Re: granule

Báro, tak teda k Dostálovi
Přišla jsem na jeho stránky náhodou, na doporučení kočkařů, nicméně jsem zastáncem spíše jeho přístupu k výchově psa - je mi fukanec, že pes leží na gauči, ať si tam klidně je. Mamka třeba psovi vyhradila jedno křeslo, aby s nima mohla být, když jsou všichni v obýváku. Problém pro některé lidi nastává ve chvíli, kdy si chcou sednout na gauč, ale tam leží pes a vyjede po nich. Tohle si pes dovolit nesmí v žádném případě, ale že bych svému miláčkovi zakazovala pobyt blízko nás jenom proto, aby neměl oči ve stejné výšce, jako já? Že bych se se psem nemohla pomazlit, když uznám za vhodné, že bych si s ním nemohla pohrát, když mi přinese hračku, že bych ho odstrčila ve chvíli, kdy přijdu domů a on je nadšený, že mě vidí? Z toho mi jde mráz po zádech. Když nemám náladu na hraní, psovi to dám jasně najevo, když si myslím, že vítání bylo dost, dám mu vědět...
Mamka zakoupila své retrívřici železný stahovací obojek, prý pes táhne. Já, když ji venčím, používám normální, pes mi jde krásně u nohy. Když je na volno a já ji chci připnout, nemám v ruce piškotek, neskáču jak na pružině...nechám psa vyběhat a když se mi chce jít domů, psa zavolám a pomalu odcházím z místa. Pes přiběhne, já mu ukážu vodítko, že ho chci připnout, pes se nechá a jdeme spokojeně domů. Samozřejmě, ne vždycky to končí takovým happy-endem, ale většinou si rozumíme, pes mě má rád, takže nedovolí, abych odešla a věří mi, takže si klidně nechá připnout vodítko.

Nicméně - mám zkušenosti akorát s retrívrem, který je od přírody mírumilovný a s pudlem, který už od mala, bez jakéhokoliv drilu, poslouchá na slovo, může jít na volno klidně i u silnice, stačí jenom říct její jméno a už ví, co se po ní chce. Nemám zkušenosti s žádnými jinými psy a věřím, že argentinská doga potřebuje jiný přístup...nicméně Dostál mi je sympatický, psy bere za součást rodiny, ne za součást nábytku, který si může doma hrát jenom ve chvíli, kdy mu to dovolím...