Re: Jak si vytyčit vlastní hranice s příbuznými

Jas,asi budeš ještě hodně mladá a nezkušená,dle toho co píšeš, u nás dvou s mužem se pohár naší trpělivosti naplnil v našich cca 50ti letech... u posl.extempore byli i naši oba kluci,čemuž jsme hodně rádi,už měli tak také příležitost brát první životní lekce a měli "zážitek" naživo bez našeho možného přikrášlování - což by si třeba mohli myslet.A nešlo vůbec o žádné malichernosti typu,že by jim někdo vyčítal nějakou pouhou sobeckost atd., ne, byli vlastně vytrestáni za to,že makají,že jsou úspěšní a to se ve familii od manžela prostě neodpouští a podporují se flákači a nefachčenka,kteří pořád je o sobě prohlašují,jak jsou chudí...

Ano,je stará známá pravda,že rodiče si nevybíráš,ale stýkat se snima fakt nemusíš,ani si nechat od nich či od dalších příbuzných cokoli líbit,co ti není příjemné. Máme při vší smůle to štěstí, že od sebe vzájemně bydlíme x desítek km,tak stačí nebrat telefony a máme klid.
No a s manželem jedem na jedné lodi,takže problém,že by např.moje matka začala nadbíhat svému zetákovi,to bych fakt chtěla zažít,ona ho moc nemusí,nevím proč,vždy byl vůči ní ochotný,slušný,jen vyjadřoval moc napřímo své názory a to prostě spousta lidí nepřekousne.Vůči ní byl spíš naivně upřímný a tak se nestal jejím oblíbencem,tak jako u ní vůbec nikdo nakonec.