Re: Schopnost/ochota být vděčný

Anet, však já jsem to měla jako Pavla, ona to líp vystihla..... před 17lety jsem babičce servírovala vnoučátka na stříbrném podnose: vozile je, celou dobu jsem je hlídala, měla je jen na tulení a takový...zájem neměla.....
Přestala jsem se dávno vnucovat a dětičky, nyní už puboše jí dávno neservíruju,....

Hlídat je nechtěla, já to po ní nikdy nechtěla....., nedávno jsem zjistila, že si je brala na ten týden, aby to nebylo blbý před kolegyněma v práci.....no to se fakt nemusela obtěžovat....já jsem jim ty 4 tábory na šest týdnů zaplatila, když není tolik dovolené.....však jsme na to uškudlili.....

ZA to, když bylo potřeba něco udělat, tak jsem jela jak blbec hned, vše přeorganizovala,abych nebyla ta špatná......a v 7 hodin byla na místě i s dětma.....

Před pár lety jsem zjistila, že se s nima všema cítím špatně, mě využívají jen na práci a nic jiného je nezajímá......takže já po nic nic nechci a nemusím jim být za nic vděčná, tudíž to jde mnohem líp.....míň tam jezdit.

A pž před deseti lety mě přešlo to, že by si měl někdo udělat s dětma vztah....nechceš nechtěj, tvůj problém,ale nebreč mi pak, že jsi to propásla,......bylo to Tvoje rozhodnutí.
A rozhodně ať odemne nikdo neočekává to samé.....já to takto mít nechci.....tím jsem myslela, že pokud jednou....tak manžel a vnoučata, pokud budou, jsou u mě na prvním místě. A pokud bude chuť a čas, tak něco dalšího......