Re: Tak jsem si nejak nechtene poridila jeste jedno dite.

Tý jo, to není vůbec lehká situace.
Jak říká Pawla - nedělat rozdíly mezi oběma - to dost dobře nejde ani u vlastních dětí. Protože každé je natolik jiné, alespoň když můžu mluvit za sebe, že se ke každému musí přistupovat trochu jinak.
Základní pravidla by měla fungovat pro všechny, to znamená jakýsi rodinný řád, to by se holčina měla postupně přizpůsobit, ale chápu, že to je zdlouhavá cesta.
Nicméně to, že má každá jiné zájmy, je naprosto normální.
Jak to zvládá dcera? Taky je ještě ve věku, kdy puberta možná ještě úplně neodezněla.

Ad dárky. I k těm u nás přistupujeme rozdílně. Starší syn (12) je relativně zodpovědný, věci si hlídá, opravdu jen vyjímečně něco ztratí, zapomene, zničí. Dokáže si ušetřit z kapesného. Je skromnější, nemá tolik nároků jako brácha.
Oproti tomu o rok mladší syn (11) ztratil už 3 mobily, 1 zničil, mezi tím je ztratil víckrát, jen se se štěstím našly, zapomene kdekoliv cokoliv, obecně dělá spoustu průšvihů, neumí šetřit, peníze utratí za blbosti, přitom vždy chtěl daleko náročnější věci, v poslední době noťas.

Takže třeba starší syn vloni k vánocům dostal mobil za 5000 (asi 1500 kč si přispěl sám), mladší dostal daleko levnější - a samozřejmě už mu půl roku nefunguje, protože ho v něčem vykoupal. Takže se vrátil k původnímu modelu z muzea a příští mobil si koupí jedině za svoje ušetřený peníze. Hrozně tím trpí, já tím taky trpím, protože bych mu hrozně chtěla dopřát a vlastně mu nemám k vánocům ani pořádně co koupit, ale takhle to nejde.