Re: Fando, kéž by to šlo

Jájo
jsem rád, že koukáš na věc realistyckými brýlemi.
V podstatě smýšlíme o včech podobně. Douvolím si však oponovat v pár věcech.

Zaprvé. Nemluvil jsem o Pro-Life do škol, ale o "mém konceptu" do škol!
Zadruhé. Nemluvil jsem o obrázcích utrhaných ručiček a nožiček (doprčic, to je hnusný), ale naopak ukázat dětem fotky a modely zdravých několikatýdenních miminek v děloze.
Říkáš, že děti si to na internetu najdou sami. Promiň, ale jsi úplně "out". Jestli si něco školáci hledají sami tak to jsou vtipy, nahotinky a hry. To je realita. Nedělej si naděje, že děti se zajímají o vývoj miminka :(
A zatřetí, říkáš že aby bylo dítě šťastné, musí být chtěné a milované. Jak jsi na to přišla prosímtě ? Mám dvě nechtěné děti a nemyslím si, že by byly nešťastné. A milované? Naše tělo je přecijenom chemická továrna a jakmile se mamince narodí děťátko, tak hormony spustí a mateřský instinkt je tu. Nechci tím říct, že je to všelék, ale nemluv mi prosím o tom, že nechtěné dítě bude nemilované.
Především si přečti statistiky. Prosím !!!! Kdokoliv o tom mluvíte čtěte statistiky !!! Vyjímečné případy jako incest, matou v 15cti apod je mizivé procento. Totální většina potratů je prostě čistě ze sociálních důvodů. Klasický je případ - máme dvě děti a třetí už bych asi nezvládla.
Nebo .. máme jedno dítě a druhé přišlo nečekaně. Nejdřív jsem chtěla dokončit postgraduální studia. atd ...

Já bych si nikdy nedovolil mluvit o rozhodnutí ve vyjímečných případech: znásilnění, incest, zdravotní riziko atd. Tihle lidé by spíše potřebovali pochopení :::(

Dám opět příklad. Je to život maminky mé ženy.
Moje žena je ze čtyř dětí. Žádnej sladkej život pro matku se čtyřmi dětmi ... to je bez debat. Když měla tři a najednou čekala čtvrté, řekla že tohle už je moc (a já se jí nedivím - my máme tři děti a někdy z toho vylítávám z kůže - a to jsme tolik dětí chtěli!). Bylo to pro ni těžké, ale rozhodla se pro potrat. Život šel dál a po nějakém čase opět čekala miminko. Po tom, co však byla na potratě a po tom všem, jak jí bolelo srdce a pořád si říkala "moje čtvrté dítě tu není" už znovu na potrat nešla.
Narodila se jí krásná dcera, zvládla to a na své děti je moc pyšná. Nikdy nelitovala, že se naposledy rozhodla takhle.

To dítě, co se nenarodilo - je mrtvé. Bylo by milované i přes to, že bylo "náhodou". On nebo ona tu není. Matka rozhodla. Jistě byla v těžké situaci a nikdo jí to nezávidí a NIKDO jí to NESMÍ vyčítat.

Takže nechtěné, ale rozhodně né nemilované.
Rozumíš mi ?

Fanda