Re: Generalizovaná úzkostná porucha + syndrom vyhoření

Já jsem neměla k tomuto stavu daleko. Jsem schopna pracovat na počítači do 3 do rána. V 7 vstát a pracovat náročně psychycky i 7-8 hodin v kuse bez přestávky ( žádné kafíčka, pokecy, jít na záchod), pak vařit, organizovat rodinu, zajišťovat miliony dalších důležitých věcí. A zase na počítač. Pak mi je hrozně, ale myslím si, že když teda jeden den nepůjdu do práce a budu dělat jen na počítači, tak si odpočinu.
Dřív, vlastně ani teď mi to moc nejde, jsem neuměla vypnout hlavu. Pořád šrotuju, ale lidi kolem mě dokážou upozornit, že vypadám jak zombie. I čtení knihy je ztráta času. Na dovolené, kde bych ležela a nic nedělala jsem v životě nebyla. Neumím ležet a "mrhat časem".Jo a byla jsem minulý rok měsíc a půl v nemocnici. Tam jsem teprve začala brát hodnoty jinak.
Takže moje rada by byla, změnit práci nebo si nastavit pevnou pracovní dobu. Naučit se říkat "ne". Tahat manžela do přírody, hned jak se objeví ve dveřích. Vypnout na čas televizi. Lehnout si sním odpoledne na "siestu". Všechno nepodstatné neřešit přes něho a upozornit jej, že na sebe bereš zodpovědnost za rodinná rozhodnutí. Atd...a být na něj hodná a připomínat mu, že když nejde o život, tak jde o h...o!