Re: Syndrom vyhoření a jeho prevence

dělala jsem v neziskovce účetní+ malý úvazek v pečovatelském domě.

Dle standardů kvality v sociální péči supervize musí probíhat (zkušený lektor atd). V praxi to bylo tak, že byla párhodinová přednáška+cvičení. Všichni dohromady. Takže několik desítek lidí. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Moc to k ničemu nebylo. Bylo to jednou za rok. Pokud by si člověk ta cvičení dělal doma, tak možná by to trošku pomohlo,ale většinou se k tomu člověk nedostane,zapomene.
Důležitý je rozhovor, rada od nezávislého pozorovatele.
Pravidelně a často.

Já jsem "slabá" povaha,jsem náchylná na stresy a nevím,kam bych to dopracovala nejít na mateřskou.