Re: Generalizovaná úzkostná porucha + syndrom vyhoření

Mishaczku, bude se to muset naučit. A to muset naučit, to opravdu myslím vážně, i když jen ze své zkušenosti.

Víš, ono to jinak všechno jede, když je ti přes 20-cet ... a holt jinak, když v tomhle funguješ 10-15 let. Ono se blbě připouští samo sobě, že už nemáš na to, abys flámovala nebo pracovala celou noc a stačily 2 hodiny spánku a nanovo.

Chlapi tohle vůbec zvládají hůř než my.

Hodně mi pomohla jedna kamarádka a jeden bývalý spolužák (po letech snad i přítel... je fyzioterapeut a buddhista). Kamarádka nadhledem. Tak tě zejtra klepne pepka a je to v čudu všechno. Krachne firma, manžel se zblázní, děti budou sirotci? Ovlivníš to??? Protože ta pravděpodobnost, že tě klepne, se zvyšuje tím, čím méně jsi nepostradatelná.

Kamarád tím, že mi říkal, za čím se ženeš, když nestíháš žít? Co z toho máte? Finanční jistotu? A k čemu je dobrá ta jistota sama o sobě?

Po 8-mi letech maminkovství a poprvé v životě jsem letěla letadlem. Jenomže to je zase jiná finanční kategorie pro leckoho a nepochopitelná nebo neúnosná. My jsme prostě měli 10 dní dovolené, když to zjednoduším.
.