| Hr.ouda | 
 |
(21.10.2022 18:08:21)
Taky se občas/často dostáváte do rozpoložení, že jste nakloněny/ni věřit teoriím, že svět je počítačová simulace, že všichni žijeme v počítačové simulaci?
Nebo to dokonce hmatatelně cítíte, jako já třeba teď? 
|
| Jana a Petra |
|
(21.10.2022 18:11:49)
Doporučuji restartovat a vrátit se do verze roku 2019. Verze s Covidem a válkou definitivně smazat.
|
|
| K_at |
|
(21.10.2022 18:19:29)
Ne. Jsme realita. Jsme reální. Možná jsme pokus v jakési vesmírné "laboratoři". Nebo omyl, který se vymkl. Ale myslím si, že na druhou stranu umíme fakt dost dobrý věci. Jen nepřitahují takovou pozornost, jako ty blbý.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(21.10.2022 18:25:44)
Ne, to se mi nestává
|
|
| Půlka psa | 
|
(21.10.2022 18:32:05)
Ne, jsem jsem takové jednoduché děvče - můj svět je úplně přízemně reálný.
|
|
| Gertruda | 
|
(21.10.2022 18:45:05)
Jo. Z důvodu možnosti zhoršení tohoto stavu nedoporučuji číst La Tellierovu Anomálii.
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:36:43)
dík ta tip, už to hledám
|
|
|
| Monika |
|
(21.10.2022 19:03:56)
Tak napadají mě všelijaké teorie,ale hmatatelné nic necítím.Jak se to u Tebe projevuje?
|
|
| angrešt |
|
(21.10.2022 19:18:33)
No, derealizace/depersonalizace občas zažívám, obvykle se mi teda formují do vizí jiných než matrixově-solipsistických, ale občas trochu i to.
Beru to jako anomálii své hlavy, nevadí mi to, vím, že to přejde, není mi to nepříjemné, je to prostě důsledek občasného sociálního přetížení a vlastně mi to v tu chvíli spíš pomůže.
Tak třeba se Ti to taky snaží pomoct od aktuálního přetížení :)
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:27:10)
vlastně to nepříjemné není
není to úplně derealizace či depersonalizace, to mívám taky
tohle je trochu jiné , v dětství jsem tento stav měla spojený v intenzivním pocitem, že to je chvíle, kdy silou vůle, silou chtění, mohu změnit směr nějakého dění, nějakých okolností
no, v dospělosti mi to kazí rozum, který mi našeptává, že to je kravina, ale stejně přetrvává takový pocit, že kdybych zase ovládla ten grif, tak by to šlo, něco jako v lucidním snění
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(21.10.2022 19:33:43)
Od dětství mívám pocit, že realita není reálná, že je to jen sen, buď sen mé mámy, která je ještě dítě a zdá se jí o vlastních dětech nebo možná babičky o vnoučatech... Nebo někoho úplně jiného... A možná i můj sen, přičemž realita je nějaká úplně jiná... Taky vždycky po probuzení musím chvilku přemýšlet, které teď a tady to vlastně je... Kdysi jsem četla nějakou povídku (Bradbury?), o tom, že když člověk spí, otevírá v mysli dveře a při probuzení musí být opatrný, aby se trefil zpět do těch správných - měla jsem u toho silný pocit osvícení nebo jak to říct, takové to "ano, přesně tak to přece je"... A ano, někdy je ten pocit nereálného přímo hmatatelný...
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:35:06)
já mám taky od dětství
|
|
|
| Slonisko | 
|
(21.10.2022 19:39:31)
To ani ne, spíš mívám pocit, že ta verze reality kterou momentálně žiju je dost špatná. A pak začnu přemýšlet jak přeskočit do jiný. No a pak toho radši nechám.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(21.10.2022 19:45:58)
Když jsem byla malá, ale ne počítačová simulace, spíš něčí hračka.
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:36:01)
no tak v našem dětství bychom asi s konceptem počítačové simulace těžko přišly
|
|
|
| Stará husa |
|
(21.10.2022 19:48:28)
Spíš mám někdy pocit, že jediná já jsem reálná a všichni ostatní jsou jen představy mého podvědomí. Mám strach, že jsem na světě jen já sama a všecko kolem jsou jen představy. Vím, že je to blbost, ale občas mě to napadne.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.10.2022 20:19:08)
Když jsem chodila za budoucím manželem, občas jsem měla pocit, že to bude jako ve filmu a ten zvonek s jeho jménem tam najednou prostě nebude. Že tak dokonalý princ a ta romantika s ním je jen výplodem moji fantazie a nikdo takový tam nebydlí.
|
|
| libik | 
|
(21.10.2022 20:54:44)
Huso, filosofie subjektivismu je okouzlující, ráda si o tom čtu.
|
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:32:19)
Huso, tento pocit taky důvěrně znám, je to něco jiného než co jsem myslela v této diskusi, a mám to spojené s obdobím zvýšené úzkostnosti - třeba jsem musela odolávat pokušení jít se přesvědčit, že mám dítě ve školce, protože mne zaplavoval pocit, že co není momentálně u mne přítomno, není, doslova, co není ve smyslech, neexistuje
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.10.2022 21:38:02)
To byl nějaký film, jak ženě umřel snoubenec a ona si vyfantazirovala život s ním, i děti a žila v tom budu, myslím s Kathleen Turnerovou?
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:42:30)
nemám tendenci si něco vyfantazírovat , bohužel teda 
|
|
|
|
|
| Kaipa |
|
(21.10.2022 20:18:14)
Z tvých příspěvků posledních měsíců mám pocit, že nejsi úplně v pořádku.
Ale k dotazu: ne, tebou popisované se mi nestává. I když uznávám, že doba je divná, a to velmi.
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:34:06)
vzhledem k tomu, že toto mám od dětství, jen jsem to zařadila k terorii, o níž jsem se poučila až v dospělosti
žiji tak nějak normálně, i zbrojní pas by mi dali 
|
| Kaipa |
|
(21.10.2022 21:44:37)
Tak nevím, jestli to je s tím zbrojákem úplně dobře. 😅
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:48:46)
nevím, určitě nevyvraždím legálně drženou zbraní rodinu a sousedství jako hodně tzv. normálních lidí se zbrojákem
ale neboj, o zbrojním pasu uvažuju spíš platonicky, ale ne kvůli simulaci ale kvůli zraku
|
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:50:11)
představa, že každý, kdo zažívá delší či kratší stavy mírně změněného vědomí a to i bez vlivu drog, je blázen, nebo dokonce nebezpečný blázen, je trochu primitivní
|
| Kaipa |
|
(21.10.2022 22:25:21)
Hroudo, já jsem o bláznech nic nepsala, stejně tak jsem tvé představy nenazývala primitivními. 
|
|
|
|
| libik |
|
(21.10.2022 20:52:10)
Hrouda, ty jsi nikdy nezažila nic tak intenzivního, že by to nikdo nenasimuloval? Ale jdi
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 21:29:38)
No Libiku, vzhledem k tomu, jak strašně barevný a hyperrealický, hmatatelný, plastický a po stránkách všech smyslů intenzivní mívám někdy sny, sny, před kterými vše v tzv, bdělém stavu občas bledne, tak věřím, že nasimulovat lze cokoliv a v libovolné intenzitě 
|
|
|
| 1kulička | 
|
(21.10.2022 21:50:32)
Ano, jsem tomu hodně nakloněná věřit. Konec konců, když se nad tím člověk zamyslí, náboženství neříká nic jiného. Duch se po smrti vrací k Bohu. Bible slibuje novou zemi a nový život bez nemocí a utrpení.
|
| libik |
|
(21.10.2022 22:08:41)
Náboženství počítají s tím, že řídící inteligence je dobrá.
|
|
|
| Malea | 
|
(21.10.2022 22:19:31)
Často. Ale já jsem divná 
|
| Hr.ouda |
|
(21.10.2022 22:29:17)
divná jako že blbě nasimulovaná ?
|
|
|
| Bouřka | 
|
(22.10.2022 8:55:39)
Ne, sice mám dojem, že je divná anomálie, ale reálná
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(22.10.2022 9:33:25)
Ne.
Teorii znám, ale osobně to tak nepociťuji.
Ohledně prožívání mě od dětství znepokojovalo pouze to, že "já" jsem uvnitř a na ostatní lidi koukám zvenčí. A že své "já" mohu ovládat. A zajímalo mě, jestli oni to také někdy vnímají znepokojivě.
|
| K_at |
|
(22.10.2022 9:39:27)
Ropucho, tomu nerozumím....
|
| Ropucha + 2 |
|
(22.10.2022 10:14:36)
Kat, jak bych to vysvětlila...
Prostě jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že jsem "já". Že na své tělo se dívám "zevnitř", že myslím, cítím, zkrátka mám své vědomí. Jak se to stalo, že existuji JÁ, když mým rodičům se narodily i jiné děti, které nejsou já.
Nikdy vás nenapadlo, jak je to divné?
|
| libik |
|
(22.10.2022 10:35:46)
Ropucho, to jsi popsala hezky, taky jsem tím byla jako malá fascinována, ale do dneška jsem to nedokázala definovat
Jinak je to dobře prdlá diskuse, že, malinko se tu bavíme modní terminologií o tom, jesti si myslíme, že je země placatá
I Hrouda
|
| Ropucha + 2 |
|
(22.10.2022 10:47:50)
Libiku, děkuji, předpokládala jsem, že je to běžná dětská myšlenka, ale teď jsem mírně zaváhala, jestli mě nepostihlo něco chorobného, když ostatní to neznají
Už dávno jsem na to nemyslela, až teď pod vlivem diskuze, a musím i po desítkách let uznat, že je to fascinující a poněkud záhadné
|
| K_at |
|
(22.10.2022 10:55:09)
Ropucho, tohle si asi neumím představit. Asi mě to nikdy nenapadlo.
|
| Beat | 
|
(22.10.2022 11:19:05)
Ropucho, já ti rozumim. Popsala bych to malinko jinak a možná to ani neumim popsat.
Ale ve stejného pytli mám pocit, že mě vždy fascinovalo a fascinuje, jak každý máme ty SVĚ zasadní podstatné věci, ty své životy okolo nich se točí všechno naše, myslíme na to, je to TO hlavní. A v hemžení lidí si každý běží za tím svým, každý má v hlavě to své a to je TO nej.. A nevidí a neumí vidět do druhých, do jejich NEJ, do jejich životů..Taky nevím zda je můj popis k pochopení.
Ale i tohle, o čem se tu bavíme a o čem přemýšlíme mě utvrzuje v existenci vyšší moci, protože "tohle" se, podle mě, vyvinout nemohlo..
|
| Beat |
|
(22.10.2022 11:19:41)
A s popisem Husy souhlasím, jednoduchý, výstižný
|
| Ropucha + 2 |
|
(22.10.2022 11:41:46)
Že má každý své "já", to mi bylo vždycky jasné, ale pozastavuji se nad tím, jak se stalo, že uvnitř jednoho z nich jsem JÁ
Milióny lidí přede mnou, miliony lidí po mně, všichni cizí, a najednou zrovna teď a tady JÁ
|
| Beat |
|
(22.10.2022 11:44:39)
Ropucho ano, rozumím, mám to stejně.
|
|
| Stará husa |
|
(22.10.2022 12:00:41)
To, že já jsem já, mi nikdy nepřipadalo divné, ale byla jsem s tím od začátku nějak ztotožněná. Kamarádce třeba pořád vrtalo v hlavě, jak se stalo, že zrovna ona je ona, že se narodila svým rodičům, v téhle době, v téhle zemi. To mi taky nepřipadalo divné, vždy jsem věděla, že kdybych se narodila jinde, jindy, někomu jinému, nebyla bych to já, vůbec bych neexistovala. Je pravda, že kamarádka časem dospěla k víře na reinkarnaci a v to, že duše si vybírá, komu se narodí. Já zas časem dospěla k tomu, že žádná nesmrtelnost duše neexistuje, že je jen lidské vědomí jako produkt lidského mozku a se smrtí zanikne a tak, jako nebylo předtím, tak nebude už nikdy potom.
|
| TaJ | 
|
(22.10.2022 13:04:47)
Stará huso, já to mám jako tvoje kamarádka...už jako většímu dítěti mi přišlo divné, že smrtí by ten člověk přestal existovat, že by ta jeho "duše", to, co dělá toho člověka zrovna tímhle člověkem, by zaniklo taky. Přišlo mi tak nějak logické a samozřejmé, že ta duše přetrvá, že někde musí být...a jak se říkalo, že duše jsou v nebi, tak mi to prostě přišlo divné...daleko větší smysl mi dávalo buddhistické pojetí, reinkarnace a mám to tak dodnes.
|
| Marika Letní | 
|
(23.10.2022 0:18:40)
TaJ "už jako většímu dítěti mi přišlo divné, že smrtí by ten člověk přestal existovat, že by ta jeho "duše", to, co dělá toho člověka zrovna tímhle člověkem, by zaniklo taky. Přišlo mi tak nějak logické a samozřejmé, že ta duše přetrvá, že někde musí být"
To mi právě logické nepřipadá. Vždyť před narozením ta tvoje duše taky nikde nebyla. Neexistovala jsi stejně jako nebudeš existovat po smrti. Kdyby všechny duše přetrvávaly, tak kde se vzaly poprvé? Kde byly před tím prvním narozením a proč se narodily poprvé postupně a ne najednou? Nebo se všechny duše narodily najednou?
|
| libik |
|
(23.10.2022 0:40:36)
S logikou neuspěje ani víra v duše ani víra v konečnost, akorát, že ateismus je strašlivě nudná a vulgární věc, která bere životu smysl.
|
| Marika Letní |
|
(23.10.2022 1:42:25)
o logice psala TaJ, já reagovala na to. mimochodem budhismus je považován za ateistický směr
|
|
|
| TaJ |
|
(23.10.2022 0:48:56)
Mariko, ta moje duše předtím přece byla zase v jiném těle, někde jinde...no a kde se vzala ta úplně první? To nevím, člověk nemůže vědět všechno, to je jako co bylo dřív, jestli vejce, nebo slepice
|
| Marika Letní |
|
(23.10.2022 1:43:31)
TaJ no mě prostě na tom cestování duší nepřijde logického nic, když jsi psala o logice. Už jen proto, že lidí přibývá.
|
|
|
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(22.10.2022 21:21:31)
spíš miliardy
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(22.10.2022 11:47:51)
Beat, tohle mě vede spíš trochu k pocitům marnosti, když si uvědomím, kolik lidí je na světě a že každý má, jak píšeš, to své důležité, co ovšem pro ostatní je úplně lhostejné... Přepadá mě to třeba v turisticky exponovaných místech, kde se valí zástupy z celého světa. Každý má nějaké své lidi, své věci, své zvyky... a je jich tolik, že mi přijde nemožné, aby na jednom každém z nich záleželo.
(Také asi popis kostrbatý.)
|
| Ropucha + 2 |
|
(22.10.2022 12:34:35)
Valkýro, perou se ve mně dva přístupy. Jeden, pragmatický, mi našeptává, že nezáleží vůbec na nikom, protože člověk je přemnožený agresivní humanoid, který planetě hrubě škodí a jeho vyhynutí by bylo prospěšné.
No a pak druhý, křesťanský, že záleží na každém. Snažím se věřit v ten druhý
|
|
| Beat |
|
(22.10.2022 13:23:30)
Valkyro, každému přece na sobě záleží. Neda se to měřit, ptž se to dost těžko popsat. Možná byl ale někde dělán podrobný sociologicky průzkum na tohle téma.
Marné mi to ani neprijde. Každý máme svůj cíl, svůj život a nějakou miru toho, jak se zajimame o životy druhých a hlavne do jake míry jsme vlastně schopni do zivotu druhých “proniknout”.
|
|
|
| Termix | 
|
(22.10.2022 11:52:49)
Vždycky mě v tom okamžiku zajímá, jestli i ti ostatní mají svůj tajný vnitřní svět, jestli si sami se sebou povídají ....
|
|
| Hr.ouda |
|
(22.10.2022 21:19:43)
To je u mne typicky hřbitovní pocit , to mne přepadá na hřbitovech, ale i na místech různých zaniklých osad či místech velkých bitev
nebo při prohlížení historických fotografií, tolik tváří zachycených v nějakém momentu , a za těmi tvářemi tolik těch vlastních důležitých věcí
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(22.10.2022 10:52:13)
Mně jako dítěti připadalo divné a nepochopitelné, že ostatní lidi jsou sami pro sebe také "já". Když jsem si to někdy tak v 7 letech uvědomila, přišlo mi to úplně neskutečné.
|
|
| Bouřka |
|
(22.10.2022 11:18:49)
Tak to mi nikdy divné nepřišlo, spíš vysoce logické, že "já" má každý vlastní
|
|
| Termix |
|
(22.10.2022 11:51:19)
Divné mi přišlo, když jsem si uvědomila, že jsem vlastně nic, že nikoho nezajímám, a když jsem byla poprvé na pohřbu, přišlo mi divné, že rakev sjela dolů, ten uvnitř už ven nikdy nepřijde a my venku čekáme jen na okamžik, kdy se stejná procedura bude týkat nás.
A mě teď zajímá, kde je Anthea. Vždycky v pátek v podvečer čekám na dceru a čtu si obvyklou diskusi, co budeme dělat o víkendu, a mám to jako jakýsi rituál. Prostě s Antheou mi začíná víkend )
|
|
|
| *Hany | 
|
(22.10.2022 12:08:41)
"Prostě jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že jsem "já". Že na své tělo se dívám "zevnitř", že myslím, cítím, zkrátka mám své vědomí. Jak se to stalo, že existuji JÁ"
Taky jsem nad tím hojně přemýšlela. Teď už spíš koukám na ostatní lidi a říkám si, že každý z nich řeší svůj problém, o kterém nemám ani ponětí. Já třeba jedu do práce, kde budu cosi řešit, a ten člověk vedle mě má plnou hlavu jiných "úkolů" a pocitů.
|
|
| Zasjaj. | 
|
(23.10.2022 22:24:06)
Ropucho,
"Prostě jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že jsem "já". " jo, tak nejak. Treba jsem si rikala, ze to je jen takova hra, jako na Tri musketyry nbeo na Indinany, tak si hraju na to, ze jsem to ja, ale v skutecnosti jsem ja tamhleta pani nebo tenhle kvetinac nebo cokoli.
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)