Re: Jak pomoci smutné dceři?

Svěřím se s mou nedávnou předusínací úvahou - sama jsem uvažovala, že pojímám názor na můj život špatně - třeba posledních 3/4 roku jsem měla super práci, dobře placenou a málo náročnou, ale velmi rychle a nečekaně skončila. Byla jsem v pokušení nadávat na osud, ale říkala jsem si, že to asi chápu špatně, že je třeba to brát tak, že mi Bůh dal tak super práci na to nejhorší porozchodové období, abych ho dobře zvládla (a asi i abych se k rozchodu konečně rozhoupala) a vždy to tak v těžkých obdobích bylo, že mi v jiné oblasti bylo ulehčeno. Takže tvoje věta mi opravdu sedla a připoměla jsi mi, žejestli je "sklenice z poloviny plná nebo prázdná" záleží jen na mě.
Současnou práci jsem našla nadočekávání snadno, ale malinko to začíná momentálně váznout - tak snad to bude zase někde vyváženo - upřímně se za to modlím.