Re: nelituji

Atislavo, já jsem na radu šklky nedala a jsem ráda. Ve školkách, ale i ve šklách, většinou umí zvládnout odhadnout normální dítě, ale když se vyskytne jakýkoliv problém, hned doporučují odklad, přitom neberou v potaz to, že kromě problému je někde něco napřed. U nás byl u prostředního problém v tom, že si neuměl zavázat boty, měl problém s knoflíky, jídlem, řečí, celkovou motorikou - ale uměl číst, zajímal se o čísla tak, že pochopil základ zlomků a procent, chodil do hudebky, do angličtiny - to nebylo důležitý, jen to, co s běžně hodnotí.
vyklubala se z toho dysfázie, dyslexie (ano, přestože uměl číst už ve školce), dysgrafie, dysortografie, možná i ta dyspraxe, zavazovat boty se naučil v 9 a půl, mluvení jsme ještě nezvládli úplně, u jídla už konečně začíná vypadat jak homo sapiens - ale tomu by rok odkladu nepomohl, dokonce ani dva, takže za mě - nevěřit nikomu, jen sobě, v případě pochybností (zvlášť u dětí v něčem napřed a v něčem pozadu) zajít do ppp a chtít vyšetření a i tak přemýšlet sama

nejstarší je narozený na konci listopadu, ideální by pro něho byl začátek školy tak od ledna, ten půlrok po vánocích byl strašná otrava ve školce, už se nudil, nic mu to nedávalo. Ale přirozený odklad je bohužel neřešitelný, teda nebyl tenkrát, teď bych ho asi do školy dala v necelých 6 letech, záříjový šikovný děcko určitě

u nejmladšího jsem zatím rozhodnutá pro školu bez odkladu, ale nechám si poradit od psycholožky, jeho start do života byl hodně složitý, tam si sama netroufnu odhadnout všechno, ale stejně - co nedožene do 6 let, to nedožene ani za další rok, to se potáhne ještě dlouho a dlouho