Syndrom prázdného hnízda

Chtěla bych se zeptat, jak jste zvládly/zvládáte odchod dětí z domova. Čeká mě to teď poměrně nečekaně, dcera se bude stěhovat k příteli se kterým několik let chodí. Je to logický krok, ale je jí teprve 21 let. Je to na mě trochu brzy, ještě studuje VŠ, ale mají možnost bydlení, tak toho využili. Dcera je jedináček. Vím, že to je přirozené, proto děti vychováváme, aby jednou vyletěli. Ale je to zatraceně těžké, je to nová životní etapa na kterou se musím asi teprve adaptovat. Mám z toho už teď trochu depku. Mám přítele, ale nebydlíme spolu. Myslím, že aktivity typu jóga s kamarádkou nebo si zajít do kina atd. mi tu prázdnotu prostě nezaplácnou. Bude mi chybět taková ta každodenní blízkost, i když často dcera byla pryč, pořád jsme byly společná jednotka, teď už budu já a oni (dcera s přítelem). Prosím napište, jak jste se s tím vyrovnaly, ať nemám pocit, že v tom jsem sama😊