Re: Syndrom vyhoření a jeho prevence

Jinak já sama "si" chodím k psychologovi, protože jsem se po mnoha letech ve zdravotnictví dostala do osobní hluboké krize (tehdy jsem psala ten článek, na který jsem dávala odkaz minule). Opravdu mi to pomohlo a pomáhá. Současně si ale o to víc uvědomuju, jak velice neošetřené nitro máme :-( Snažím se z pozice šéfa oddělení nacházet cesty na zmírnění dopadu toho všeho, co denně prožíváme, čím vším je člověk zahlcený, ale není to vůbec snadné.
Mimochodem - akce D-O nás rozklížila mnohem víc než cokoliv jiného.