Re: Zpráva ze snídaně

Mandelinko, jsem z těch, co o nich říkal ten doktor Štěpánce, tj. nemám velký cit pro chutě (počítám to bude něco jako hudební sluch - ten taky nemám valný), a sním prakticky cokoli. Přesto chápu lidi, kteří kdeco nejedí, a nemyslím že by to vždy bylo chybnou výchovou (někdy jo). Problém je, že dítě je schopné tak dlouho nejíst (protože nemá na nic z "povoleného" chuť), až zeslábne natolik, že už ho zachrání jenom kapačka. Patrně tam ten pud sebezáchovy funguje nějak opožděně, nebo je zablokovaný tím blokem "ne, z tohohle budu zvracet". A někdo fakt z některých potravin zvrací. Buď má regulérní alergii, nebo psychický blok - zvracel z toho dříve nebo průjem, protože to bylo zkažené nebo že byl nemocný (viz Štěpánka). To že v Andách všichni chtěli přežít, s tímto nijak nesouvisí.


Koprofko, jestli syn jí rohlíky a zeleninu, tak to už má sacharidy, tuky a minerály i vitamíny. Jí něco, v čem jsou bílkoviny a např. vápník? Jestli jo, nechala bych ho jíst jen co mu chutná. Zažila jsem ve školce chlapce, který asi dva roky ve školce jedl jen rohlíky nebo suché přílohy, a přežil.