Re: strach bolesti a klystýru

Souhlasím,u prvního jsem se ještě vcelku nechala řídit,ale u druhého už ne.Mě třeba bylo nejlíp když jsem u kontrakcí mohla stát u postele a jakoby se rukama zapřít o tu postel a v podstatě jsem tu bolest tlačila do rukou,jinak by se to nedalo vydržet.Sestry tam pořád hopsaly a chtěly abych seděla na míči u žebřin,ale mě to prostě tak nevyhovovalo,tak jsem na ně kašlala.Pak u porodu už nešlo netlačit,prostě už se to nedalo zadržet a asistentka na mě pořád hejkala že když tvrdím že to nejde vydržet tak to ještě jde a pořád takhle dokola.No a pak mi řekla ať si o ní opřu nohu no a tak jsem se opřelaPři prví kontrakci asistentka letěla přes půl pokoje a mě bylo hned líp,že vypadla ;-)Celou dobu mi vadilo nejvíc to,že ony pořád věděly líp než já jak se cítím.To byl druhý porod,první byl v pohodě,měla jsem tam super asistentky a dokonce jsem se chvilku i smála. Nutno ovšem taky říct že až ve fázi kdy zabral epidurál