Přestala jsem milovat manžela

Holky, díky všem, které jste si se mnou psaly před Velikonocemi. Pomohlo mi to utřídit si myšlenky a srovnat si v hlavě co chci a co ne. Jenže to všechno dopadlo nějak divně.

Děti šly se známou rodinou na celodenní výlet, tak jsem využila naprosté samoty s manželem a v podstaě ho donutila vyslechnout moje námitky k našemu životu a moje návrhy na změnu. Hrozně jsme se nakonec zhádali, ale ta hádka uvolnila manželovi zábrany a když to zkrátím, tak podle něj nejsou naše děti jeho. Neboť maminka mu říkala, že když jezdí domů tak málo, tak spolu děti mít rozhodně nemůžeme. Taže podle něj mám být ráda, že k tomu mlčí a je ochoten živit cizí haranty.
Já jsem si říkala, když jsme byla poprvé těhotná, že v určitou dobu se nějak přestal těšit a u druhého dítěte že se taky moc neradoval, ale že je v tom tohle, to mě nenapadlo.
Jak byl bez zábran, tak z něj začalo padat spousta obvinění, jak rozhazuju, jak si ulívám peníze za přesčasy a vůbec spousta jedu. Třeba i to je špatně, že jsem peníze za prodej domu a polí po mých rodičích nechala poslat na účet zřízený na mé jméno a ne na společné konto. Maminka mu hned řekala, že to dělám proto, abych mohla kdykoliv odejít a měla dost peněz. To mě nikdy ani nenapadlo, dokud to nevytáhl. Tehdy jsem prostě řešila dědictví a protože manžel byl tenkrát doma jenom o víkendech,tak jsme to pořešila tak, abych ho neotravovala.
Nakonec mi manžel řekl, že je ochoten se změnit, jestli já jsme ochotná přistoupit na genetické testy dětí. To jsem a necháme je udělat, ale žít s ním dál nebudu. V této chvíli hledám podnájem pro sebe a děti. Jakmile budeme rozvedení, koupím za peníze po rodičích dvoupokojový byt, na to mi peníze stačit budou.
Dala jsem si týden na vychladnutí a po tom týdnu jsem se rozhodla. Manžel jenom pokrčil rameny, že je mu to jedno, že se stejně ukáže, že jsem coura.

Takže jsem se definitivně odmilovala,ale od svého manžela. Přítel mě drží nad vodou, pomáhá mi vybrat kam se přestěhujeme a v podstatě už teď se se mnou dělí o péči o děti. Jo a už jsem u něj v garsonce byla, dali jsme si kafe a povídali si a řešili moje trable. Zcela paradoxně na něco víc došlo u něj v kanceláři. Takže teď už má manžel pravdu, nejsem mu věrná. Jenže teď už za to necítím vůbec žádnou vinu.