Re: Jsem nějaká omrzelá, z manžela, z dětí

A nemůže to být jen tím, že ti začíná nová životní fáze? Už nemáš prťata, která tě potřebují pořád za zadkem a tak najednou začínáš zase vnímat svět okolo a hledat nové záchytné body pro seberealizaci. Doteď jsi možná jela s plným nasazením jako matka a vše podřídila rodině a tato jedinečná role tě zcela pohltila. Teď tě to už neuspokojuje a tak přichází krize. Vidím to na dost ženách (i na sobě), které jsou maximalistky a pro rodinu a malé děti daly všechny své síly, za což se jim vracel pocit nenahraditelnosti a důležitosti (u malých dětí péče = láska). Rostoucí děti už ale péči matky vnímají spíš jako servis a to už průměrnou ženu neuspokojuje. Jenže problém je to, že všichni si na ten systém zvykli a jediný, kdo bude chtít nastolit změny jsi ty. Zvlášť, když dosud to fungovalo a hlavně manžel to může vnímat jako zradu a překvápko. Podle mě je důležité v této fázi nedělat radikální skoky (od teď nevařím a věci si perte sami), ale malinké téměř neviditelné kroky, které zapojí aspoň děti. U manžela to nejspíš bude horší, pokud do této doby jsi byla ty pro něj a on pro tebe fungoval nejvíce jako "živitel". Začni pomalu chtít ty "něco" od nich. Součástí výchovy dětí není jen to, aby přijímaly, musí se naučit i dávat.