Re: +-1912...a my:)

Narodila bych se v roce 1908 do rodiny obchodníka jako o hodně mladší sestra dvou bratrů. Bylo by mi dopřáno za 1. republiky slušné vzdělání - něco jako obchodní akademie, učila bych se německy a francouzsky. Kolem 18ti bych se chtěla vdávat, můj snoubenec by pracoval v podniku mých rodičů a bratrů. Ti (jak se pak dokázalo omylem) obvinili ze zpronevěry. Museli jsme se rozejít a nesmírně se trápili. On dostal tuberkulózu a zemřel. Já se pak vdala až za války, abych nemusela na nucené práce. Manžel byl hodný, o 15 let starší. R. 41, v mých 33 letech se nám narodilo první dítě. Za války jsme se neměli špatně a z podniku (obchodyú hodně pomáhali, dokud nás neudala německá sestřenka a bratři nemuseli do koncentráku. Ale oba se vrátili. V mých čtyřiceti se roku 48 narodilo druhé dítě. Podnik rodičů komunisti zabavili. Manžel byl dosud komunista z přesvědčení, pracoval dokonce na jednom ministerstvu. Tam po něm ale v padesátých letech chtěli, aby proti někomu falešně svědčil, Odmítl, vyhodili ho, odevzdal stranickou knížku... pak jsme třeli bídu z nouzí, odposlouchávaný telefon, před domem astébáka. Dětem jsem šila oblečení ze ávěsů a prostěradel. Manžel onemocněl... děti nemohly studovat. Za pražského jara manžele rehabilitovali, do strany se vrátit odmítl, krátce na to zemřel. Hned na to jsem se stala babičkou. Stres se projevil i na mém zdraví. Už jsem nepracovala a žila jako vdova střídavě u dětí a hlídala vnoučata. Zemřela bych týden po výbuchu Černobylu.
(to byla moje nejmilovanější babička)