Re: strach bolesti a klystýru

Evál, no třeba... třeba jsme to jen blbě pochopili, ale já za sebe můžu říct že poprvé jsem byla "blbá a vyplesklá", takže jsem poslouchala doktory tak "intenzivně" že můj porod mi byl ještě půl roku poté noční můrou a skončil císařem... podruhé už jsem byla docela "voráchlá" že jsem si prosadila svou a mohla jsem chodit, hejbat se, sprchovat, hopsat a stejně to nebylo "ono" když mě ve finále položili na záda a nutili tlačit... měla jsem pocit že mi to nejde a že celou dobu tlačím blbě do kopce... trvalo mi to hodinu čistýho času... a napotřetí hodlám být už "hodně voprsklá" a nenechám si do toho mluvit vůbec! Rodím JÁ a ne doktoři