| Ema | •
 |
(5.5.2016 21:05:48)
Kudlo, ja vim, aneb jsme si tu tehda taky notovaly.
Ja nemam nazor, ze at si kazdy vzdycky za sve a sam. Samozrejme, ze si pomahame, kdyz to jde, ale predevsim resime jinak. Jen mne vzdycky tak dojme, jak rodice porad maji povinnosti k svym dospelym detem, ktere ale vyzaduji, aby se to ridilo podle jejich naroku, a jeste se to tak hezky okecava "ty nezapomenutelny vztahy s babickou", "vod nas to je vlastne hezky, ze jim ty vnoucata doprejem", "moralni povinnost si pomahat" (=ovsem hlavne od rodicu) a tak. A vzapeti nastvane popisovat, co ti rodice (=hlavne matky a tchyne) vsecko rodine a vnoucatum komplikuji a do ceho se pletou.
Kdyz nechci, aby mi nekdo do neceho kecal, tak od nej nic nechci a zaridim se sama.
A jeste jednou - moje deti i ja si vyjdeme vstric, jak to jde, ale nikdo nic nevyzaduje a neocekava. Kdyz to jde, je to hezky.
|
| Marta | •
|
(5.5.2016 21:14:22)
Emo, do kamene tesat 
Je mi smutno, když tu čtu, jak ta nemožná máma nebo tchyně, jak každá mladá matka má patent na rozum a jak starší člověk ani nemůže nic říct, protože je to přece blbec. Ale sloužit nebo platit, to by ti staří mohli do roztrhání těla, že.
|
|
| Žžena |
|
(5.5.2016 21:17:31)
Emo,
mně přijde absurdní to neustálé spojování pomoci a kecání do věcí. Ty takové puzení máš? Dospělej člověk to snad dokáže oddělit.
|
| Kudla2 | 
|
(5.5.2016 21:21:08)
Žženo,
a je tady málo příspěvků, kde se lidi rozčilujou, jak jim rodiče mluvěj do toho či onoho?
Je to v podstatě tak trochu pokračování dětství - dokud tě živím, tak budeš poslouchat. A pokud to někdo pojme takto a fakt "živí", tak má ten "živenej" podstatně horší pozici a mnohem hůř může jít za toho "dospělýho"
|
| Žžena |
|
(5.5.2016 21:27:19)
Kudlo,
víš co, já to takto s maminkou prostě nemám. Jsme dvě dospělý osoby a ona nemá puzení mne pérovat. Prostě to nedělá. Svoji příležitost k výchově mé odoby měla a využila když jsem byla dítě, teď už dítě nejsem, tak je na výchovu poněkzd pozdě. Nějaká pomoc jedním nebo druhým směrem, to je úplně jiné téma. Nezakládá žádnej nárok na navážení se do jiných věcí.
Pomůžu když můžu nebo chci, nikoli abych získala "právo" se do toho druhýho člověka srát a mluvit mu dl věcí.
|
| Kudla2 |
|
(5.5.2016 21:28:34)
Žženo,
no tak to je pak značka ideál a nemáme se o čem bavit. 
|
|
| radka | •
|
(6.5.2016 8:54:38)
já si myslím, že v tom je problém této diskuse
kdo to nezažil (pocit, že když živím, tak vychovávám, pocit, že se kecá do života i dospělým), tak nechápe tu rovinu té "vzájemné závislosti"
žena zřejmě měla štěstí na "normální" maminku a proto má normální vztahy
nejsou ale všechny takové, takže i druhá strana má svou pravdu (bohužel s máti patřím do té druhé skupiny, mám pocit, že teď už jsem si hranice vymezila, ale stálo mě to taky hodně úsilí a často nastávaly nebo nastávají situace jak u Margotky, ale já prostě řeknu dost a odcházím nebo dost a už se o tom nehodlám bavit, nezabředávám do nesmyslných diskusí, ze kterých zůstává pachuť v ústech a blbě na duši)
|
|
|
|
| Ema | •
|
(5.5.2016 21:24:36)
"Emo,
mně přijde absurdní to neustálé spojování pomoci a kecání do věcí. Ty takové puzení máš? Dospělej člověk to snad dokáže oddělit."
Ne, Zzeno, ani nahodou. Ja tu proste interpretuju to, co se tady diskutuje. Jak si tady notujete, ze matka do vseho furt keca a jak vam jde na nervy,m v dalsim tematu opet, jak nevyzvedne, nepohlida, nespostara, a posleze jak kdyz rodice maj, tak maj davat a maji povinnosti, jsme prece rodina... a tak to pokracuje.
Takze v kostce - vyzadovat a brat, ale druha strana davat a nekecat. To je to spojeni, ktere mi vychazi z mistnich temat.
U nas nikdo nic nevyzaduje a nikdo nikomu do niceho nekeca, ale kdyz to jde, vyjde si vstric a pomuze, protoze kouka, aby videl a dela, co muze. A nekritizuje se za to, ze je to malo - malo pomoci, malo davani, ani se nekritizuje za to, ze je to moc - moc kecani do neceho, moc nevyzadanych nazoru a pod.
|
| Kudla2 |
|
(5.5.2016 21:27:48)
"Ne, Zzeno, ani nahodou. Ja tu proste interpretuju to, co se tady diskutuje. Jak si tady notujete, ze matka do vseho furt keca a jak vam jde na nervy,m v dalsim tematu opet, jak nevyzvedne, nepohlida, nespostara, a posleze jak kdyz rodice maj, tak maj davat a maji povinnosti, jsme prece rodina... a tak to pokracuje. "
Emo,
přesně tak. A to pro mě znamená, že ty "děti" v podstatě ještě nedospěly, že ten vztah je pořád nerovnej.
"Takze v kostce - vyzadovat a brat, ale druha strana davat a nekecat. To je to spojeni, ktere mi vychazi z mistnich temat."
Ano, i mně.
"U nas nikdo nic nevyzaduje a nikdo nikomu do niceho nekeca, ale kdyz to jde, vyjde si vstric a pomuze, protoze kouka, aby videl a dela, co muze. A nekritizuje se za to, ze je to malo - malo pomoci, malo davani, ani se nekritizuje za to, ze je to moc - moc kecani do neceho, moc nevyzadanych nazoru a pod."
Děkuji, to je pregnantně řečeno to, o co se tu celou dobu marně snažím vysvětlit.
A TOTO POVAŽUJI ZA DOSPĚLÝ PŘÍSTUP, na rozdíl od toho předchozího.
|
| Ema | •
|
(5.5.2016 21:31:03)
Hele, Kudlo, uz jsem do tebe primo zamilovana.
Za mesic jedu do Prahy. Odkud jsi?
|
| Kudla2 |
|
(5.5.2016 21:33:02)
Emo,
proč?
Omlouvám se, ale nějak nerozumím.
|
| Ema | •
|
(5.5.2016 21:38:15)
Ale smysl pro humor, Kudlo. Jak si krasne notujeme.
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(6.5.2016 9:50:20)
moc nechápu, jak souvisí to, že přijmu pomoc, s tím, že musím přijímat nemístné kecání do života.
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:11:14)
Ráchel,
ten člověk, co Ti tu pomoc poskytuje, tak činí za svých vlastních podmínek, ne za Tvých.
Pokud se to "sejde", tak je to fajn (to jsou ti rodiče, co pomáhaj a do ničeho nekecaj).
Pokud se to ale nesejde, tak platí "darovanému koni na zuby nehleď" a pak tu pomoc musíš buď přijmout tak, jak ji ten člověk poskytuje (případně se to pokusit něja "ukecat"), nebo si ji hledat někde jinde.
Člověk, kterému je pomáháno, není v pozici, kdy by si mohl klást podmínky.
|
| Monty | 
|
(6.5.2016 10:13:55)
"Člověk, kterému je pomáháno, není v pozici, kdy by si mohl klást podmínky."
Kudlo,
to je zajímavé.
A jak tu pomoc definuješ?
Už jsme se tu o tom kdysi bavily, když byla řeč o naší hlídací babičce - pokud o tu pomoc prosíš/žádáš, je to v něčem jiné, než když se ti dostává jaksi samovolně?
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:20:48)
MOnty,
obávám se, že ne zcela rozumím otázce.
Když něco od někoho potřebuju, tak buď je to placená služba a pak si mohu přesně nadiktovat, jak to chci (ale o tom se tu nebavíme), nebo je to pomoc a pak já si mohu říct, jak bych si to představovala, a druhá strana to buď akceptuje, nebo řekne "sorry, ale já v pátek od pěti do sedmi nemůžu/jestli chceš, abych šla s dítětem na pískoviště a tam s ním edukativně plácala bábovičky, tak to nepůjde, protože jsem alergická na písek/odmítám ti hlídat, zatímco ty půjdeš na rande s tím tetovaným zjevem s piercingem v jazyku" a Ty prostě nemáš páku na to, abys ji donutila plácat bábovičky/hlídat, zatímco Ty jdeš na rande s dotyčným, co se nelíbí.
Takže buď akceptuješ její podmínky, nebo si musíš na hlídání najít někoho jinýho.
To mi přijdou vcelku jednoduchý počty.
|
| Monty |
|
(6.5.2016 10:26:17)
Kudlo,
no, to zjevně nerozumíš.
Já třeba babičku o něco žádala jen výjimečně. Většinou to bylo tak, že ona sama oznámila - zítra vezmu vnuka tam a tam, na víkend mám v plánu to a to. Ona (a dědeček, dokud žil) prostě chtěli být s vnukem a sami se v tom angažovali. Nikdo to od nich nechtěl.
Samozřejmě nezpochybňuji, že to bylo výhodné, protože jsem nemusela platit třeba za vyzvedávání ze školky, což jsem tehdy kvůli práci nestíhala, ale mám podle tebe mít pocit ZÁVAZKU?
Mmch., ke svým starším vnukům od dcery se chovala stejně a v rámci možností teď pomáhá i s pravnoučaty.
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:31:49)
"ale mám podle tebe mít pocit ZÁVAZKU"
Až doposud jsme se o žádným závazku nebavily, toto je nový téma.
|
| Monty |
|
(6.5.2016 10:34:06)
Kudlo,
ne, to není nové, to vyplývá z tvých příspěvků - když mi někdo pomáhá, jsem mu zavázán a nemám si co diktovat.
Leda bych to chápala špatně.
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:34:53)
ale teď jsme se bavili čistě o tom diktování.
|
| Monty |
|
(6.5.2016 10:36:01)
Kudlo,
OK, tak diktování.
Můžeš diktovat při nevyžádané pomoci?
Ne že bych to dělala, ale zajímá mne tvůj názor.
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:42:48)
Monty,
to je závislý na tom, nakolik jsi schopna ustát, když Ti dotyčnej řekne "ale za těchto podmínek já to dělat nebudu/nemůžu/neumím".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| libik | 
|
(6.5.2016 10:21:37)
Ale Kudla, kam by ten, jemuž je pomáháno, přišel?
Pomoc je dobrovolná a je založena na tom, že pomáhající má nějakou lidskou potřebu to dělat, má dotyčného rád, je mu sympatický, potřebuje nabrat nějaký dobrý skuteček pro svůj životní pocit.
Já kdybych nekorigovala a neomezovala všechny skvostné pomahače, co se kolem mě v dobré víře vyrojili , tak mám z baráku nádražní halu a podle svého naturelu si ani zadeček neutřu, natož abych si dělala, co potřebuji,
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:25:44)
libiku,
já měla na mysli pomoc, na který jsi v daný chvíli nějak zásadně závislá a nutně ji potřebuješ.
Samozřejmě že se pomoc dá i zdvořile odmítnout, případně říct "prosím, ne takto, ale takto", ale dost těžko to můžeš dotyčnýmu NADIKTOVAT, a o to mi jde.
|
| libik |
|
(6.5.2016 10:30:27)
Kudla, ale já ty lidi taky potřebuji, nemluvím o radách a alkoholových dýcháncích, ale právě o hlídání a transferech dítěte, taky o pomoci při technických řešeních záludností 100 let starého kotle,hlídání zvířat aj.
Nevím, co myslíš diktováním, jestli jako dikci nebo zdvořilé vymezení podmínek, které jsou legitimní.
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:34:30)
Libiku,
"diktováním" myslím asi něco ve smyslu "potřebuju, abys mi hlídal u sebe doma, uvařil k tomu teplou večeři o 3 chodech, přičemž aspoň jeden z těch chodů musej bejt čápi s mákem, jinak fuj fuj nehrám".
Zdvořilé vymezení legitimních podmínek je v naprostém pořádku (přičemž ale ten pomáhající to může legitimně vyhodnotit tak, že je není schopen splnit)
|
| libik |
|
(6.5.2016 10:37:19)
Kudla, to je vyloženě situace ze života
ale je normální říct hlídajícímu, že dítě nebude jíst buřty z ohníčku, jelikož po nich pravidelně bleje a zkazit tím hlídajícímu radost z toho, jaký pěkný zážitek dětem celý týden chystá. To je prostě smůla.
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:40:08)
"ale je normální říct hlídajícímu, že dítě nebude jíst buřty z ohníčku, jelikož po nich pravidelně bleje "
Tak to v každým případě, a myslím, že toho hlídajícího to nijak neomezí (případně může říct, že když ne buřty, tak nic, ale nepovažuju to za pravděpodobný)
|
| libik |
|
(6.5.2016 10:54:07)
To jsou ty jemné nuance "omezování a nevděku", hlídačka má hezké vzpomínky na dětství, jak dostali buřtíka z ohníčku, jde koupit přenosné ohniště, aby tomu sirotečkovi udělala radost, nechá si od bratrance naštípat smrkové loučky (přijel kvůli tomu až z Kvášňovic) no a te´d přijde ta přemrštěná nána a řekne NIC.
(je to jen příklad, osobně bych na tom netančila, mé dítě sice po buřtech bleje, nicméně to řeší tím, že je nejí a ohníček mu radost i tak udělá. A nakonec, tlusté je dost)
|
| Jahala. | 
|
(6.5.2016 11:11:21)
Libíku, moje dítě po buřtíku sice neblilo, ale vůbec mu nechutnali tak je nejedlo, ale úplně stejnou radost mělo z na ohníčku opečeném rohlíku. Ani nevíš kolikrát jsem byla za divnou a nebo socku co nemá na buřta. Jak všichni všude vnucovali dceři, svůj párek a ono ne a ne a nechtěla. Jedna Babička všechna upozornění respektovala, druhá měla zálibu je porušovat, byla 500 km daleko tak to bylo šumák, jen si pak stěžovala, že je dcera rozmazlená a nejí to a to. Tchán to říkal taky, vnouče od druhého syna je vyškolilo to jedlo jen řízek br.kaši a mlíkovou polívku. jinak fakt nic. Jednou se dceři omluvili, že ji kvůli jídlu pomlouvali 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(5.5.2016 21:18:06)
Emo,
přesně. 
A úplně nejpřesnější je tohle:
"A jeste jednou - moje deti i ja si vyjdeme vstric, jak to jde, ale nikdo nic nevyzaduje a neocekava. Kdyz to jde, je to hezky."
Tohle je věc, kterou se tady marně snažím vysvětlit.
Že to NENÍ o tom, že by si ti lidi nevyšli vstříc (když se maj rádi, proč by nevyšli), ale že tam není prostor pro zklamání, protože tam není žádný očekávání (jako že já si myslím, že by ten člověk toto MĚL udělat, že by se MĚL chovat podle MOJÍ představy, a pokud to neudělá, tak jsem zklamaná a mám mu to za zlý).
Ale ten člověk přece má nárok na SVOJI představu, proč by měl nutně plnit tu moji, když jsme oba dospělí a svéprávní? Já ho o to můžu poprosit o laskavost, on to může přijmout nebo odmítnout, ale pokud jsme opravdu oba DOSPĚLÍ, tak je snad na místě respektovat rozhodnutí toho druhýho, aniž by se člověk na něho za to zlobil.
Na jednu stranu se rozčilujem, když nám rodiče kecaj do života, a cukáme se, že bychom se snad měli chovat podle nich (právem), a na druhou stranu bychom se úplně stejně rozčilovali, když ONI nechtěj jednat podle pravidel, který bychom jim nastavili MY?
|
| Žžena |
|
(5.5.2016 21:22:25)
Vzhledem k tomu, že rodiče nejsou cizí neznámí lidé, které člověk náhodně potká na ulici, ale lidé, kteří člověka vychovali a sdíleli s ním fyzicky část života, bych ty rozdíly zas tak nedramatizovala, klidně mohou mít na věci i podobnej náhled.
|
| Kudla2 |
|
(5.5.2016 21:24:37)
Žženo,
tak jestli maj na věci podobnej náhled, tak je všechno v nejlepším pořádku a nikdo si nebude stěžovat, ne?
|
|
|
| sovice | 
|
(6.5.2016 10:18:53)
Kudlo,
asi se lišíme v definici očekávání.
Já teda od svých blízkých očekávám mnohé, ale ne v tom smyslu, že by nevyhovění v konkrétní věci bylo nesplněním očekávání a zklamáním.
Očekávám zájem. Očekávám projevy vztahů, které máme. Očekávám, že jsem pro ně určitou prioritou v hierarchii. Neočekávám absolutní prioritu a vyhovění v kdečem, co si vyvzpomenu, ale zase nejsem a nikdy jsem nebyla hluboko na chvostu. Očekávám, že se můžu zeptat, a očekávám, že oni si to srovnají a odpoví mi. Stejně tak očekávám žádosti či prosby z jejich strany a mají pro mě taky prioritu nad mnoha jinými věcmi, podle stupně naléhavosti.
Takže jsme mému tátovi vozili zelí na krouhání, pomáhali šoupat nábytkem, uklízet po malování, platit přes internet a domlouvat srazy třídy a kdeco, a on zase nám hlídal děti a dělal svíčkovou a tak. Jednu dobu bylo víc pomoci od něj k nám, teď je jí víc od nás k němu, a organizovalo a organizuje se to tak, abychom to všichni zvládali a mohli se těšit vzájemné společnosti.
Zklamání - jednou jedinkrát mě v rámci rodinné pomoci opravdu zklamala tchyně, právě díky z mého hlediska naprosto mimoňské prioritě, ale chápu, že v podstatě nepochopila naléhavost. Volala jsem jí, jestli by mohla odpoledne vyzvednout starší dceru, vzít ji k nám nebo k sobě a druhý den ráno ji odvést zase do školky. V té době totiž byl celý zbytek rodiny mimo dojezdovou vzdálenost (manžel a můj táta v zahraničí, sestra 200 km na vícedenní služebce, tchyně byla v důchodu a bydlí cca půl hodiny autobusem od nás) a já měla s mladší dcerou jako plně kojeným kojencem náhle nastoupit do nemocnice. Tchyně odmítla s tím, že druhý den dopoledne něco má (byla by do té doby klidně dávno zase doma, uvedla čas těsně před polednem). No, bylo to náhlé a myslím, že jí ta naléhavost nedocvakla, ale v tom okamžiku jsem teda zalapala po dechu, neměla jsem energii nic vysvětlovat a vyřešila jsem vše jinak. Ostatně byla to první moje prosba v tomto smyslu (starší dcera měla čtyři roky) a taky poslední.
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:24:07)
"no, bylo to náhlé a myslím, že jí ta naléhavost nedocvakla, ale v tom okamžiku jsem teda zalapala po dechu, neměla jsem energii nic vysvětlovat a vyřešila jsem vše jinak. Ostatně byla to první moje prosba v tomto smyslu (starší dcera měla čtyři roky) a taky poslední."
Já bych to taky viděla, že jí to asi spíš nedocvaklo, Tys z toho vyvodila důsledky na celý život. Já jsem dost nekompromisní (občas možná bych mohla trochu ubrat), takže bych to možná udělala taky, ale nevím, jestli by to nebylo zbytečně moc tvrdý (protože si umím velmi dobře představit situaci, kdy by to nedocvaklo mně i u člověka, kterýmu bych jinak byla ochotna pomoct velice).
|
| sovice |
|
(6.5.2016 11:06:29)
Kudlo,
nevyvodila jsem z toho důsledky na celý život. Zklamalo mě to v tu chvíli, pak jsem si to v klidu rozebrala a pustila to k vodě ve smyslu výčitek. S tchýňkou jsem měla (a mám i teď, když už je léta letoucí extchýňkou) nadstandardní vztahy, bývá u nás o Vánocích, navštěvujeme se i my jako dospělé ženské (nejen v rovině matka - babička vnoučat)... Ale jeden důsledek jsem vyvodila - praktické poučení pro mé příští jednání: v nouzovém případě jsem ji příště vynechala rovnou (fakt je, že žádný tak naléhavý prostě od té doby nenastal, drobnější věci jsou obvykle řešitelné jinak) a s babičkou jsme jely léta v režimu pečlivá, klidná domluva s dostatečnou časovou rezervou předem, to jí nedělá potíže.
|
|
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(5.5.2016 21:24:04)
Ale já po nikom nic nechci. Už tam nějakou dobu nebydlím. Máma mi nehlídá.Prostě jsme byli jen odpolko po škole na návštěvě. A vyzvedávali tam s dcerou syna, abychom společně jeli autem domů.
O nic víc nešlo.
|
| ALL | 
|
(5.5.2016 21:38:19)
Ale ve svém původním příspěvku si stěžuješ, že maminka málo pomáhá... Působí to, jako bys očekávala větší, pravidelnou pomoc. 
|
| Anni&Annika | 
|
(5.5.2016 22:56:59)
Bozinku, a co jen tak pochopit, ze ji to prislo lito a potrebovala to nekde vyventylovat?
Proc za tim hned hledat nejakou diagnozu?
Proste si povzdechla, ze mama sice nepomuze, ale kritizovat umi /ac s tema detma nezije, hned vidi a rozlisi prikori?/.
Je to jeji mama, a ocividne to margotku obcas zaboli. Kamsi ji neposle, neb je to jeji mama, a neco ji rict asi nema cenu. Tak si holt povzdechla tady.
|
| ALL |
|
(5.5.2016 23:21:22)
Já jen, že si protiřečí. Nic nechce, ale vlastně chce. Ale neumí si o to říct (třeba při té horečce, jak psala), maminku to musí napadnout samo od sebe. A co když maminku zase mrzí, že ji o to nedokáže poprosit a jen to tiše očekává? A nebo ji to holt nenapadne a nic špatného v tom není. Evidentně chyba v komunikaci.
|
| Anni&Annika |
|
(5.5.2016 23:31:43)
ALL..no nevim, soudit nebudu. Z vlastni zkusenosti vim ze jsou lide, kterym muzes rikat /ci odpovidat/ co chces, a oni to presto ignoruji a melou si svou. Takze se naucis s temito lidmi nedohadovat, nevysvetlovat, proste si neco pomyslis a tim je to vyrizene.
Kdyz je to mama, je to horsi. Margotka je jeste porad ve stadiu vysvetlovani. Jednoho dne treba zjisti, ze je lepsi nad tim mavnout rukou a rict si, ze lepsi to nebude a proste to hodit za hlavu....
|
|
| Anni&Annika |
|
(5.5.2016 23:34:12)
jinak teda ALL...kdyz mi kamoska pada na hubu, ani me nemusi zadat o pomoc. Proste ji tu pomoc nabidnu sama. V rodine to povazuju za samozrejmost. To snad nemyslis vazne, ze se maminka mozna citila dotcena, ze ji margotka nepozadala o pomoc?
|
| Kudla2 |
|
(5.5.2016 23:47:42)
Anni,
dovoluji si upozornit, že ne každý disponuje schopností číst myšlenky, přesto to nemusí být špatný člověk.
Od dospělých lidí bych očekávala, že maj pusu, řeknou si a nebudou se jeden nebo druhej urážet, že ten druhej není naladěnej na úplně stejnou vlnu jako oni.
|
| Anni&Annika |
|
(6.5.2016 0:05:36)
Kudlo, obavam se, ze to takhle dost casto nefunguje. Kdyby jo, lidi by se nesoudili, nevrazdili, nepomlouvali atd...atd..
Od dospělých lidí bych očekávala, že maj pusu, řeknou si a nebudou se jeden nebo druhej urážet, že ten druhej není naladěnej na úplně stejnou vlnu jako oni.
Jinak...ja bych jak pises zklamana nebyla. Mam zvlastni dar se nehroutit ani z podobnych veci ...kdyz nejde o zivot, jde o ho.no. Tudiz bychh to hodila za hlavu a postarala bych se sama.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(5.5.2016 23:48:59)
"V rodine to povazuju za samozrejmost. "
No, já myslím, že je výhodnější nic takovýho za samozřejmost nepovažovat. Pokud se Ti toho nedostane, nebudeš naštvaná a zklamaná, pokud ano, tak budeš příjemně překvapená.
|
| Source |
|
(6.5.2016 10:27:51)
Já to mám tak, že sama jsem ochotná a pomoc nabízím, nečekám, až si někdo řekne. Je to moje nastavení, které vědomě nezměním, protože prostě když vidím mě blízkého člověka v nepohodě, tak mám puzení tu nepohodu odstranit, cítím ji jako vlastní. Až tady na rodině jsem zjistila, že jsem vlastně hrozný sobec, když to stejné čekám od toho blízkého člověka. Ne proto, že by mi byl povinen oplátkou, ale protože si přeju, aby i on moji nepohodu vnímal jako svou vlastní. To je moje definice blízkého vztahu. Pokud zjistím, že to tak můj blízký člověk nemá, tak jsem frustrována tím, že mě nemá rád tak jako já jeho.
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 10:39:03)
Source,
tak něco takovýho bych v žádným případě nechtěla.
Přijde mi to strašně zavazující až manipulativní.
"Ne proto, že by mi byl povinen oplátkou, ale protože si přeju, aby i on moji nepohodu vnímal jako svou vlastní. To je moje definice blízkého vztahu. Pokud zjistím, že to tak můj blízký člověk nemá, tak jsem frustrována tím, že mě nemá rád tak jako já jeho"
to není jen, že JE Ti povinen oplátkou, ale že to musí sám od sebe poznat a když ne, tak to raní Tvoje city.... za těchto okolností bych asi nemohla být Tvým blízkým člověkem (a dlužno říct, že bych nechtěla ani Tvou pomoc, aby to nevyznělo, že bych chtěla jen brát a ne dávat).
|
| Source |
|
(6.5.2016 10:47:27)
Kudlo, ano potřebuji, aby byl vztah OBOUSTRANNĚ zavazující, aby byl ten druhý schopen poznat, jak mi je, nebo se na to zeptat. Nikoho nemanipuluji, ale je fakt, že očekávám. Taky bych tě nechtěla mít za blízkého člověka, protože ty to cítíš jinak. S největší pravděpodobností bychom se dohromady nedaly. Pro mě blízkost znamená závazek a vztah, kde druhý necítí potřebu mi dávat, když já dávám, pro mě nemá smysl. Takže je dobře, že ty bys ode mně nic nepřijala z obavy, že já chci "vrátit". Tím by mezi námi nevznikl žádný vztah a každá bychom si našla toho, kdo to má jako my.
|
| ALL |
|
(6.5.2016 12:18:50)
Tak to já zase souhlasím s Kudlou. Nechtěla bych být v situaci člověka, od kterého se očekává, že uhodne sám od sebe, co od něj ten druhý chce. Dokonce se očekává i to, že bude sám od sebe přesně cítit to, co si ten druhý myslí, že by měl cítit. To je pěkná manipulace.
|
|
|
|
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(6.5.2016 6:59:50)
No víš, já už si pak ani nějak nechtěla říkat, když jsem vždycky měla pocit, že když něco potřebuju, že ji to obtěžuje.
No tak se potom radši plazíš v horečce pěšky s dítětem do školky a když se s brekem doplazíš domů, tak mamka sedí v křesle, pije kafe a čumí na bednu.
Ale jak říkám, to už je dlouho, teď už tam naštěstí nebydlím. Sice pracuju pod neustálým tlakem, že pokud jsem vjetá za prací, tak se musím vrátit do družiny do xy hodin. Když to hodně nestíhám, tak poprosím syna,aby po škole holku vzal a odvezl ji autobusem domů. Přece nebudu mámě rušit vycházky s důchodkyněma.
Ale pak slyším buzerace, že to a to dělám blbě. Takže to logicky zamrzí.
|
| Kudla2 |
|
(6.5.2016 7:10:04)
Margotko,
tak se zkus od ní oprostit i v tomhle směru.
Ona Ti "nedlužila" žádné vodění do školky apod., ale Ty jí zas na druhou stranu nedlužíš žádný poslouchání (včetně toho, že ji můžeš utnout, pokud Ti bude připadat, že řeči, který vede, jsou zraňující pro děti).
Nejsi povinna dosáhnout toho, aby ses jí zalíbila, jsi už dospělá.
|
|
| Žžena |
|
(6.5.2016 7:52:19)
margotko,
když mi bylo jo zle, syn do školy/školky prostě nešel. Přežil to doma na pohádkách. Když není, kdo by ho odvedl/dovedl (a to, že já ležím s horečkou 39 prostě znamená, že NENÍ), tak zkrátka jít nemůže.
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(6.5.2016 8:33:36)
Žženo - já bych se v tom stavu asi o holku postarat nedokázala. Navíc holka se neuměla sama zabavit, neustále vyžadovala pozornost. Zklidnila se, když jsem jí třeba 2 hod četla knížku. Ale to bych asi nedokázala.Proto jsem se snažila ji alespoň odvést do školky. Tam měla zábavu i stravu. Já pak jen ležela a celý den nic nejedla.
|
|
|
|
|
|
|
|
| sovice |
|
(6.5.2016 9:51:56)
Emo,
můj dost hlídající tatínek mi nikdy do ničeho nekecal. Nekecal mi ostatně do ničeho už tak někdy od puberty, jednou, když jsem chodila s pitomcem (prozřela jsem po cca 3. rande ), tak mi DODATEČNĚ řekl, že byl rád, když jsem to nerozvíjela, že ho zná odjinud a měl na něj nevalný názor
Teď se my snažíme pomáhat jemu, je už přece jenom starší a některé věci přestává zvládat, ale taky by mě ve snu nenapadlo mu do ničeho kecat. (A ano, pomáhala bych mu, i kdyby mi před lety nehlídal, ale takhle máme úzké vztahy celý život, chodí za ním i vnoučata a všechny nás to těší.)
|
|
|
To se fakt nevidí 
V její náručí
O PalečkoviKutná Hora 
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
O Palečkovi
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)