Re: Jsem nějaká omrzelá, z manžela, z dětí

"Jinak si moc nedokážu představit, jak se to stane."

Půlko věř že to možné je, že se to prostě v průběhu let stane. Stalo se mně.

Chlap kterýho jsem si vzala nebyl po 16 letech rozhodně ten samý, se kterým jsem se rozváděla. A krom jiných ta změna byla především v těch představách co bych jako měla dělat já - ve směru péče o domácnost a o něj. Jako každý z nás se mění, ale nekdy je ta změna prostě až příliš.

Čím nastala sama netuším, myslím že to bylo nějakou kombinace postupného vystoupání po pracovním žebříčků potažmo finanční úspěšnosti. No a k tomu asi krize středního věku, kdy mu nějak přebujelo ego velkého BIG pana manažera. Nějak to nejvíc začalo v době kdy jsem šla na mateřskou, po druhé dítěti vygradovalo. Ještě teď mi vaří krev když si vzpomenu na ty hlášky.

A přísáhám že takovýho jsem si ho nebrala, tehdy kdysi jsme dělali věci společně. A já sama tedy nejsem typ ženy (především) do domácnosti. Nikdy jsem nebyla, takovou jsem si mně vzal, takže jeho (údajné) rozčarování že po 16ti letech fakt nejsem puťka domácí a nebudu skákat jak píská a poskakovat kolem něj mi přišlo úsměvné. Kdyby to tedy celé nebylo spíš k pláči.