Re: Generalizovaná úzkostná porucha + syndrom vyhoření

Mishaczku, asi jsme s manželem dvojčata. Bojovat se dá, ale bez léků by mi to fakt nešlo.

Bála jsem se vyjít za branku, potkávat cizí lidi a nenáviděla jsem svou práci, resp. jen jsem tam vešla, už jsem se cítila unavená. Připadalo mi ideální (ne ležet ani spát moc nešlo) se někam zahrabat.

To je taková "bezvadná novinka" psychoporuch lidí, co mají pocit, že na nich leží existence rodiny, firmy, ještě lépe světa, pořád něco vaří v makovici a neumějí odpočívat. Dá se to naučit, ale bez léků bych byla - osobně - netvrdím, že všichni - bez šancí.