Re: Jak si vytyčit vlastní hranice s příbuznými

Inko, nám se stalo snad jednou, že zastavil hodně blízký kamarád - jel kolem nás na kole. Dostal nějaké pití ( bylo vedro), jeho partnerka taky, prohodili jsme několik vět na zahradě a zase drandil dál. Obě strany to braly stejně - přepadl nás neohlášeně, jen viděl, jak jsme venku, tak přes plot zavolal.

Jinak všichni naši kamarádi a známí oplývají dostatečnou inteligencí a mobilními telefony, takže nemám problém s telefonáty typu :" Hele, jedeme kolem vás na výlet, můžeme se u vás tak ve dvě odpoledne stavit?"
A nikdo se neuráží, když odpovíme, že ne, že máme jiný program. Když jsme doma, přivítáme rádi. Pokud se s námi chce někdo určitě vidět, domlouváme akci víc dopředu.

Zefýr, no jo, jsi ta nevděčná snacha.... U nás nedávno přespaly neplánovaně tři děti, já měla po jedné své akci, takže jsem natvrdo vyhlásila na půl jedenáctou večerku a ráno zakázala budíček před sedmou. Nikdo z puberťáků neměl problém, já se vyspala ráno jsem jim dokonce servírovala svačinu s úsměvem na rtech. Zase mám zkušenost, že takové spontání akce mívají větší úspěšnost, než akce dlouho dopředu chystané.