Re: přímá adopce - práva biologické matky

Natanelo, to víš, že jsem tu odvahu hledala taky hodně dlouho, ale dala jsem sama sobě ultimátum, že chci, aby malý viděl matku než půjde do školy, což bylo právě vloni o prázdninách, takže mi ani nic jiného nezbylo
Byli jsme spolu jen sami dva, ostatní jsme nechali ve městě. Něvěděla jsem, co uvidíme a nechtěla jsem, aby mu někdo z dětí třeba ve vzteku něco na toto téma škaredého pověděl. Věděli jsme, že biorodina žije ze sociálních dávek a mají doma další 4 děti. Nejvíc z toho byla vedle asi jeho matka, hleděla na něj jak na svatý obrázek, ptala se jak se má a taková ta společenská konverzace. MAlý seděl vedle mě jak přikovaný, styděl se a odpovídal ano - ne - nevím. Nejvíc jsem toho asi nakecala já a sociální pracovnice, tu jsme měli s sebou. Šla k nim nejdřív sama, že jsme přijeli a jestli můžeme jít dál. Když to vezmu po roce, tak syn se asi 2x zeptal, jestli se někdy pojedeme podívat tam jak měli tu velkou televizi a koťátka před domem. Když jsem se dělala, že nerozumím, tak to popsal ještě dál, až mi to jako došlo, ale neřekl přímo, že chce za mámou a stačilo mu jen přikývnutí, že někdy jo až pojedeme kolem (bydlí od nás 400km), oni ač chtěli psát dopis se neozvali.
Když jsem tam seděla, přestala jsem mít strach a obavy, že bychom mohli o syna někdy přijít. Seděla tam mladinká žena, ve tváři bylo vidět, že to nemá jednoduché a je ráda, že zvládá děti co má doma a je spokojená, že její syn se má dobře.
Teď znovu sbírám odvahu ......... na kontakt s tetou Kamči a Toma .