Zamilovanost

Je to těžké....panáček je ve stádiu zamilovanosti - chemie (to není láska), ta trvá tak rok dva určitě...v odpíraném vztahu spíš dýl.
Není to láska, je to prostě chemie, která až se ztratí (a ta se ztratí ), tak někdy nezbude nic, nic, nic, jen oči pro pláč a po nás potopa.
Včera mě šokovala dcera, která mi říkala, že u nich ve třídě je víc než polovina dětí z rozvedené rodiny, někde mají střídavku, někde odjíždí na víkend k tatínkovi...sama vidí, jak je to hrozný. Jo, děti si zvyknou, ale je to prostě hrozný. Jaký model chování a rodiny ty děti budou mít? jaký mají pocit domova a bezpečí?
Možná se časem tyhle děti samy budou chovat zodpovědněji, když vidí, jak nevěra a vztahy ve třech okolí bolí.

Nevím, co poradit...to, co je tak 90% jisté je to, že prostě až skončí zamilovanost, skončí tento paralelní vztah. jde o to, jaké šrámy si kdo z toho odnese a zda je budete všichni umět ustát.
Když se podíváš na některé diskuze, zjistíš, že mnohem víc než polovina lidí rozvodu, nevěry, rozchodu lituje...ale mnohokrát není cesta zpátky, zůstane jen poušť.
Nechci se "zamilovaného" zastávat, ale někdy je to fakt jak nemoc...a vůbec to ani nevěrníkovi nepřináší uspokojení, stává se z toho trápení a bezvýchodnost pro všechny zúčastněné.

Nevím, pokud ti to jde a netrápíš se až zas tak moc, zkusila bych ještě vydržet...a obrátit se k sobě. To je strašně těžký, ale zorientovala bych se na sebe a dělal věci pro sebe, buďto se od něj v této fázi odpoutáš a nebude tě to bolet (řešit vztah rozvodem je si myslím dobré až v tu chvíli, kdy víme, že budeme umět bez druhého být) anebo to taky Nějak nakopne jeho...
Nejhorší je sedět doma a rmoutit se nebo dělat scény a tak. Nejlepší je, pokud ho chceš zas vrátit do hry - chovat se celkem normálně, dělat hezký domov)to přece neděláš pro něj, ale pro děti i pro sebe a dělal bys to i jako rozvedená) a vyčkat. čas většinou hraje pro dlouhodobé partnery.
Vyhrožovat rozvodem je spíš kontraproduktivní...to už je lepší si nechat ten rozvod fakt sepsat a prodiskutovat postup a tak...některé to opravdu probudí (za minutu dvanáct).
Přeju hodně sil...je to hrozně těžká situace, zklamání, rozčarování, nejistota, strach...nevím, jestli tě to uspokojí, ale pokud se člověk neunáhlí, je velká pravděpodobnost, že se chlap vrátí. Pak je otázka, zda ho ještě budeš chtít.