Re: Genderová deziluze

Jen pro zajímavost, když už jsem tu zmínila korespondenci Boženy Němcové.
Cituji z dopisu Josefa Němce B. N. ze dne 21. 9. 1861

"Dle toho všeho hodláš ode mne docela odloučena žít. Kdybys byla se mnou právně rozvedená, neměl bych žádného práva k Tobě a ty by si mohlas dělat, co by se Ti líbilo, s tím podotknutím, že bysi též některé z dětí na tvou starost vzít musela, tak zní zákon. Právně rozvedená nejsi, a proto podléháš muži, bez jeho svolení nesmíš takového něco podniknout. To se může jen tenkráte stát, když muž není ve stavu ženu vyživit. Tento pád ale není tu. Tys něco učinila a neptala se mne, co tomu říkám a jsem-li s tím krokem srozuměn. To jsi se zas překvapila; jak obyčejně.
Když já na tom stát budu, musíš Litomyšl hned opustit, a když nebudeš chtít dobrovolně, jsou zákonný prostředky, kteří Tě k tomu donutějí a Tebe Tvému zákonnýmu muži přivedou, pokud živa jsi, to se rozumí, co mrtvou přestává pak všecko - rozumíš mně? Proto tě nyní vyzývám, abys mě, a to hned, o všem zpravila, co zamýšlíš; dle toho pak já dále budu jednat, a věř mě, že jen vždy k Tvému prospěchu. Já jako muž pokládám to za svou povinnost, jednat jako poctivý, kterému na cti ženy a dětí záleží, bez vší fantazie a fixních idejí, které u Tebe převládají. Jak se pak na Tvou zprávu, kterou tyto dny jistotně očekávám, rozhodnu, nemohu napřet udat, možná dost, že co muž svého práva použiju."