Re: Trest smrti

Vidím, že co jsem napsal, nechtěně vedlo k omylu. Zážitek smrti u mne tím důvodem není. Koneckonců i znám lidi, kteří takovou zkušenost mají a pomstychtivost v nich byla (nevím, jestli pořád je), každopádně samotný takový zážitek asi rozhodující není. Napsal jsem to proto, protože jsem začínal mít dojem – možná nesprávný – že to působí, jako bych o těhle věcech mudroval svrchu, odtažitě, prostě zpoza stolu. Přijímám, že navzdory svým zkušenostem budu tyhle věci asi prožívat jinak než běžná matka nějakého dítěte, že u ní to bude hlubší.

Myslím, že u mne to bylo výchovou. Vědomě jsem se k tomu poprvé myslím přiblížil, když nás táta právě s tím záměrem vzal na western Velká země, a po skončení nám řekl, že je správné chovat se jako hlavní hrdina: tak, že pokud něco pro někoho děláme, tak ne proto, aby to viděli a ocenili ostatní, ale pro to samotné. A to je pro mě i u trestu smrti to určující. Různé zkušenosti přišly později, stejně tak odborné studie o lidském mozku v souvislosti s trestáním a pomstou. Základem pořád zůstává: dělám něco pro svoje osobní potěšení, nebo pro věc samotnou?

Většinu věcí v životě samozřejmě dělám pro svoje potěšení. Rozhodně ty, které dělám pro sebe. Obvykle nejím vědomě proto, protože si rozumově řeknu, že musím, ale protože mám k jídlu chuť, mám rád chutná jídla, a tak je to se spoustou věcí. Problém může ale nastat u věcí, které dělám pro jiné. Nebo aspoň myslím, že pro jiné. Dělám je skutečně pro jiné, tj. pro věc samotnou? Vím, že zcela čistě to asi nejde, ale často se v tom ukrývá zrada, protože lidi spoustu věcí dělají ve jménu jiných, ale ve skutečnosti pro sebe. Tohle se vůbec netýká jen trestu smrti. Dělají třeba rodiče, kteří nutí svoje děti do toho či onoho, skutečně pro děti, nebo pro uspokojení vlastních ambic? A moc, moc často slouží ty představy věšení, galejí a plazení se po pahorcích k osobnímu uspokojení. Jo, je to prostě příjemné. Je to taky přirozené, má to taky svůj evoluční význam. Bohužel, má to evoluční význam v dost jinak vypadající společnosti, v malých rodinných lovecko-sběračských skupinách.

U Fren je ten požitek jasný, ta se v tom úplně rochní a ostatní to taky vidí. Ale mnozí další jsou mírnější, ale dělají to opravdu pro věc samu, pro větší bezpečnost, nebo pro sladkost pomsty?

Proto ty moje zážitky neměly přijít na úvod a teď i myslím, že to přijít nemělo vůbec.