Re: Přestup z alternativní školy do běžné.

Už jdu asi s křížkem po funuse, ale napíšu pár zkušeností: Jsou děti, které prostě nebudou "makat" v žádné škole. To není problém klasické základky nebo alternativy, to je prostě "problém" toho dítěte - v uvozovkách to mám proto, že přitom o žádný problém nemusí jít. To, že je syn takový rozevlátý, začíná projekty, které není schopen dokončit, je zřejmě povahový rys, to ho žádná škola nenaučí, maxiálně donutí dělat se současným znechucením ze systému nebo s tím, že "to vzdá". Prostě to v té škole odsedí, ale k aktivitě a výsledkům, jakou po něm škola (a ty) to stejně nepovede. Zvážila bych, co je pro něj přínosnější - zůstat tam, kde je zřejmě šťastný a spokojený nebo jít zpět na státní školu, kde bude třeba nešťastný. Řešila jsi to napřed v té škole? Že jsi třeba rozladěná, že bys potřebovala od nich pomoci, najít strategii, jak na syna, aby pracoval? Nebo se rovnou rozhoduješ, že ho dáš pryč. Já byla taky rozpačitá z prvních dní naší prvňačky. Evidentně nejšikovnější dítě z rodiny, nejbystřejší, se smyslem pro řád a povinnosti... a školu absolutně nezvládala. Taky mi v hlavě šrotovalo ledacos, včetně přestupu do alternativy. Nakonec díky komunikaci s třídní učitelkou i školní psycholožkou zvládáme, dcera má asi nějaké dys, ale jinak je spokojená a všichni vidíme pokroky. Kdybych hned řešila změnu školy, možná se pořád plácáme v tom samém. Nehledala bych moc složitá řešení typu opakování třídy apod. Pro vás je důležité, abyste nějak zvládali (časově i finančně), tak vyberte, co pro vás bude nejjednodušší a prostě to přežijte. Pokud je syn umělecky nadaný, ať jde na um. školu, tam se svou povahou nebude vyčnívat. A pokud bude dělat to, co ho opravdu baví a co ho táhne, určitě začne projekty i dokončovat. Jinak - s umělci to je těžké, oni mají opravdu svůj svět a těžko se hledají cesty, aby "fungovali" tak, jak se běžně očekává. A je hodně lidí, kteří mají spoustu nápadů, nadšení a empatie, dokážou sebe i ostatní nadchnout, umí školou, životem i prací tak nějak proplouvat, aniž by přitom dokázali všechny projekty úspěšně dokončit a jsou vlastně dost úspěšní.