Re: Ještě jednou pro Honzu

Ahoj Sylvie, díky za odpověď a za udělenou možnost posledního slova - možná je to trapné nebo paličaté, ale neodolám. Abych moc nezdržoval, budu se snažit o stručnost.
1) Je rozdíl, jestli někdo zatím něco nechce, anebo jestli to chce, ale zatím to z určitých důvodů říká nahlas jen před určitým publikem.
2) Musím trvat na tom, že homosexuálové, byť mají spolu vztah, jak jsi ho vylíčila, nejsou rodina - nemají stejné společenské funkce ani povinnosti ani zodpovědnost - tedy logicky nemají určité výhody, které příslušejí jen rodině. I tak však mají možnost své vztahy oficiálně uspořádat. Navíc: sepsat závěť není složitější než uzavřít registrované partnerství.
3) O dětech - jistě, většina situací, které jsi vyjmenovala, je šílených. A to má být důvod pro to, přidat k nim navíc ještě jednu? Dopouštět se na dalších dětech nezodpovědných experimentů? Jen tak na okraj - nepřispěla k Tebou popsané situaci třeba liberalizace rozvodů? Představ si situaci třeba cca před 50 lety, pokud bychom tenkrát diskutovali o rozvodech, byla by argumentace asi podobná - práva manželů, neúnosná situace dětí ve vnitřně rozpadlých rodinách, nikomu to neuškodí atd. Komu to uškodilo, je vidět jasně. Rodině jako institutu, potažmo společnosti, která se o stabilitu rodiny opírala, a nejvíc - dětem. Nebo myslíš, že pokud dnes je rozvedeno třeba 50% manželství, před 50 lety stejné procento manželství bylo vnitřně rozpadlých a nešťastných? Asi ne, jen se lišil přístup lidí k rodině, k manželství a v manželství k sobě navzájem. Tady je krásně vidět to, jak zákon skutečně má sílu změnit celospolečenské klima (jak ostatně dokumentováno i v článku, který vyvolal tuto diskusi). Myslíš, že je dobré zatlouct manželství další řebíček do rakve uzákoněním jakéhosi pseudomanželství a pseudorodičovství? Souhlasím s tím, co píšeš v závěru - o podpoře rodině atd. Ale lze čekat podporu pro svazek, který se stále více stává pouze jednou z mnoha možných alternativ, něčím, co je pomalu reliktem zkostnatělé minulosti a co vlastně nikdo nepotřebuje?
4) Že se u nás uskutečnila umělá oplodnění mimo rodinu, je smutný fakt. Každopádně je to zcela nezákonné a myslím, že je to zneužití téhle metody (navíc další oslabení institutu rodiny).
5) Tvoje argumentace neudržitelnou situací dětí mimo rodinu ve prospěch registrovaného partnerství není logická z dalšího důvodu - tyto věci spolu bezprostředně nesouvisí. Příklad: v západní Evropě prakticky neexistují kojenecké ústavy, je rozvinutý systém péče profesionálních rodin event. adopcí ihned po porodu s výhradou "vrácení" dítěte. Ale to přece není tím, že by tam existovalo registrované partnerství nebo snad dokonce větší počet potratů, jak by vyplývalo z některých argumentů jejich obhájců (teď nemyslím Tebe).
6) Jako zdravotník určitě víš, jak strašně málo nemocí je vyléčitelných. Ale většině nemocných je možné významně pomoci - ovšem za předpokladu, že se "budou tejrat představou, že jsou nevyléčitelně nemocní". Je to kruté, ale je to opravdu tak. Vytěsnění nemoci nebo abnormality z vědomí a podvědomí opravdu nepomáhá. Víš, asi je to kacířské, ale myslím, že uzákonění registrované partnerství by kromě společnosti, rodiny a dětí uškodilo i spoustě homosexuálů. Homosexuální soužití je prostě natolik rizikové - jak psychologicky, tak zdravotně, že je legitimní otázka, zda by skutečně nebylo lepší "tejrat se abnormalitou". Jsou (i mně) známy zcela konkrétní případy, kdy "přiznání a naplnění" homosexuální identity znamenalo pro lidi žijící do té doby vcelku šťastným životem (i když se pochopitelně trápili a potýkali se svou odchylkou) začátek jak sociálního, tak zdravotního konce. Já tohle nikomu nevnucuju, ale i o tomhle aspektu by měla být vedena legitimní diskuse.
7) Věřím, že bys byla k interupci pevně rozhodnuta. Ale nevěřím, že by ti to nutně vydrželo celý zbytek života. Smutným faktem je, že existuje možná dost žen, které jsou (ač pevně přesvědčeny) přinuceny k tomuto rozhodnutí tlakem okolí - často bohužel nezodpovědným a bezohledným partnerem. A v odstupu svého rozhodnutí trpce litují. Nemyslíš, že by ztížení přístupu k potratu a nabídka schůdnějších alternativ tyto ženy ochránila?
8) Sexuální výchova atd. - souhlasím s výhradou: sexuální výchova nesmí být omezena jen na "technologii sexu", ale musí být provázena i nadstavbou - řekněme výchovou mravní. Nejsou řídké situace, kdy se lidé dopouštějí rizikového sexuálního chování s pným vědomím rizik. Buď proto, že se v tu chvíli neovládnou (vždyť nikdy předtím nemuseli), nebo právě to riziko jim v jejich znuděnosti poskytuje vzrušení. Ale s tím už sama sexuální výchova nic neudělá.
9) Cigarety. Myslím, že na tom je krásně vidět, jak se mýlíš v základním východisku. Nevím přesně jak v Rakousku, ale ve většině zemí na západ od nás JE regulována (ne zakázána) tabáková reklama - co do kvantity, do zaměření (mládež), co do prostor, kde se smí objevit. JE zakazováno kouření ve veřejných prostorách. A právě mj. TÍM je ve veřejnosti utvářeno podvědomí, že kouření je něco nenormálního, nehezkého, nebezpečného a neakceptovatelného. Opačně to ale nejde. Tabákové koncerny prostě mají možnost spoluvytvářet veřejné mínění reklamou stejně jako stát působí na veřejné mínění zákony, a je povinností státu, aby držel výrobce cigaret "na uzdě". Jak jinak chceš měnit mínění (a hlavně praxi!) lidí, pokud budou na každém kroku obklopeni tabákovou reklamou a dýmem? A podobně s potraty - ne je (zatím?) zakázat, ale mj. prostřednictvím zákona docílit toho, aby nebyly brány jako "právo", ale jako ve většině situací odsouzeníhodná, krajní, neetická a nekomfortně dosažitelná možnost, ke které je společnost pouze (snad dočasně) shovívavá. Pak jich bude ubývat. Současná situace JE neudržitelná, "jen" 32 500 loňských potratů JE šílené číslo a jinak neřešitelných případů JE mezi nimi naprosté minimum (pokud vůbec jsou). A podobně s registrovaným partnerstvím - nezakazovat soužití homosexuálů, ale dát najevo, že toto soužití JE nestandartní, že MÁ spoustu úskalí a že NENÍ stejné jeko heterosexuální. Tím se mj. předejde i rozšíření jevu, který existuje už dnes - homosexuální chování jako experiment heterosexuálních, často ještě nedostatečně vyspělých jedinců.
Abych to shrnul: společnost musí být demokratická a tolerantní, tolerance se ale nesmí zvrhnout v rezignaci a v absenci vědomí toho, co je správné a prospěšné, nesmí zvítězit názor, že "vše je správné". Není.
Uf, no, moc mi to se stručností nevyšlo.
Sylvie, děkuju Ti za čas, který jsi strávila naší diskusí, myslím, že to bylo zajímavé a užitečné, ale sdílím názor, že opravdu bylo řečeno téměř vše. Děkuji za krásné gesto, kterým jsi mi poskytla možnost k tomuto poslednímu výlevu, rád bych Ti to oplatil, ale za této situace to už těžko jde. Pokud jsi totožná s autorkou webových stránek Verunky (?), skládám poklonu - moc se mi to líbilo.
Přeju Tobě a všem Tvým blízkým hezké svátky a požehnaný nový rok - buďte šťastní.
Honza