nelituji

NE, nelituji. Řešila jsem to samé, až do zápisu do 1. třídy. Chtěla jsem mu ulehčit vstup, byl malý vzrůstem, logo v pořádku, nečetl, neznal písmenka. Byla jsem jediná, kdo chtěla odklad. Při zápisu prošel naprosto v pohodě, do PPP jsem ani nejeli - nač taky, ve školce mu doporučili nástup do školy (určitě se zeptej tam - mají děti mnohem lépe přečtené než-li si myslíme).
Září - říjen - nesoustředěný, nevydržel na místě, všechno mu zabralo mnohem více času, nedokázal být tak rychlý jako ostatní někteří o 2 roky starší spolužáci. Chytli jsme perfektní učitelku, nadanějším dává práci navíc a dotahuje pomalejším tempo. Koncem říjne začal číst (a to opravdu stěží uměl písmenka ve svém jménu), přečetl celou knihu - sám, počítá, odčítá a používá malou násobilku. Škola ho strašně baví, baví ho dělat úkoly, sám si přidává a říká o další - je motivován, snaží se dohnat ty ostatní.
Jinak strašně zlobží, je živější - jako většina klůků, ale s tím si naše učitelka skvěle umí poradit, takže nevím co by pak vyváděl kdyby měl odklad - zlobil by ještě víc. I teĎ je strůjcem většiny "průšvihů" ( a neřekla by jsi to do něj - je maličký..), myslím že tady by odklad víc ublížil než-li pomohl. Vystihli jsme chvíli kdy se sám chce učit, nevadí mu to, ještě není demotivovaný a frustrovaný.

Stačí dlouhodobá nemoc, roční stáž v zahraniční škole, nebo odjezd rodičů do zahraničí a hned máš další rok ukrojený, pak je brzká puberta a myslím, že se téměř dospělému nebude chtít moc dlouho studovat.

Syn je narozený v půlce srpna.