Jak se vyrovnávat se zklamáním od blízkých lidí?

Prosím o radu, jak se vyrovnáváte s tím, když vás blízcí nějak zklamou.
Závidím lidem, co jsou splachovací ( částečně jsem se to už také naučila) nebo si věci nepřipouštějí či je pouští jedním uchem tam, druhým ven. Je to dáno asi povahou. Takovou ale bohužel nemám.
Např. když vám začne rodič udílet nějaké nevyžádané rady nebo postřehy či vás kritizovat. Moje děti se včera u našich nějak hašteřily, přičemž kluk nerespektoval to, co mu říká holka, až ho nakonec majzla, aby jí dal pokoj. Ten to pak přišel referovat za námi, podotýkám, že není žádné miminko, je skoro dospělej. Moje mamka na to řekla, že holka je opravdu hnusná a drzá a že se leckdy chová příšerně. Zejména teda měla na mysli chování k bratrovi. Já na to povídám, že si nemají co vyčítat, jelikož se navzájem provokují jeden druhého a navzájem si nadávají. Na to máma řekla, že holka ale víc. Zopakovala jsem, že to tak nevidím, hlavně doma, syn taky leckdy nemá mluvu jak z beletrie. Opět mi bylo zopakováno, že holka se chová hrozně. Stále jsem si stála za svým, že k nim přistupuju dle svého uvážení ale spravedlivě. Jednou dostane vynadáno jeden, podruhé druhý (vím-li, jak to bylo), případně oba najednou, ať dají pokoj. Bylo mi řečeno, že stejně holce nadržuju, ale že je to moje výchova (rozuměj úplně blbá) a žádný rodič nechce slyšet oprávněnou kritiku.
No odjeli jsme. V autě dostaly děcka céres oba dva. Mrzí mě ta nespravedlivost, protože vím, že alespoň doma to tak u nás rozhodně není.Obě děti podporuju stejně v zájmech, lítám s nimi všude možně, neexistuje, že by byl jeden protežován na úkor druhého.
Máma se takto nezachovala poprvé. Myslím s tou kritikou.
Naštěstí už tam nebydlím, to bych asi byla zralá na antidepresiva. Máma je typ buzerační ale jinak s dětmi nikdy zvlášť nepomáhala. Hlídání taky omezené a že by chodila pro holku do školky nebo do družiny nějak pravidelně, to ani náhodou. Jako na požádání a výjimečně ano, ale že by mi to nabídla, abych mohla více pracovat, to nikdy...
Mám z toho špatnou náladu.Prostě mě to zklamalo, nemám ani nejmenší chuť tam v nejbližší době jít.
Řešíte někdy něco podobného s rodiči či jinými blízkými příbuznými?