Proč není radno konzumovat kůru citrusových plodů

Proč není radno konzumovat kůru citrusových plodů

Jiří Patočka
Nedoporučuje se kůru u nás prodávaných citrusových plodů konzumovat, protože je ošetřena nebezpečnými chemickými látkami. Jedná se o konzervační prostředky, které chrání citrusové plody před plísněmi a jinými škůdci (Papadopoulou-Mourkidou 1991). Vzhledem k tomu, že se citrusové ovoce pěstuje v teplých klimatických pásmech, tj. poměrně daleko od nás, ošetření kůry pro transport je nezbytné, nemá-li dojít ke znehodnocení plodů dříve, než se dostanou na náš trh. Nejčastěji jsou k těmto účelům používány dvě látky: bifenyl (E 230) a thiabendazol (E 233).

*Bifenyl je aromatický uhlovodík obsažený v kamenouhelném dehtu, pro průmyslové účely se získává pyrolýzou benzenu. Je to bezbarvá krystalická látka s b.t. 71 °C a b.v. 255 °C. Jeho využití v chemickém průmyslu je značné – emulzifikátory, optické zjasňovače, barviva, plastické hmoty apod. Bifenyl má fungicidní a baktericidní účinky, je však toxický i pro savce včetně člověka. V literatuře je popsána řada kasuistik lidí, kteří se bifenylem otrávili, zejména pracovníků z chemických provozů (např. Gosselin et al. 1984, Bingham et al. 2001). Látka se dobře vstřebává z GIT, ale proniká i přes neporušenou kůži. V organismu je biotransformován v játrech a jeho hlavním metabolitem je 4-hydroxybifenyl. Vzhledem k jeho nízkému b.t. představují nebezpečí i páry bifenylu. Vstřebávají se v plicích a způsobují záněty dýchacích cest. Také silně dráždí oči a kůži. Akutní otrava je doprovázena podrážděním horních cest dýchacích, pálením očí a zvracením. Dlouhodobá expozice vede k poškození jater a ke vzniku neurologických poruch (Carella a Bettolo 1994). U laboratorních zvířat byly pozorovány i poruchy ledvin a urogenitálního systému. Bifenyl mění i biochemii krve a vyvolává změny v jejich hematologických parametrech. In vitro nebyla pozorována mutagenita bifenylu při dlouhodobém podávání in vivo myším samicím byl pozorován četnější výskyt benigních i maligních tumorů jater. Mechanismus toxického účinku bifenylu spočívá v inhibici některých enzymů dýchacího řetězce. Mezi toxikologicky významné látky odvozené od bifenylu patří především jeho halogen-deriváty (DiCarlo et al. 1978).

*Thiabendazol je synteticky připravená heterocyklická sloučenina s třemi atomy dusíku a jedním atomem síry v molekule [2-(1,3-thiazol-4-yl)-1H-benzimidazol]. Látka má fungicidní, baktericidní a anthelmintické účinky s nízkou toxicitou pro člověka a je proto používána v zemědělství k ochraně sklizeného ovoce a zeleniny. Thiobendazol má chelatační účinky a může být využíván jako antidotum při otravách některými těžkými kovy, zejména olovem, rtutí a antimonem. Jeho toxicita pro člověka však není bezvýznamná. Nejnižší toxická dávka thiabendazolu pro člověka je udávána 47.6 mg/kg (Tchao a Templeton 1983). Akutní toxicita se projevuje nauzeou, zvracením, závratěmi, méně často průjmem, únavou, spavostí, závratěmi, bolestmi hlavy a zvýšenou teplotou. Objevuje se také kožní erytém, halucinace, smyslové poruchy, třes, hučení v uších a křeče. Prvé příznaky se objevují 3 až 4 hodiny po podání a trvají až 6 hodin (McEvoy 1993). Chronická toxicita se projevuje suchostí sliznic, zejména úst a očí, změnami na kůži (keratitida) a cholestatickou žloutenkou. Dlouhodobá suchost očí vede ke změnám rohovkového epitele (Grant 1986).


Konzumovat kůru citrusových plodů či jinak ji využívat k potravinářským účelům (strouhaná citrónová kůra jako koření, příprava kandované pomerančové kůry, apod.) je riskantní, pokud jsou plody chemicky ošetřeny. Obě nejčastěji používané konzervační látky, bifenyl i thiabendazol, představují pro člověka zdravotní riziko. Protože jsou tyto substance rozpustné v tucích, nelze je z kůry odstranit omytím vodou. Ze stejného důvodu by ale neměly pronikat z kůry dovnitř plodů. Chemicky ošetřené citrusové plody jsou tedy zdravotně nezávadné, závadná je ale jejich kůra.

http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=170