Re: Uchovaný popel v přívěšku

Ahoj Simiki,
uprimnou soustrast a at nabydes novych sil. Bolet to bude jeste dlouho, jsem na tom podobne, maminka mi odesla na zac.listopadu. Stejne jako vy s maminkou, i my jsme mely krasny vztah a kazdy den mi hrozne moc chybi, chybi nam kazdodenni telefonaty, jeji hlas a neha. Ale to,na co se ptas, me ani nenapadlo.Nemyslim si, ze by to bylo neeticke, kdyz to navic i nabizi pohrebni sluzba....ale presne, jak tu pisi ostatni, ja bych se bala ztraty toho privesku. To bys pak mozna zazivala pocit ci bolest, jako ze jsi maminku ztratila podruhe, treba by sis to i vycitala, zes ji nedokazala ochranit, apod.
Ma maminka byla dlouho nemocna,ale tyto smutne veci - kde chce byt clovek pochovan, atd. - si nechavala pro sebe - a i kdyz nam tu mozna chtela nechat pisemne prani,nestihla to,konec prisel rychle. Ale zaridili jsme takovy obrad, ktery byl navyse dustojny a nesl s sebou vse, co mela rada-druh kytek, zadne morbni a kycovite vence se stuhami, pisnicky,ktere mela rada, zadne dlouhe recneni,ale krasna slova kneze, znameho rodiny, ktereho si vazila, (ac nejsme verici...)atd.
Ja osobne stale nemam silu na to - na urnu se podivat, ani nevim, kde ji tatinek zatim ma...ale kazdy tu bolest a smutek proziva jinak a nelze rici, ze jeden zpusob je ten spravny a ostatni jsou divni...
Priklanela bych se spise k rozptylu popela na nejakem oblibenem miste tve maminky, ale pokud se rozhodnes pro privesek, stuj si za tim a nenechej se nahlodavat namitky jinych.M