Re: +-1912...a my:)

Kdybych byla narozená v roce 1912 jako moje babička.... narodím se za měsíc - v dubnu - budu bydlet v chaloupce na kopci u lesa, pro vodu chodím do studánky a vedlejší kůlnička je sušárna ovoce, kde to krásně voní švestkama ... Mám hodně sourozenců, asi 6. Za dva roky odejde můj tatínek do války a už se nevrátí. Chodím do školy pár kilometrů tam a odpoledne zase zpátky a jednou při té cestě spadnu do potoka a málem se utopím. Když vyrostu, je ze mě krásná žena. Líbím se muži z města, zamiluje se do mě, píše mi básně a chce se se mnou oženit. Ale já ho nechci, je totiž postižený, má křivici....nakonec si ho ale vezmu, je mi ho líto. Žijeme si pěkně, manžel má slušné postavení, máme služku, ale já jsem zvyklá pracovat a tak se mi to moc nelíbí. Narodí se mi dcera, dostane jméno po mě - Liduška. Pak přijde další válka. Narodí se syn a dostane jméno po otci - Václav. Nakonec přicházejí ještě dvojčata - chlapec a děvče. Chlapeček ale žije jen pár hodin a nestihneme mu ani dát jméno. Nikdy pak o něm nemluvím.
Po válce se stěhujeme do pohraničí. Manžel získává práci v továrně, kde uplatní své schopnosti, je na vedoucím místě. Já s třemi dětmi doma. Pak přichází k moci komunisté. Manžela tlačí ke vstupu do strany, ale on jako upřímně věřící člověk to nechce udělat. Je pod velkým tlakem, má poškozené zdraví a dostane mozkovou mrtvici. Umírá den před 7. narozeninami našeho syna. Já žiju chvíli z úspor, manžel nás zajistil finančně. Jenže pak je měnová reforma, o všechno přijdu a musím nastoupit do fabriky. Jelikož jsem stále hezká, muži mají zájem a já mám konečně krásného milence. Časem si najdu dalšího... ten už se mnou zůstane do smrti, na "psí knížku". Dcery se vdají a odejdou, syn žije se mnou v jednom domě a přivede si manželku. Mají holčičku, já jdu do důchodu, její matka do práce. Starám se o maličkou, za dva roky přibude další holčička. Jsem hlídací babička, navíc mám králíky, slepice, krůty, husy, prasátko. Celý den jsem v jednom kole, hezky se oblékám, chodím si zaběhat, sprchuju se studenou vodou. Umřu v 75 na mozkovou mrtvici. Nebyla jsem nejskvělejší matka, ale babička hodně obětavá.
Díky za to téma, úplně jsem se do toho vžila a musela jsem to napsat.