Re: Generalizovaná úzkostná porucha + syndrom vyhoření

Terez děkuju Já mám tu depresi. Musela jsem zase začít brát prášky, neb jsem zase nespala a začala se v tom ztrácet. Ale snažím se ho tím nijak nezatěžovat, aby se z toho dostal. Přece jen já můžu doma klidně celý den proležet na gauči,když na věc přijde, to taky poslední dny dělám, protože mi děsně tvrdne břicho, ale on si v práci nelehne. Nesmím mu dopráce nic dát. Jeho vedoucí ho okamžitě setře. Kdybys viděla jakou udělala scénu, když přišel do práce v kapsáčích nebo šel v teplácích aby si nezasvinil tesilky odvzdušňovat topení... On tam tu atmosféru má hroznou. Já z tama doslova utekla. Seděla jsem s ní v jedné kanceláři u jednoho stolu... Měla jsem z ní doslova noční můry. Takže se vůbec nedivím, že je z toho zdrblej... To je asi poslední kapka no... Ono se to dá vydržet ale všechno odsud pocud. A on je ráno pozdraví a pokud přes den nechtějí něco pracovního tak je pozdraví zase při odchodu a to je veškerá komunikace mezi ním a těma dvouma kolegyněma tam... Ale on si vůbec nevěří. Nevěří, že má na to jít dělat někam jinam za stejné peníze, ne-li lepší. Hrozně se podceňuje... Přitom to v tom vysílání dotáhl prakticky nejdál kam mohl. Je v elitním klubu kam se dostanou jen "vyvolení" dělá program, který se používá po celém světě a používají ho právě ti nejlepší z nejlepších, ale stejně ho to nepřesvědčilo....