Re: Život v konfrontácii so smrťou

Já si myslím, že takový dítě může mít do života určitou výhodu.
Podle mě je strach ze smrti velký démon, který se zvětšuje s tím, jak málo přicházíme do styku s mrtvýma nebo umírajícíma - ano, bohudíky, na druhé straně strach má největší oči tam, kde nejsou reálný informace, kde není za co uchopit.
Pokud dítě vidí kolem sebe smrt, se kterou se nedělají žádný ciráty, může to prostě brát jako součást života, což je výhoda.
Ale samozřejmě je to kus od kusu, některý dítě může žít mezi mrtvolama, a neudělá to s ním nic, a někdo si žije v panenkovským pokojíčku, pak chípne pes Fifík a děcko má trauma do konce života
Na jedný straně se můžeme tvářit, že nás pohoršuje když dítě žije u márnice, na druhé straně předstíráme, že maso v obchodech jaksi "vyrostlo z regálu" a smrt je někde tam venku, daleko od nás. Kdo teda nakonec je pokrytec, a co je větší zločin?