Re: Vrcholoví sportovci

Lidi potřebujou pocit souznění, mají skupinový pud, stádní - chcete-li. V moderní společnosti, kde se lidé navzájem neznají, je to problém. Přirozená lidská společenství čítají zhruba 20-30 blízce příbuzných osob, několik takových skupin tvořívá více či méně pokrevně spřízněná společenství čítající 100-500 osob. Kromě příbuzenských pout je spojuje jazyk, kultura, tradice atd. Nás spojuje jazyk, ale to je málo. Různých tradic je příliš mnoho, kultura je mnohovrstevnatá a nejednotná (závislá na místě, společenské vrstvě... a mnoha dalších věcech). Rodinná pouta už také často nebývají zvlášť pevná. Přesto jsme uvnitř, ve svých hlavách naprogramováni na to malé stádo a potřebujeme zažívat pocit spřízněnosti; někdo více, někdo méně, někdo třeba vůbec, ale to jsou výjimky (např. kosmopolitně orientovaní lidé to třeba nepotřebují v etnickém smyslu, ale zažívají to např. s příslušníky své společenské vrstvy a samozřejme s jinými kosmopolitně orientovanými lidmi). Stále většinou vnímáme, že jsme navzájem příbuzní, i když je to spíš kulturně dané a hodně roztažené. Legendu o Řípu a praotci Čechovi vnímáme jako báji, ale stále jsme schopni cítit za ní skrytý hlubší smysl. Nicméně každý den zažíváme, že společenství opravdu tvoříme jen napohled, navenek (to napohled mj. znamená, že pocit spřízněnosti často vnímáme silněji po delším odloučení, naše vnitřní optika je nastavená na jinou kulturu a české prostředí se nám jeví jednotnější, než ve skutečnosti je).

Kvitová, hokejisti a další sportovci nám umožňují zažít ten jinak obvykle dost odpíraný pocit, i když tenisu či hokeji apod. normálně nefandíme a nesledujeme ho. Oproti jiným zemím a národům máme komplikovanější pozici v tom, že nejsme ani velcí a významní, ani nemáme zvlášť dlouhou a hlubokou státoprávní tradici (teoreticky ji máme mnohem delší než třeba Američané, ale hůře se identifikujeme se současným státem; zatímco Američané se hodně identifikují se svou ústavou - my hledáme nouzové útočiště u Karla IV., ne náhodou přitom opakujíce jako mantru spojení "otec vlasti").

Jednodušší to mívají často lidé, kteří mívají širokou rodinu s bohatými vnitřními vzájemnými vztahy, lidé zapojení do aktivních společenství, ať jsou to společenství profesní, hobby, místní a jiná. Pořád ale zbude dost těch, co se v nich vzedme automatická pýcha na "Čechy", napůl skutečnou desetimiliónovou komunitu, napůl imaginární společenství, které je možné zhutnit do běžnému člověku srozumitelné podoby. Kvitová nabízí snadnou a srozumitelno identifikaci: ona je nyní významná a známá, i my, jako společenství, bychom si přáli být takoví. K tomu je pracovitá, nadaná, možná ne právě modelka, ale tělesně určitě víc než přijatelná: zdravá, urostlá, s hezkou tváří. Když už se ztotožňovat, ona je momentálně ideální.