Diskuze : Hlavní : Rozvod, rozchod

Mendoso, ano, neumím mluvit o něčem, co sama nemám zpracované, jen o tom, co už jsem přestála nebo o tom, co je alespoň "v procesu"....v porovnání s vysloveně komunikativními, výřečnými typy je to ohromná nevýhoda

Babi, přesně.

Nevím, jestli úplně na věky věků, ale v době, kdy mi to povídala, už to teda i vypadalo, že tj navždy. Aktéři ještě žijí , ale neměli jsme sraz. Ale přišlo mi, že je rozhodnuto navždy

Kat, jestli ta paní cítila vinu, učinila prostě zásadní rozhodnutí

Pokud neměla stroj času, aby se vrátila do minulosti a něco změnila v synově formativním věku, mohla udělat jen něco radikálního v současnosti a blízké budoucnosti... Upřednostnit snachu a vnouče, ale protože akutní potřeba pomoci. Syn ať si to v sobě utřepe sám, dospělý zdravý single muž na to má síly dost.
Snad ho nechtěla odstřihnout navěky věků. Nebo jo, karmo?

Je v tom i pragmatismus. Buď se zblázním výčitkama, že jsem přišla o syna.
Nebo se zblázním výčitkama, že snacha a vnouče nedostali moji absolutní podporu a synovi se nedostalo negativní zpětné vazby, kterou potřebuje jako prase drbání.

Taky si možná položila otázku: našla bych já v extrémní situaci podporu u snachy - ANO. A dostala bych ji od syna - NE, utekl by. A bylo rozhodnuto.

"nejsem s nimi 24 hodin denně, tak nemohu posoudit, ale při dvou malých extrémně nespavých dětech musí být vyšťavená jak citrón a že se celý den neusmívá docela chápu. Fakt nevím, je to opravdu tak k nevydržení, nebo jsem vychovala citlivku, který při prvním problému bere zpátečku?"

A on? Podílí se na péči o děti, vstává k nim, dělí se s ženou o to břemeno?
Kdybych měla pocit, že moje dítě zbaběle utíká ze vztahu, kde druhého nechal v zátěžové situaci samotného, také bych měla výčitky.
Ale jak píšeš, těžko soudit, když člověk nemá do vztahu dotyčných nikdy stoprocentní vhled.