Re: Hubnutí po x-té

Nemám vůli. Prostě nemám. Ukamenujte mě. Ráda jím. Když vidím jídlo, neudržím se. Když mi to chutná (a já nejsem moc vybíravá), sním to. Je to jako droga. Nejde mi přestat. Milionkrát jsem si říkala, nejez k obědu pět knedlíků (snažím se jim vyhýbat, ale někdy se v práci prostě nedá vybrat), sněz jenom půlku porce. Nedokážu to. Chutná mi to, sním to. Dokonce ani bulimička by ze mě nebyla. Nejsem schopná tu dobrotu vyzvrátit. Což je asi dobře. Teď si už v práci většinou nedávám polévku (miluji ty husté, vývary nejím) a místo ní, si mohu vzít malý salát. Ale to je prostě málo. O cvičení mi nemluv. To je další kategorie. Vím, že stačí málo, ale nejsem schopná. Raději přestanu jíst úplně. Neumím jíst jen trochu.