Re: Zase jsem při učení se s prvňáčkem neudržela nervy na uzdě

Boleslavko, nedělej to. Já si dodneška pamatuju, jak nade mnou mamka seděla a říkala (někdy až vykřikla), jak mám zrovna to písmenko psát. zřetelně se mi to vyjevovalo na přednáškách na VŠ, když jsem rychle mastila zápisky a v uších mi znělo to "nahoru - myšku - oblouček - OBLOUČEK!!! - jak to píšeš?". Teď jí to mám za zlé a vyrovnávám se s těmito a spoustou dalších věcí dost složitě.

Proč ti tolik zálěží na tom, jak to bude mít dcera napsané? Je to přece JEJÍ výkon, JEJÍ známky. A zdá se, že i učitelka to tak bere, rozumně. Ona chodí do školy, ona se učí psát, Ty ji můžeš podporovat, ale je to její životní cesta. Nechceš z ní přece mít závislou ženu, která si k tobě chodí pro dosouhlasení všeho?! Pokud chceš, mužeš to s ní vyzkoušet párkrát nějak zábavně - třeba prstem do mouky, vyšlapat venku do bláta, vystavět písmenko z čočky/hrachu a pak teprve to začít psát. Bude na to připravenější, možná motivovanější.

A ještě něco mne zarazilo v Tvých příspěvcích - že jsi se tak učila psát Ty, to ještě neznamená, že se tak musí učit psát ona.