusní čtvrti), jsem byla jediný, kdo nepracoval a přišlo jim to trochu divný.
Ne, že by to bylo nějak určující, ale to jen k tomu, že se tu nějak mihlo, že je to nějaká česká chudobná záležitost.
(10.9.2021 18:10:08) Ale to už zase mícháš hrušky s jablkama, Půlko. Vůbec nejde o to, že by brigáda měla být "chudobná záležitost" nebo že je nějak ponižující na ni chodit. To, co tady (s Libikem a Len, pokud se nemýlím) "rozporuji" je, že dítě má nárok jen na nějaký "základ", na směšný kapesný a když chce víc, ať šupajdí na brigádu, bez ohledu na to, jestli se mu tam chce nebo ne a bez ohledu na to, jestli je to v rodinným rozpočtu marginálie nebo ne. Studentů, co chodí na brigády znám celkem dost, ale rodiče s tímhle přístupem mimo Rodinu ani jednoho.
(10.9.2021 18:23:28) To nejsou hrušky a jablkama. Někomu pětikilo směšný nepřijde. Navíc jste to vy, kdo říká, že vydělávat si na dovolenou, drahé boty, drahý mobil, je zvrhlost bez ohledu na to, jestli tam dítě chce, a jestli jsou ty kýžené věci dalece nad standard rodiny.
Nikdo mi nevysvětlí, že když si já za patnáct nekupuju jenom pro sebe vůbec nic, tak to dětem pořídit musím, protože je to standard. Pro mně to standard není, nepořídím, vydělají si. Nebo i pořídím, ale holt ne dvě věci za 15 za jedny prázdniny. A jiné rodiny to mají jinak, ale my jsme asi skromní, no. Při víc dětech mi vlastně ani to pětikolo nepřijde málo, když mají úplně všechno ostatní zabezpečeno.
(10.9.2021 18:55:19) Půlko, kdyby mé děti nosily nadstandardní příjmy z těch vašich vysněných brigád, tak já mám názor, že sdílení životní úrovně je obousměrné. Sice s ohledem na to, že já mám svý jistý a dítě je na začátku, bych od něj nechtěla nájem či tak něco, ale požadovala bych, aby se nijak nerozjíždělo a podstatnou část peněz si nechalo, až půjde do tenkých.
A taky bych se zřejmě dočkala nějakého superdaru, mám tu zkušenost se starými dětmi.
Prostě u nás to není tak, že si každý jede za svoje.
(10.9.2021 19:02:52) Já žádné vysněné brigády nemám. To dítě má nějaké vysněné věci, ne já. Mně je o ohledně brigád fakt jedno, akorát umím poskytnout náš standard a dítě chce víc, ale z mé strany to s žádnými sny nesouvisí. Každopádně nemám pocit, že bych měla právo mluvit do toho, kolik utratí, a kolik ušetří. Dítě taky nemluví do toho, kolik uspoříme my, takže tam je symetrie.
(10.9.2021 18:27:24) "ať šupajdí na brigádu, bez ohledu na to, jestli se mu tam chce nebo ne"
Rodič taky šupajdí do práce, bez ohledu na to, jestli se mu tam chce nebo ne.
"Studentů, co chodí na brigády znám celkem dost, ale rodiče s tímhle přístupem mimo Rodinu ani jednoho."
Jasně, a ti studenti na ty brigády chodí, proč? Protože se nudí a peníze za tu brigádu nechtějí, protože doma jim dají rodiče neomezený přístup k účtu? To se mi nezdá moc pravděpodobné.
(10.9.2021 18:35:20) Mmch, můj syn třeba chodí na brigádu, protože ho ta práce baví a je to i řekněme nějak přínosné v rámci studia. Přestože má neomezenej přístup k penězům. Rovnat někam papíry do kanclu nebo roznášet pivo by nešel, neboť to pro něj žádný přínos není.
(10.9.2021 18:42:25) Tak moje dítě by zcela jistě nepracovalo, kdyby mělo neomezený přístup k penězům. Akorát my ten neomezený přístup naneštěstí nemůžeme dopřát, no. Ale ani tak si nemyslím, že jsme chudí. Jen holt i na "blbosti" jako telefony a boty výrazně dražší než je u nás obvyklé, si musí přivydělat. Samozřejmě, že máme ty tisíce nebo desetitisíce nebo kolik to stojí ve skutečnosti vlastníme, ale není to už běžná částka "na mobil" v rámci našeho hospodaření.
(10.9.2021 18:52:21) No a někdo jiný v roznášení přínos vidí, páč má po šichtě čistou hlavu, pár stovek až tisíc navíc a koupí si z toho, co chce...
Půlko, tak moje dítě má už občas dražší boty než já Ale jen o trochu. Navíc jí už neroste noha, nemám problém dát stejnou cenu třeba za pohorky, jako bych dala za svoje. Kdyby ale přišla s marteskama, zatímco má doma dalších x párů, tak nekoupím. Stejně, jako bych nekoupila sobě. Když si na ně ušetří, klidně část přidám.
(10.9.2021 18:57:42) I kdyz bych mela neomezeny pristup k penezum, nevim proc by ho melo mit dite. Znam deti z velmi bohatych rodin, ktere se maji nadstandardne, a presto si chteji vydelat svoje penize. Nevidim na tom nic divneho zacit si budovat financni nezavislost a normalne pracovat, a ne se jen praci bavit.
(10.9.2021 19:04:13) vlad, a to je další věc, kterou nechápu. My s manželem jsme oba z rodin, který sice nejsou nijak extrémně chudý, ale ani ne nějak oslnivě bohatý, takže jsme si holt museli vybrat práci, která je sice rozumně placená, ale nepatří zrovna do kategorie "toto bych si vybral, kdybych nemusel hledět na peníze". A fakt nechceme, aby se takhle musel rozhodovat i syn.
(10.9.2021 19:08:08) Ano Monty, v této situaci je drtivá většina nás, pracujících. Že vybírají práci podle nějakých racionálních kritérií - umím, můžu, zvládnu a uživím se. Normální život. Průser je to ve chvíli, kdy člověk práci najít nedokáže, nebo je to pekelná dřina za bídný peníz na hranici minimálky. A pokud bude dělat, co ho baví, ale neuživí se, tak ho budete do smrti dotovat?
(10.9.2021 19:09:14) Tak to dětem asi nepřeje nikdo, ale naprostou většinu z nich to čeká. Taky bych nedělala tuhle práci, ale musím nás živit. A jako baví mně to, ale za míň by mi to nestálo za to. No a MM by svou práci už vůbec nedělal, toho to ani nebaví. I když žijeme pokud možno skromně, tak dětem nikdy nepředáme tolik, aby se uživit nemusely. Je to jaksi věc, kterou nemá smysl se trápit.
(10.9.2021 19:15:38) Monty, rozdilny pohled i kdyz si vyberezls zamestnani snu, porad tam budou veci, ktere te nebavi, tak to v zivote je, proste neni to jen zabavka a uspokojeni, ale i zodpovednost, jista mira usili a sebekazne.
(10.9.2021 19:17:25) vlad, úsilí vyvíjíš, aby ses k té práci dostal. O tom nepíšu. Píšu o výběru profese z jiného hlediska než finančního. Já tomuhle nerozumím, nevím, proč bych měla přát dítěti stejné "sračky", jako prožívají rodiče, v mým vesmíru obvykle rodiče chtějí, aby se děti měly líp.
(10.9.2021 19:59:07) vlad, Kristova noho, já tu ale nepíšu o tom, že musíš stejně ráno vstávat, občas narazíš na šéfa nebo kolegu "pitomce" a nehýkáš blažeností po celou pracovní dobu. Fakt mi není pět. Píšu o něčem úplně jiným.
(10.9.2021 20:23:42) Monty, uff, jaké "sračky" prožíváte vy - rodiče? Co se vám děje takového mizerného, že je třeba od toho uchránit syna? Já jsem jen "pitomá" úča ze školky, ale nemám dojem, že bych měla trnout, aby dítě nebylo taky úča....
(10.9.2021 20:36:53) Kat, ty jsi přece pozorný čtenář Rodiny a někdy (a neber to jako rejp) vytáhneš souvislosti. Tuhle tu Monty zavzpomínala na dětství,až se mi tajil dech,jak to měla.. , no jiný než většina z nás, byla smířlivá, nikoho nevinila.
Neměla zázemí k tomu, aby si moc v 18 vybírala, co bude dělat. Je tak divný, že nechá juniora poctivě makat na tom, co má rád?
(10.9.2021 20:42:39) Libiku, " Neměla zázemí k tomu, aby si moc v 18 vybírala, co bude dělat. Je tak divný, že nechá juniora poctivě makat na tom, co má rád?" na tom není divného vůbec nic. To tu dělámé +- tak nějak všichni. Opravdu divná je ta "obava" o strašný osud syna, kdyby náhodou měl jít ve stopách rodičů.
(10.9.2021 20:59:40) Monty, jak pro koho, je to jen jazyková, pojmová záležitost. Prostě blbá situace, do které se člověk nedostal vlastním přičiněním (=stala se mu).
(10.9.2021 20:37:44) No, většina lidí si asi pro svoje děti přeje lepší život, než mají oni, ale jsou realisté a stačí, aby bylo dítě v životě spokojené a netřelo bídu s nouzí..
Já bych třeba byla velmi ráda, kdyby aspoň jedna z dcer zvládala IT na stejné úrovni jako MM, ale u starší se nezadařilo.
(10.9.2021 20:45:45) Senedro, tak sny, aby bylo dítě špičkovým odborníkem v něčem, nemohu mít, neboť jsem velmi průměrná.
Ale v určitém období života mi došlo, že i tak mohu (a musím) zvolnit a dávat si bacha, abych se půl dne netrápila něčím, co velmi špatně snáším, jenom abych měla o pár tisíc víc.
Nečekám, že dítě dobude svět, bylo by pěkné, kdyby bylo například notářem nebo zubařem, ale netouží po tom a já ji k tomu těžko namotivuji. Můžu ji ale motivovat k tomu, aby se svým časem nakládala velkoryse, i za cenu, že bude jezdit ojetým autem a mít dvoje kozačky jako já.
(10.9.2021 20:56:20) Libik, ale ta moudrost ohledně nakládání s časem přichází hodně s věkem. Myslím, že mlaďoch to má vesměs jinak, mezi 15 a 20 není čas tak cenná komodita, ještě neplyne tak rychle.
Já to mám asi zas zkreslené svou náturou, která je tryskomyší, ale hodně mě překvapuje, kolik z vás tu píše o náročnosti středoškolského studia. Já jsem chodila na gympl, na brigády, vydatně pařila, provozovala závodně sport - a přetížeností jsem netrpěla. Je teda fakt, že jsem nemusela moc makat doma. Dát učení dvě hodiny denně - neznám asi jediného středoškoláka, kterej by to dělal. K těm brigádám - mně do nich nikdo nenutil, chodily jsme s kamarádkama rády, líbilo se nám mít vlastní peníze. Kupovaly jsme si za ně třeba lístky na fesťáky a akce, hadříky, no, i alkohol . Já jsem měla velmi dobré vztahy s rodiči, dávali mi hodně svobody a důvěry, ale bylo mi nějak blbý si říkat o peníze na akce, kde se s kámoši zlijeme do němoty.
Zpětně si myslím, že mi to i dost dalo, takový hlubší povědomí o životě, vhled do nejrůznějších prostředí, zkušenosti. Měla jsem to hodně pestrý a hodně mě bavily ty změny, to mi dnes ve stálým zaměstnání chybí - ta pestrost. Někdy si říkám, že by mě bavilo vzít si rok neplacenýho volna a dělat třeba zas za barem.
(10.9.2021 20:58:38) Jinak obecně práci nepovažuju za sračky. Je to prostě normální součást života, je tam navíc dost stupňů volnosti, zvolí-li si člověk práci, co ho více baví a méně vysiluje i za cenu nižšího standardu nebo naopak. Žijeme v bohatý zemi, kdo chce pracovat, živořit nebude. Nebojím se o svý děti, ať už si zvolí tak či onak.
(10.9.2021 21:11:03) Monty, tak kde je problém? Rozumím, že jste s manželem od nikoho nic nedostali, a máš pravdu v tom, že většina z rodiny něco má - když ne nemovitost, tak třeba stavebko nebo tak něco. Ano, všechno je lehčí, když něco dostaneš.
Ale vy zase máte štěstí, že máte schopnosti takové tu lépe pracenou a náročnější práci vůbec získat. Už to je privilegium svého druhu.
(10.9.2021 21:16:18) "Ale vy zase máte štěstí, že máte schopnosti takové tu lépe pracenou a náročnější práci vůbec získat. Už to je privilegium svého druhu."
Buřte, no jistě, to nezpochybňuju. Psala jsem o něčem jiném - o tom, že bychom si to NEVYBRALI, kdyby ty výchozí podmínky byly jiný, a i když to není žádný kulervoucí utrpení, je to něco, co čas od času nasere, protože život máš holt jenom jeden a opáčko už si nedáš. Takže logicky nechci, aby tohle dilema řešilo moje dítě, který bohužel taky inklinuje spíš k hladovým oborům než k nějaké extra výdělečné činnosti. Tudíž to "privilegium" rádi využijeme k tomu, aby ho řešit nemuselo.
(10.9.2021 21:08:58) "Dát učení dvě hodiny denně - neznám asi jediného středoškoláka, kterej by to dělal."
Buřte, ale učení přece není jen "příprava do školy".
Nevím, mně zas přijde, že tady nikdo nechápe/nezažil, jak to vypadá, když má středoškolák o něco fakt zájem. Já osobně nevěnovala "škole" ani deset minut denně, ta mě vůbec nezajímala, ale tomu, co mě zajímalo (a co mě v podstatě celej život živí) jsem věnovala rozhodně víc než "dvě hodiny denně", protože pokud něčemu nevěnuješ čas a úsilí, tak se v tom směru nikam neposuneš, ničeho nedosáhneš. Moje dítě taky přímo "škole" zas tolik času nedá, ale vzhledem k tomu, že okruh těch jeho zájmů je o něco širší, věnuje tomu ještě mnohem víc času než kdysi já.
A připadala bych si fakt jako poslední debil, kdybych mu řekla, že je to sice všechno moc hezký, ale může si to leda tak nabouchat do trenek, protože se musí v první řadě snažit o to, aby si vydělal na slušnej život.
(10.9.2021 21:22:54) Monty, hm, a co takhle číst to, co tu lidi píšou? Vtip je v tom, že většina rodičů tu nenutí děti chodit po škole pracovat. Natož na úkor školy a prospěchu. Jenom to možná ti rodiče tak neprožívají, protože vědí, že se děti za pár let budou muset +- nějak postarat. A taky tu asi nikdo tak úkorně neprožívá to, že se peníze nějak vydělávají v zaměstnání. Ano, i jiné děti tu mají zájmy, kterým se věnují. Opět to rodič podpoří v rámci možností, ale zároveň se z toho taky nikdo nepotentuje. On vlastně tvůj syn dělá to, co i jiní pracující studenti tady. Studuje, věnuje se svým zájmům a PRACUJE ZA PENÍZE. Jenom prezentace tvá je výrazně jiná, než jiných maminek, které kolem toho nedělají drama.
(10.9.2021 21:25:49) "Jenom prezentace tvá je výrazně jiná, než jiných maminek, které kolem toho nedělají drama."
Když ono je to přesně naopak, Kat. "Drama" z toho dělají ti, co uštědřují minimální kapesný a staví se k brigádám jako k životně důležité a nezbytné zkušenosti, která naučí děti něčeho si "vážit", případně "pochopit", že servírka, co tahá tácy s pivem a musí strpět kecy opilců má "opravdu těžkej život".
(10.9.2021 21:36:39) Rodinová, jsi mistr zkratky. Zrovna jsem se to snažila napsat taky. Mám ten samý názor. Jinak... Patizon je esteticky moc pěkný. Ale nevím, jestli jsem ho někdy jedla.
(10.9.2021 21:39:16) Můžu přispět poznámkou, jak jsem se dostala na brigády během gymplu já - posílala nás tam škola na žádost blízké pekárny, když jim chyběli lidi ve výrobě Což mělo tedy tu zásadní výhodu, že jsme byli uvolněni z výuky, abychom pomohli pracujícímu lidu zajistit chleba pro nás pro všechny Když jsem pak zjistila, že za noční dostanu stovku na ruku (a to byly tehdy docela prachy!), chodila jsem tam i zcela o své vůli i po maturitě (dřív to nešlo, 18 mi bylo až po ní). Akorát pak člověk teda neměl nějakou dobu chuť na rohlík, když viděl, co se nachází v kádi s těstem...
Krásný roky to byly. A teď jsou z pracovního hlediska taky, klidně takový profesní život popřeju i svým dětem. Možná je i v tom dost zásadně jiný pohled (od Monty a libika) - já jsem sice nejdřív nemohla studovat (na VŠ), co jsem chtěla, ale ve výsledku je to možná dobře, protože jsem si později obešla těch škol více a profesí taky, což mi vyhovuje. Ta pestrost.
(10.9.2021 21:46:34) libiku, ano. To nebylo k tématu momentálně probíranému, ale reakce na prosbu Rodinové, zda bychom se nemohli bavit o něčem jiném Tak píšu sice o brigádách, ale z jiných časů a z jiného úhlu.
(10.9.2021 21:42:25) Senedro a to já si myslím, že servírka je ještě o level výš (na společenském žebříčku) než činnost hrdinky, co s motivací k brigádám začala a zmínila to vytírání, které ji tak vybavilo do života
(10.9.2021 21:13:44) Buřte, mně přijde, podle toho, co píše libik a Monty (a nemám důvod jim nevěřit), že od časů našich studií a i třeba studia mé dcery, které je 27, se zvýšil počet vyučovacích hodin na SŠ, a zvýšila se náročnost studia. Takže se prostě v tom pohledu, kolik času stráví dítě studiem, a kolik může věnovat svým zájmům včetně brigád, totálně míjíme. Ani k tomu tudíž nic nepíšu.
Mně přijde 6 - 8 hodin denně strašně moc. Když si vezmu, že my měli 45 minut max. 35 x za týden, tedy nějakých 5 - 6 hodin práce denně v průměru, a to kolikrát tam člověk jen seděl a poslouchal ústní zkoušení někoho... Nevím, kdo ty hodinové dotace vymýšlí a schvaluje a jakým obsahem je nabuší... - asi jak vědy pokročily
(10.9.2021 21:14:26) Buřte, já jsem o náročnosti studia mluvila ve smyslu, že 1) zabere stejný čas jako ta naše statečná pracovní doba, která nás případně opravňuje poslat dítě na brigádu 2) zabere i více času v případě, že dítě některý předmět opravdu zajímá
A divila jsem se tomu, proč je v tom případě brigáda nutností, aby si dítě něco zasloužilo (v možnostech rodiny)
Jinak není tajemstvím, že před 30-40 lety byla skutečně nižší životní úroveň
(10.9.2021 21:33:57) Jinak tedy já asi žiju skutečně ve speciální bublině obyčejného krajského města, ale kerouacovskou pestrost života středoškoláka během školního roku si tak nějak neumím představit.
Znám brigádníky, co makají v těch fast foodech, pak vývojáře (to neumí každej) a potom, co můžou nabídnout rodiče svými kontakty.
Zajímavou brigádu má doprovod mé dcery, táta hraje bigbít a mladýho naučil zvučit a svítit asi v 10 letech, chlapec studuje ekonomku a toto má jako fajnový koníček (slušně placený). Pak znám děvčata a chlapce, co různě přicmrndávají na základě tatínkových kontaktů v advokátních nebo daňových kancelářích. Aby toto zkusilo běžné dítě prodavačky a elektrikáře, protože dychtí po práci, je drobet sci-fi. Ty záchodky možná.
(10.9.2021 21:49:26) Tak já jsem zkusila - práci v pekárně (to byla asi největší makačka), v zahradnictví, ve fabrice, za barem, jako hosteska, jako výpomoc na kulturních akcích (taková holka pro všechno - ale bavilo mě to moc), u stánku s občerstvením ...
Brigádu v oboru jsem měla až ve čtvrťáku na vejše, do tý doby tahle směs, nejdřív samozřejmě ty náročnější práce (přes agenturu, kde jsi moh jít třeba jen na směnu za měsíc), později samozřejmě atraktivnější práce (hlavně v té kultuře, to bylo super).
(10.9.2021 21:52:08) Ma nejstraslivejsi brigada byla nejaka podivna povinna praxe po prvaku na VS, 14 dni v kuchyni menzy na Strahove. Ten nevypratelny smrad citim doted a doted nechapu, co na tom bylo za praxi pro budouci pravniky
(10.9.2021 21:56:34) Tak já místo VŠ (blbej obor, nuda a odporná matika) jsem šla pracovat. Tudíž brigád bylo pár, obchoďák - pánské oděvy, Telecom, pokojská asi 2x prázdniny, průvodce na zřícenině (to byl heroický výkon pro naprosto nesmělou a obrovskou trémou stiženou holku).
(10.9.2021 21:59:53) Pracovní právo v praxi? Já byla na praxi z gymplu (ZVOP, stavebnictví) v nějaký projekční kanceláři, a tam jsem nabyla dojmu, že nejdůležitější je kafe a cigárko. Něco jsem tam překreslovala, dokreslovala... ani nevím, jen, že jsem dvakrát dostala vynadáno, že moc spěchám, než jsem ten tehdejší kancelářský systém pochopila
(10.9.2021 22:07:58) To mi pripomnelo, ze mym prvnim pracovnim kolegou byl pan doktor Raz, bratr herce Vladimira, uzasny moudry a laskavy stary pan, co rano v kanclu zapalil prvni doutnicek a pak uz jel jeden za druhym. Kdykoliv ted citim doutnik, pripomina mi to me pracovni zacatky.
S patizonem klidne pocitej, ale zatim ho nemam a Pulky kroky jsou mimo moji kontrolu
(10.9.2021 22:20:55) Vzala jsem pružinu a kleštičkama udělala jakoby háček z posledního zakroucení. A strčila do krabice. Měla jsem na to třicet sekund. Když jsem se zdržela, dostala jsem sprdung. To vše osm hodin denně dva týdny v kuse. Od 6 ráno. Vstávala jsem tehdy ve 4. Bylo mi 15. Pp dvou týdnech jsem měla díru v palci z pružin. Za ty dva týdny jsem dostala 400 Kč.
(10.9.2021 22:13:28) Monty, to jsou jen slovicka, strasny, zbytecny… taky nechapu, cim me mela brigada v menze obohatit, ale uz jen to, ze jsem si na ni ted vzpomnela, znamena, ze ve mne zanechala stopu, nejakou.
(10.9.2021 22:17:26) Rodinová, člověk si vzpomene na kdejakou kravinu, takhle prostě funguje paměť - uchovávají se v ní stopy minulých dějů. Kdybych místo vzpomínky na brigádu v továrně měla vzpomínku na jednorázový sex na záchodku rockového klubu nebo na cestu vlakem do Českých Budějovic, vyšlo by to tak nějak nastejno.
(10.9.2021 22:20:02) U me to tak nefunguje, nepamatuju si temer nic, takze cokoliv z toho mala, co si pamatuju, povazuju za vyjimecny zazitek a vyraznou zivotni zkusenost
(10.9.2021 22:25:53) Rodinová, jak se říká: zážitek nemusí být kladný, stačí, že je silný
No, už se to tu zase stáčí dokolečka dokola... a stejně musím do hajan, páč zítra běžím půlmaraton, a jestli to má k něčemu vypadat, chce to aspoň základ: spánek strava pitný režim. A dojet včas na start Dobrou noc všem
(10.9.2021 22:14:44) Monty, to mi neříkej, ty člověk uměleckého zaměření, že jsi nenavnímala tu neopakovatelnou atmosféru brigád, co ti daly křídla, to prostě není možný
(10.9.2021 22:10:17) Moje nejstrašlivější brigáda byla v době druhé mateřské (načerno), kdy jsem uklízela zvláštní školu, abysme se najedli. Jako středoškolák jsem v duchu doby mívala normální brigády na poli a v samoobsluze, praxi v rámci ZVOPU v továrně.
Jsem asi citově oplostělý jedinec, v ničem z toho jsme nenalezla tu kýženou romantiku a jsem si jistá, že mě to vůbec neobohatilo, při tom uklízení jsem chodila domů speciálně vyhnusená a marná.
(10.9.2021 22:14:22) "Jsem asi citově oplostělý jedinec, v ničem z toho jsme nenalezla tu kýženou romantiku a jsem si jistá, že mě to vůbec neobohatilo."
Libiku, ano, též se řadím mezi citově oploštělé jedince, nikde jsem ani netrpěla, ani si to neužívala, ničím mě to neobohatilo, můj pohled na nic to nezměnilo, byla to prostě veskrze zbytná aktivita, sloužící výhradně ke generování peněz.
(10.9.2021 21:54:45) My byli kromě té pekárny taky ve sklárnách, to byla výjezdovka asi na dva týdny, naprosto super akce s profesorem občanské nauky (který ovšem měl rozum a odvahu jak ve výuce tak na brigádě). Klasika chmel.
(10.9.2021 22:30:32) Libik, v průběhu celé SŠ, a hlavně až od 16. Začínaly jsme v agentuře Na Brigádu, a hele, ona furt existuje - to mělo výhodu, že jsi šel třeba na jednu, dvě směny na měsíc. To byly samozřejmě ty náročnější práce, klasika, pekárna, fabrika. Dobrý bylo, že jsi fakt mohl chodit různě dle toho, co zrovna nabízeli. Tehdá jsme měli pětikilo za směnu a přišlo nám to super To už byl skoro lístek na třídenní fesťák, myslím.
(10.9.2021 22:44:38) Buřte, ono jde asi také o to "odkud" se vzpomíná.
Lidi, jejichž život pokračuje v rytmu brigáda (ohodnocením a společenským postavením) na to budou vzpomínat jinak než lidi, co dosáhli nějaké pracovní stability a pracovního naplnění. A já mám z diskusí dojem, že ti šťastnější dávají brigádám jiný význam, než měly (i když jsou to pro ně hezké historky, jak si tenkrát hrábli a meli domnělou nezávislost)
Já nechci nutit dítě k brigádám mimojiné proto, aby si si jednou neřeklo "tak jsem za vola už od 16"
(10.9.2021 22:52:26) Libiku, a tak já třeba měla svým způsobem i tu nezávislost. Ve 14 jsem se odstěhovala k babičce, oba rodiče mi platili alimenty, dávala jsem babičce něco na byt a stravu, a NIKDO mě nijak nekontroloval, nic mi nezakazoval, nemusela jsem dodržovat žádný pravidla. Ale reálně jsem měla mnohem míň "bouřlivý mládí" (minimálně do těch 18) než holky, co je doma drželi zkrátka a jednou za čas se mohly "utrhnout ze řetězu", když jeli rodiče do lázní nebo na návštěvu k tetičce do Mimoně. Protože v tomhle věku je zábavný porušovat pravidla a rebelovat, když nemáš proti čemu, je to "nuda". A zjevně to funguje, moje dítě je hodně povahově jiný než já a v procházelo tím obdobím úplně stejně, proč by rebelovalo a proti čemu, když si může dělat, co chce.
(10.9.2021 22:55:59) Monty, já jsem byla ve 14 vržena do závislosti na internátním řádu v Praze Ostrovní, takže jsem si drobíček zarebelovala, trošku jsem to možná přepískla
(11.9.2021 4:29:53) Monty, je to tak. Nase deti maji uplnou svobodu a taky mam pocit, ze diky tomu nemaji potrebu rebelovat. Pokud se tedy jako rebelie nebere barevna hlava, nausnice, tetovani...jsou fakt v klidu. A nebyt jednoho z nevlastnich kluku, tak maji i volny pristup k mym uctum, protoze jsou proste rozumni. Ale nemuzu halt delat rozdily a ten jeden by mi ten ucet vybilil za tri dny Nasi na brigadu nemusi a zatim to moc neresili, neb muzou chodit k nam do firem, toho vyuzivaji pravidelne v lete.
(11.9.2021 7:41:52) Velšice, mám v okolí děti cca 14 - 16 a nerebeluje nikdo. Zrovna barevný vlasy, atd neberu jako rebelii. Jinak podle toho, co píšete, by to mělo znamenat, že děti, které holt mají chudší rodinu by měly rebelovat o 106. Což taky není pravda. Prostě si jenom musí občas přivydělat, protože rodiče zrovna nemají na nadstandard. Z "dítě si dělá co chce" mám osypky. Protože až si fakt začne dělat co chce, bude to vypadat jinak a rozhodně nebude výsledkem happy matka. taky si uvědomte, že i vaše rodičovské chování plyne z toho, jak se chovají vaše děti. Když budete mít neřízenou střelou s nízkým pudem sebezáchovy a potřebou adrenalinu, těžko ho necháte dělat, co chce. Mmch tyhle zárodky "dítě si na vše musí přijít samo" vidím v práci a je to peklo už ve 4 letech.
(11.9.2021 7:56:00) Velšice, chápu. Já taky čekám, zda u nás přijde teprve nějaký ten fičák. Zatím nic. Já měla hodně přísné rodiče, hluboko do kapsy a rebelie nebyla.
(11.9.2021 8:49:37) “ A obecne je asi puberta kluku klidnejsi”
To si nemyslím. Je to hlavně o povaze. Brácha potichu vyráběl horší problémy než já která se s rodiči sice pohádala ale vylomeniny moc netropila. To se pak divili.
(11.9.2021 9:45:22) To záleží na každým. Já třeba nikdy nerebelovala, nechtělo se mi se toulat po nocích ani se zběsile oblékat jenom abych naštvala rodiče. Jestli se teda nepočítá, že jsem třeba 5 hodin telefonovala.
(11.9.2021 10:30:21) Valkýro, to je zajímavé, já z jiného gymplu několik let před tebou pamatuju spíš despekt k nafrněným vekslandám, zdravé jádro jistily důchodky, košile, dlouhá neforemná trika.
Já bych i něco luxusnějšího vydržela, ale byla jsem v zajetí vesnické neohrabanosti, hezké kosmické oblečky s vycpávkami a patentky ála Standa Hložek jsem nejen neušila, ale ani nevymyslela
(11.9.2021 10:38:53) No tak to já jsem byla v prváku takzvaný udus , takže holčička v kostkované sukni a nepadnoucí halence. S ohledem na to, že už tenkrát šla prsa daleko dřív než já, to bylo zvlášť komické.
Ale zase kluci to tak nebrali
Myslím si, že nebylo moc lidí zamindrákovanějších skrze oděv než já.
(11.9.2021 12:37:37) U nás byli somráci, veksláci a normální. Somráci spíš dojíždějící z venkova, tom oblečení chodili na zábavy, asi 5x jsem se za somráka převlíkla, místo patky pěšinku uprostřed a k džínám tátův vytahaný svetr a vyrazila na zábavu, ale ta hudba tam se mi nelíbila, pivo ani zelená mi nechutnalo.
Chodila jsem oblíkaná něco mezi vekslákem a normálním, jak se dalo , stejně jako moje kamarádky a sociální bublina v okolí, kdo měl bohatší a shánčlivé rodiče, byl o to víc vekslák, můj táta si v mé pubertě pořídil další rodinu, tak jsem byla míň vekslák, ale zase sousedka byla švadlena a měla mě ráda. Vydělávaly jsme si občas o víkendech v Kolbence na sobotních odpoledních směnách, v noci z Kolbenky rovnou do vinárny. A 14 dní každé prázdniny. Od 18 si vydělávám v zaměstnání.
Děti měly brigády spíš ze zájmu, dcera momentálně vede nějaké kroužky, v Kolbence nebo podobně při škole nikdy nepracovaly, jsem ráda, že na tom jsou mnohem líp, než já v mládí, vždycky měly hezké a kvalitní věci, nehroutí se, když se rozbijou poslední boty nebo se má něco náhle zaplatit před výplatou.
Po tom, co jsem prožila jako dítě a mládež, mám odpor k šetření, i když, kdyby byla nutnost, tak to umím. Děti jsou šetrné tak nějak rozumně, nikdy jim nic nechybělo, tak nemají potřebu si občas udělat Kristiána, jako mám já.
(11.9.2021 12:43:26) Jsem se rozepsala a neodpověděla, bohužel nemám vztah k financím, tak jsem náklady nikdy nesledovala a nepamatuju si to, u nás je pokladník MM, já jen utrácím.
(11.9.2021 13:40:22) Proč by měl mít pan Valkýr srandu z dcery? Manželku má na háku, ale dcera je dospělá, samostatná, šikovná a v životě normálně funguje. Nejspíš ji miluje a je na ni pyšnej jako každý rodič a legraci z ní nemá.
(11.9.2021 13:58:48) Na karmu se vytento, podnikali jste spolu, vydělali prachy, něco spolknul barák a závěr je, že - on dal prachy do baráku. Až na to, že společné prachy. To je velmi špatné nastavení. A nemůže dobře dopadnout.
Platí energie, super, a jaký asi by tak sehnal podnájem v stejné ceně. A celý měsíc má na talíři jídlo zdarma, to je fakt. Vidím to jenom já.
(11.9.2021 16:08:45) Valkýro, upřímně, na mě působil seriozně a manželsky, ne zrovna jako Alain Delon, ale jako solidní člověk. A zdálo se mi, že se spolu hezky bavíte.
(11.9.2021 16:24:23) Jinak tedy , pokud by šlo čistě o vizuální stránku, tak on je usedlý typ, to spíš ty vypadáš, jako ženská "co umí sukni roztočit, zasmát se a víno pít"
(11.9.2021 17:41:15) "bývalý skorozeť používá proti mně (tehdy si mě natočil i na mobil), jaká jsem pařmenka, to že by mi šlo, ale uklidit už moc ne..."
Valkýro, to musel bejt fakt debil jak vyšitej, ještě že ho dcera sklepala ze svýho života. Jestli si pořídil záznam toho, jak paříš, a neštítí se to proti tobě použít, musí to být fakt kretýno. My doma pařili včera, opékali jsme goudovky, pouštěli si Baladu pro banditu, tancovali a malovali ve tmě klackama se žhavikem. Poprvé v životě jsem ochutnala burčák, já alkohol k životu nepotřebuju, tak jsem byla v náladě po první trojce, nejsem zvyklá. Kdyby mě někdo natočil, jak tam šaškuju, a poslal to dál, hrozně by mě to naštvalo
(11.9.2021 18:46:03) Val, tak to jo. Je moc dobře, že na něj nevzpomínáš ve zlém, brzy to přebolí i dceru a odpustí si to, že se rozešli. Možná to znám, jak se cítí, kdysi na mě při rozchodu partner křikl dost zlou větu, když jsem od něj odcházela. Ta věta mě strašila spoustu let. Byla to hodně velká rána do slabin. Rozcházející partner přesně ví, na které slabé místo cílit. Racio ti roky říká "vždyž je to ničím nepodložená blbost", ale nízké sebevědomí racio přepere, a tak se člověk trápí, kdykoli si na to vzpomene To se časem spraví, na dceru se nezlob
(11.9.2021 19:19:24) Val, jasně, mladý mají úchylku fotit a točit každou kujovinu, asi to fakt nemyslel zle...jsou zvyklí spíš dokumentovat než prožívat, MM to dělá taky
(11.9.2021 19:12:54) Ha, minulou neděli mě natočila švagrová, jak tančím v trávě na boží muziku ExT bandu v šatech rozevlátých... ale tedy total střízlivá, neb autem. Doufám, že to švagrová nepřešle mamince mé vnučky
EDIT: tyjo ještě aby se maminka vnučky nerozešla se synem bo závadná rodina ...ale tedy pokud "snáší" syna, tak už ji asi nic nepřekvapí
Val, tohle snad ani není možný. Rozejít se s někým proto, že jeho rodič raději tančí než uklízí - to je fakt bizár
(13.9.2021 11:28:43) "tak mu asi na uvítanou jednu dobře mířenou natáhnu, protože slova a vysvětlování asi nemají smysl."
Val, naprosto chápu, ten "flákanec" (jediný pozitivní přínos poslance Volného světu), by mu ale měla dát dcera, když ten jejich rozchod odnesla i zdravotně. Tím spíš se na ni nezlob, co občas vypráví o tobě, ještě pořád ji to asi bolí, tak to ventiluje i takhle nešťastně, že to potom zase ubližuje tobě...
(13.9.2021 11:31:59) Valkýro, jakkoliv čas od času podotkneš, že nejsi mateřský a pečující typ, tak mám vedle tebe normální mindrák. (jak prožíváš jeden rozchod dítěte ve veku, kdy nějaké rozchody zákonitě přijdou)
(13.9.2021 20:10:36) Jenomže ten skorozeť do důvodů rozchodu s dcerou Valkýru tak zamotal, že se ani nedivím, prostě po jeho odchodu zůstal u nich doma pekelnej smrad (jak se říká "odešel ale aspoň tady zasmrděl) Valkýra jr. uvěřila, že důvodem jejich rozchodu je to, že má cosi negativního se svou mámou společného - je "skvělý", jak mladý člověk s nízkou sebedůvěrou dokáže uvěřit jakékoli zlé blbině, kterou někdo vypustí, aby ublížil (zažila jsem to taky). Po zeťovi by dávno pes neštěkl, kdyby tam po něm nezůstaly ty jedovatý vylhaný kecy.
(11.9.2021 15:08:40) pod lidskou důstojnost to snad ani není tihle do sebe prorostlí lidé se někdy mají mnohem radši, než to vypadá Momentálně se potřebují, tak spolu jsou
(11.9.2021 15:06:18) Ruth, jestli Valkýrman potřebuje k životu srandu, tak proč ne... Valkýra přeci ví, že to je jeho slabina, se kterou neumí pracovat, a holt svůj strach (dle mého) ventiluje takto
(11.9.2021 13:10:28) Val, s odporem k šetření jsem se nejspíš narodila. Na druhou stranu ale nesnáším plýtvání, ne kvůli penězům, spíš "ideologicky", přijde mi nemravný vyhazovat jídlo, když půlka zeměkoule hladoví, a u vyhazování spotřebních předmětů mi to zas přijde jako neúcta k lidem, co je vyrábí, často za nic moc podmínek. U jídla nevím, jak tomu zabránit, když každej člen domácnosti kupuje jídlo "sám za sebe" a naprosto v tom není přehled, což mě dost štve, a ty spotřební věci se prostě nevyhazujou, dokud nejsou rozbitý. Ty nerozbitý se posílají dál.
(11.9.2021 13:17:37) Jídlo nevyhazuju, s MM se domlouváme, nosíme si jídlo do práce, vaříme +/- dietně, nakupujeme odpovídající počet porcí. kazí mi to dcera, která je schopná načnout něco tak, že to není vidět, ochutná jednu lžičku, usoudí, že to není to ono a odsune dozadu do lednice. Nebo nemá chuť na svojí porci domácí stravy a udělá si pizzu.
Na druhou stranu na jídle nikdy nešetřím, čerstvý ryby atd., ráda vařím, doma byl luxus i opečený točený salám a běda, jak bych to nejedla, teplý jídlo bylo v jídelně.
(11.9.2021 13:25:41) Evelyn, tak my na jídle taky nešetříme, ale každej holt jíme něco jinýho a jindy. A shodnout se na nějakým teplým jídle, který by chutnalo všem, když už se teda výjimečně sejdeme doma na oběd/večeři je prakticky nemožný.
(11.9.2021 13:22:02) Valkýro, já šetřím jedině tak, že když je možnost si něco pořídit levněji, tak to udělám, třeba předplatné do divadla nebo do fitka je levnější, než to kupovat jednotlivě, ale jinak si nic neodpírám.
MM šetří tak nějak přirozeně, i když nemusíme, ale zas doma nikdy neslyšel, že na něco nemají peníze, oblíkanej chodil z Tuzexu, tak si asi nic nemusí kompenzovat.
(11.9.2021 10:48:06) Co je udus? To slovo vůbec neznám. Udus je obecně přijímaný termín? Nebo zkratka?
Google mi k tomu řekne jen "USMANU DANFODIYO UNIVERSITY SOKOTO - The most peaceful university in Nigeria". Je to sice zajímavý a marně se pokouším rozluštit, jaké je tam školné, ale s holčičkou v sukni to asi nesouvisí.
(11.9.2021 10:58:30) Udus jsme říkali těm, co se oblíkali prostě blbě , tesilový kalhoty s pukem, košile a přes to svetřík do véčka. Holky nosily sukně, halenky nebo nejhorší fariantu - umělohmotný roláček a přes to umělohmotnou košili s krátkým rukávem. Prostě tak, jak nás maminka slušně oblékla a vypravila do školy. Nevím , jak je to rozšířený výraz, ale mí spolužáci by to znali.
Jako na konci prváku jsem vlítla do důchodek a bylo vymalováno.
(11.9.2021 11:06:41) za nás frčely džíny a jednobarevné bavlněné triko
Maminka jedné spolužačky si hned po revoluci otevřela pobočku značkového modního obchodu, spolužačka chodila hodně šmrncovně oblíkaná. Další spolužačky si třeba pletly svetry. Nějak jsme ve třídě neměli nějakého extra exota.
(11.9.2021 11:10:02) No za nás by frčely taky džíny, kdyby byly. Ale je fakt, že během studia se každej, kromě zesnulého spolužáka, co byl fakt hodný a strašně se oblékal, k nějakým dohrabal.
Na základce tedy pamatuji jakousi tuzemskou variantu aneb "každý český blbeček, nosí prekos obleček", ale do toho už gymnazisté fakt nešli.
(11.9.2021 8:07:08) Já taky žádné rebely nemám a to ani a malým kapesným. Včera jsem s dětmi o kapesném mluvila. Ani jeden nemá pocit, že by měl málo. A bavili jsme se i o brigádách a oni oba chtějí. Oba se shodli, že si jen chtějí vyzkoušet, jaké to je pracovat. Vzhledem k tomu, že od první třídy jim jde většina kapesného na účet, tak peněz mají dost. Překvapil mě syn, který dokonce říkal, že přemýšlel nad tím, že my s manželem vlastně pořád platíme nějaké hypotéky a oni to pak jen zdědí, že jednoduše až dostuduje a začne pracovat, chtěl by nám pomoct tu snad poslední hypotéku splácet, abychom si důchod užili. Zírala jsem.
(11.9.2021 8:38:14) Kat, nepřekvapivě - nepochopilas to. "Rebelie" v pubertě s ekonomickou situací rodiny vůbec nesouvisí. A vůbec to nemusí být žádný extrém typu "útěk z domova".
Mmch, o tom, co se odehrává "v okolí" nevíš, puberťáci obvykle nevěší nikomu na nos, co kde provádí nebo ne.
(11.9.2021 8:42:58) Monty, jasně. Rebelující puberťák je doma úplně úžasný. A venku je z něj těžký rebel. Určitě. Dělat si co chce tedy u tebe neznamená ten volný přístup k penězům??? Jo tak.
(11.9.2021 8:53:48) Mimochodem, vzpomněla jsem si, jak tu kdysi Lída psala, že pořídila dcerám nové a drahé lyže a sama měla lyže starší, protože ty jejich stály hodně peněz. No a dcery byly spokojené, ale pak jí ve frontě na lanovku řekli, že je vlastně Lída hrozně trapná, protože jezdí na něčem, co má už dvanáct let a je to na tom vidět. No a v tu chvíli jí došlo, že by se člověk neměl pro ty děti obětovat na úkor sebe, ale držet stejný standard pro všechny, protože ty děti tu oběť stejně neocení, ale berou to jako slabost, takže je to beztak zbytečný, protože se tím ve finálně ničemu a nikomu nepomůže. (Asi jsem tu historku nepodala úplně přesně, protože je to dávno, ale vyznění bylo tohle.)
Měla jsem tehdy jedno maličké dítě, ale dávalo mi to smysl a dodnes se tím celkově řídím nebo se aspoň snažím. Každé z našich dětí nás tedy stojí daleko víc než my dospělí, ale aspoň v tom viditelném standardu (věci) to držím. Možná i proto ty brigády, když chtějí něco významně luxusnějšího než používáme my.
(11.9.2021 9:16:43) V životě by mě nenapadlo se "obětovat". Psala jsem o tom, že děti sdílí životní standard rodiny, ne že si rodič utrhuje od úst, aby mělo dítě značkovej hadr a sám jí suchej chleba. Na druhou stranu, dostupnost snižuje atraktivitu; v rodinách v mém okolí, kde rodiče "neomezují ze zásady" málokdy puberťáci "touží" po značkových nebo statusových kravinách.
(11.9.2021 9:50:30) "Psala jsem o tom, že děti sdílí životní standard rodiny, ne že si rodič utrhuje od úst, aby mělo dítě značkovej hadr a sám jí suchej chleba."
Ale jistě, že jo. Psala jsi, že si dítě nemá vydělávat na kraviny jako je mobil nebo boty. Jenže, když to dítě z nějakého důvodu jede v botách (náš případ) a chce daleko dražší boty než má zbytek rodiny, tak to fakticky znamená si odtrhovat od úst. Obrazně tedy. Zcela jistě je to odtrhování od něčeho, protože jiné využití pro ty peníze by se našlo a navíc je jistě, že ostatní by začali chtít taky.
Není to o zásadách, ale o tom, že ony i ty "kraviny" jako mobily a dražší boty ve větším množství taky něco stojí a při pěti lidech by to už byla pro naše finanční možnosti naprosto neúměrná částka. Nehledě k tomu, že jiní zase chtějí jiné věci než jsou nějaké boty. Syna třeba boty samozřejmě vůbec nezajímají, ale má zase jiná přání, za která by se dalo neomezeně utrácet. U něj tedy povolím v těch jednorázových přáních řádově víc, protože má průběžně asi desetkrát menší měsíční náklady na koníčky, než máme s dcerou, ale i kluk má někde strop a dál nemůžeme.
(11.9.2021 9:55:30) Půlko, ale tak pro peníze vydaný za "kraviny pro radost" by se vždycky našlo nějaký jiný využití. Záleží, jak vysoko máš tu radost na hodnotovým žebříčku. Pokud se tedy nebavíme o situaci rodiny, kde ty peníze prostě nejsou, to je samozřejmě něco úplně jiného.
(11.9.2021 10:12:15) Tak jeden koníček tohohle dítěte stojí měsíčně dejme tomu 12 tisíc a jen asi dva tisíce si z toho platí sama. Myslím tedy, že si její radost cením opravdu hodně a nikdo z nás nic tak drahého pravidelně nemá. Další dítě má třeba koníček za 900 měsíčně. To "drahé" dítě tím pádem nemá z našeho rozpočtu na další "věci jen tak pro radost" nárok, i když to jsou kraviny typu boty, které vůbec nepotřebuje nebo dražší mobil. Už takhle to není vůči ostatním vůbec spravedlivý. No a to dítě to vůbec nerozporuje a jde si na to vydělat, případně ty věci nemá.
Druhému dítěti bych klidně blbosti jen tak pro radost pořizovala a dala mu přístup k penězům, ale ten nic nechce, nic nepotřebuje a nedokáže nic vymyslet, protože mu ke štěstí stačí kolo a helma. Má u nás uložených už mnoho "výstřelů", kdy dcery něco dostaly a on si nic nepřál, tak to má uložené a může si vymyslet cokoliv, ale nic.....
(11.9.2021 9:48:19) Držení standardu pro všechny členy rodiny je logické. Když nové lyže, tak pro všechny, ne že jeden bude jezdit na prastarých "prkýnkách od sudu". Nicméně občas se setkávám s tím, že dítko dostane dražší a kvalitnější věc, kterou si rodiče nepořídí, resp. nemohou pořídit, např. super boty pro dítě ale rodiče mají nejlevnější "křusky" z obchodního řetězce. Chápu, že chtějí pro dítě to nej ale já osobně to nepovažuji za dobré řešení.
(11.9.2021 10:00:38) Val, tak to je ten princip, ne? Na radosti všech členů rodiny se vydávají plus mínus stejný částky. Když někdo žádný nemá, může si uspořit do prasátka.
(11.9.2021 10:12:04) Spravedlivě podle toho o co kdo stojí. Syn měl třeba drazsi mobil než my, protože mu na tom záleželo. A já asi 10x tolik bot a hader.
(11.9.2021 10:15:54) Inko, nějak tak. U nás mám třeba nejdražší mobil já, protože "mi na tom záleží" (resp. protože ho používám jako mobilní kancelář), syn má příšernou šunku, kterou by už nikdo nechtěl ani zadarmo, protože "mu na tom nezáleží".
(11.9.2021 10:48:46) Valkýro, platí ti nájem? Manžel? Protože pokud je to postavení "majitelka - spolubydlící", tak jestli on bydlí zdarma a ty táhneš náklady, je to úplně blbě.
(11.9.2021 16:51:13) Však já to psala Marice, která "zaplatí za jídlo víc než za energie". Ale ono to jídlo taky teda stojí pořád víc a tímhle se možná ještě trochu přizdraží, takže je to asi jedno.
(11.9.2021 11:46:11) tal já bez nároku na sdílení vidím spíš vás (pokud Mr. Valkýr vyráží do světa nebo draze sportuje), u páru, který žije jako rodina, stejně jí, tráví volný čas a vyráží na dovolenou, si myslím, že je šumák, jestli má jeden na účtu bambilion a druhý je 15 v kontokorentu.
(11.9.2021 12:22:00) My jsme měli kotel na tuhá z roku 2000 a byla to taková fortelná litinová kráva, na níž nejde nic rozbít, dokud byla truhlárna, bylo to topení zadarmo včetně zimní romantiky u sálajících kamen. Pak jsem si to zkusila obdělávat sama a člověk by neřek, co utáhne kartónů mlíka, nikdy více.
Tepelné čerpadlo jsem dala v roce 2017, synáčkova premiera, funguje to dobře a dostala jsem dotaci. Akorát, že původních 2,10 za zvýhodněnou sazbu se téměř o 2 kačky zvedlo, momentálně topím a hřeju vodu za cca 80 ročně. (řekněme, že za dva byty a komerční prostor, také tu mám sbírku klimatizací, mladej je sbírá)
(11.9.2021 12:37:25) Málo se ví, že klimatizací se dá přitápět, což je způsob, co ve svém pískovcovém jádře využívám já, když ráno zimomřivé dítě vykopu z postele. Osobně jsem ve svém elegantním věku přestala zimu vnímat(ale musím mít nohy v teple, takže ideálně bych chodila v letních šatech a vlněných ponožkách celý rok).
(11.9.2021 12:17:32) Buřte, nemůžeme, není to samostatně stojící dům s pozemkem, je to takový "soudomí" s různými věcnými břemeny a tak. Kdyby to byl sólo barák a manžel k němu neměl citovej vztah, tak už ho nemáme.
(11.9.2021 10:53:58) Valkýro, vzhledem k tomu, že jsme s obřím dluhem (a hlavně úrokem) kdysi začínali, jsem na půjčky tak nějak zvyklá
Ale tak pokud PB dá, cílová páska je v roce 2023, do té doby jsem nechtěla nic opravovat, ale nešlo to, letos zahučelo skoro 600 tisíc (střecha, malá koupelna, nastavila jsem krvavé měsíční splátky na jeden rok a další rok by měla skončit hypotéka. Tak pak vyrazim třeba do kina
(11.9.2021 14:49:42) U nás to tak bylo (taky) s lyžemi - děti měly lepší prostě proto, ze rostly, takže dostaly sice z druhé ruky, ale pořád novější a modernější než my rodiče . V té frontě to pak vypadalo docela legracně, to je fakt a bylo v tom i to, ze nám s MM taky na lyžích moc nezalezelo.
(11.9.2021 8:51:01) “ A nebyt jednoho z nevlastnich kluku, tak maji i volny pristup k mym uctum, protoze jsou proste rozumni. Ale nemuzu halt delat rozdily a ten jeden by mi ten ucet vybilil za tri dny”
A to přesně ukazuje že povolit vše není univerzálně jediná správná cesta (zaručující klidné projití pubertou bez problémů) a omezovat pravidly špatná (vedoucí k rebelii). Ať jde o přístup k penězům, škole, času na internetu atd.
Kdo má jedno bezproblémové dítě si připadá že to dělá nejlíp. Už dřív tu vícedětní lidé psali že jedno z dětí korigovat musí na rozdíl od těch dalších co závislosti nepropadnou ani s neomezeným přístupem. Ale někdo holt jo. A není to tím že se mu něco omezuje nebo zakazuje. Naopak musí se mu s tím pomoci když to sám nezvládne.
(11.9.2021 9:42:55) Mariko, jo. Je to povahou dítěte. Plus rodinné prostředí. Takže plácat se po rameni můžeme, ale ona je spousta věcí o tom, jak to vnímá dcera. A k tomu to, jak teda člověk jedná jako rodič. Ač teda nepodporuji statusovky, značky a tak, dceru to stejně nezajímá. Je vlastně dost skromná. Ale rozhodně to není tím, že by měla volný přístup k penězům. To fakt ne. Teprve jí budu zřizovat účet, který ona nechce. Ale to má smůlu.
(11.9.2021 9:49:09) Tady je ale za "skromný" považovaný dítě, co nechce značkový hadry a drahý mobily. Nic jinýho totiž neexistuje. Teda jo, ještě kůň nebo hudební nástroj.
(11.9.2021 10:26:14) Monty, dcera neřeší: módu, šminky, šperky, mobily, drahé restaurace, drahou zábavu, drahé koníčky. Kdyby mohla, určitě by chtěla nějaký šíleně drahý PC. Prostě je skromná. Počítám s tím, že teď na SŠ se to může změnit. A PC bude potřeba určitě časem vyměnit. Ale zatím je ok. A kvůli lepší kvalitě PC hry ho fakt kupovat nebudeme.
(11.9.2021 8:00:34) Mé dítě má 16, taky si dělá úplně, co chce. A činí to zodpovědně a nijak se nebouří. Já si já si taky mohla dělat, co jsem chtěla, protože jsem v tomto věku studovala na jiném světadílu než byli rodiče, tak nebylo proti komu a za celou dobu jsem nevyvedla jedinou pitomou věc. Naše dítě jet taky mohlo, ale nechtělo, takže je doma a asi to tím pádem není s námi taková hrůza.
Peněz jsem tehdy měla prakticky neomezeně, ale vůbec jsem je nevyužívala (zpětně až nechápu). Mé dítě jich neomezeně nemá, protože my jich zkrátka neomezeně nemáme. Ono to ale s tou rebelií to vůbec nijak nesouvisí. Jen s možnostmi.
(11.9.2021 8:30:07) “ Ono to ale s tou rebelií to vůbec nijak nesouvisí. ”
Nejvíc to souvisí s povahou.
Já si v 16 opravdu dělat co chci nemohla. Byla daná pravidla. Vždycky jsme to probrali a když to bylo “moc nebo málo” tak jsem to sama uznala a když ne tak mi jednoduse řekli že “to fakt ne” z těchto důvodů Rebelovat ve smyslu útěků jsem si rozmyslela raz dva. Nikde bych se tak dobře jako doma neměla. Opravdu jsem neměla chuť být v 16 nebo 17 uprchlík na okraji společnosti kterého hledá policie.
(11.9.2021 9:22:32) Val, moje babička šetřila ukrutně, ale mně naopak "dopřávala". Od určitého věku mi přišlo nedůstojné chtít od babičky s vdovskou penzí peníze na svoje "radosti", takže jsem si poměrně brzo začala vydělávat, abych od ní nic chtít nemusela. Matka sice nešetřila, ale byla ten "podmiňovač": koupím ti džíny z Tuzexu, když budeš mít samý jedničky apod. A na vydírání nějak nejsem ten správnej objekt, to jsem si na ty džíny radši šla vydělat do fabriky.
(11.9.2021 9:33:38) Tak mé dítě taky nosí divný věci, ale mně je to jedno, takže nemyslím, že to má hlubší význam. Dělala jsem totéž a o rodičích to v mém případě vůbec nebylo.
Jako já na té holce nijak zvlášť nešetřím. Teď tady třeba koukám, že tu má v botníku devatery více méně stejné tenisky. Jsou různých barev Adidas, Nike a Puma a všechny koupené tak za poslední rok a půl (předtím nosila jiný styl). K tomu má samozřejmě ještě mnoho jiných neteniskových bot (několikery zimní, letní, k šatům, na koně, na sport, pohorky,....).
Sice chápu, že ve svém věku jede v botech, ale když za dva měsíce přijde, že potřebuje další tenisky, tak jí taky řeknu, že si je má pořídit ze svého. A jedny nebo dvoje si kupovala ze svého i z těch, co má. Jasně, mohla bych jí je koupit, ale já si bot nekupuju zdaleka tolik a po pravdě mám pro ty peníze jiné užití. Třeba je uspořím nebo půjdeme všichni do akvaparku nebo co já vím....
(10.9.2021 20:03:27) Vlad, ale na to naučit se dělat i to, co mě nebaví, je škola dostatečný nácvik, ne? Navíc děti to umějí jaksi mimoběžně, záhy musí chodit spát, jíst, srovnávat si bačkůrky, hračky.
Jistěže vědce nebaví administrativa, společenská setkání nebo vymývání Petriho misek, ale určitě ho nepřekvapí. Úvaha, že správně našlápnutí k tomu, aby to jednou dělal, je brigáda, ideálně v hospodě nebo v úklidu, mě trochu míjí.
Je rozdíl pro peníze porcovat Babišova kuřata a chodit na otravné porady z pozice, kde mě základ baví.
(10.9.2021 20:12:58) Proste se nazorove mijime. Jsou teenageri, kteri materialne nikterak nestradaji, naopak, a presto chteji dobrovolne coby stredoskolaci brigadnicit, a delaji i to, z ceho nemaji do budoucna zadny prospech. Vasi to maji jinak, vy to nechapate. Ok.
(10.9.2021 20:20:32) Vlad, tak Monty jn. brigádničí a mé dítě skončilo v červnu základní školu, přesto během prázdnin oslovilo místní zoo a terárium, jestli někoho nepotřebujou (vzpomněla si pozdě a šla na to naivně, příští rok, bude-li chtít, ji pomohu) Debata se vyvinula z pohoršeného příspěvku, že dávat kapesné 2 tisíce nemotivuje dítě k brigádě a vysvětleno bylo, že uživatelka po večerech uklízela (včetně 2 záchodů)
A nejde o nějaký extra prospěch do budoucna, moje dítě není až tak cílevědomé, jde, česky a upřímně řečeno o to, že já jsem se v životě dost namakala na to, aby mé dítě muselo šůrovat záchody. Neveřím na to, že to obohacuje, pouze to páchne a je to o zdraví.
(10.9.2021 18:36:47) Monty, ty máš zřejmě problém se slovem "základ". V tomto státě je mnoho dětí, které kapesné nemají a nemají ani ten základní základ. Takže mi přijde kouzelný se "rozčilovat", jakej to je šupák rodič, když dá nějaké kapesné, pořídí optimální věci a zázemí a nezakáže pubošovi brigádu, protože by to vypadalo, že je na chudinku děcko zlý. Přitom dítě na brigádu nemusí. Nebo může. Žádný drama, vykořisťování, nestíhání školy, sedřené dítě - to nehrozí.
(10.9.2021 18:40:42) Mmch neznám v mém okolí (vc slušně situovaných rodin) dítě, které by mělo volný přístup k penězům. Samozřejmě tvého syna ctí, že pracuje a ještě je to přínos studijní a ještě ho to baví. Ale furt je to BRIGÁDA. Zrovna tak jiné děti může bavit jejich brigáda. Zaplaceno dostávají všichni. Tak kde máš ten velký rozdíl?
(10.9.2021 19:53:40) jenže já si nemyslím, že "volný přístup k penězům" v jakékoliv technické podobě, ať už je to nějaký rodinný účet * přístupný všem (nebo matrace) nebo dostatečné kapesné znamená, že dítě si jde kupovat kraviny nebo, že má vyšší životní standard. Dokonce sleduji, že je to naopak, dítě se mi jde vždycky zeptat, jestli si "může" objednat něco za 300,- Kč
(10.9.2021 20:02:45) Libiku, zajímavé, u nás to funguje v podstatě stejně. Dítě má k dispozici moji kartu, když jsem teda doma, zná PIN, ale ptá se na každejch 10 Euro na Stream. Moc nechápu proč, holt je prostě takovej. To je asi tou blbou výchovou.
(10.9.2021 20:19:57) No jo, Libiku. U nás by to holt znamenalo, že má dítě vyšší standard než my. Dítě je tedy spořivé, ale touží po věcech, po kterých my netoužíme. Mít neomezený přístup ke společným penězům bez možnosti brigády by buď znamenalo, že ty věci nikdy mít nebude, protože si je nikdo z nás nekupuje, nebo že si na ně stejně musí vydělat bokem.
Neomezený přístup k penězům ještě neznamená, že je tam neomezeně peněz, a že třeba ten iphone je něco, co si můžeme všichni z nás třeba jednou do roka kupovat, aniž by nám to zase chybělo jinde. Je to pro všechny dohromady dejme tomu sto tisíc ročně v telefonech, to není investice, kterou děláme, takže kdo po tom kdo ví proč touží, tak na to stejně musí vydělat, i kdyby přístup k penězům měl.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Ale jen o trochu. Navíc jí už neroste noha, nemám problém dát stejnou cenu třeba za pohorky, jako bych dala za svoje. Kdyby ale přišla s marteskama, zatímco má doma dalších x párů, tak nekoupím. Stejně, jako bych nekoupila sobě. Když si na ně ušetří, klidně část přidám. 
. Já jsem měla velmi dobré vztahy s rodiči, dávali mi hodně svobody a důvěry, ale bylo mi nějak blbý si říkat o peníze na akce, kde se s kámoši zlijeme do němoty.
Což mělo tedy tu zásadní výhodu, že jsme byli uvolněni z výuky, abychom pomohli pracujícímu lidu zajistit chleba pro nás pro všechny 
Krakonoš se vyjádřil obzvlášť pochvalně
Babi! Run, Babi, run! 
Nevím , jak je to rozšířený výraz, ale mí spolužáci by to znali.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)