Re: Příbuzenská pěstounská péče

Kudlo, já jem přece netrpěla. Prostě jsem věděla, že musím makat. A hlavně jsem si uvědomila, že nechci žít na vesnici, kde to je kolotoč nikdy nekončící dřiny za málo peněz. I proto jsem namakávala, abych vystudovala VŠ, teda ono mi to šlo vpodstatě samo, makat jsem musela až na vejšce, ale tam to byl tvrdý pád na hubu, protože jsem se neuměla učit, do té doby mi šlo všechno levou zadní. Když to ale beru zpětně (a i brácha a bratránci), tak to byl sice trochu drsnější život, ale dobrá přípravka na pozdější vlastní život. Pořád bylo dost lidí, co na tom byli ještě hůř, my byli aspoň zdraví.

Hele, ono si to i u této holčiny jednou sedne. Teď je všechno ještě moc čerstvé, a pokud s tátou nežila, tak se zákonitě střetnou. Taky se tam nemluví o tom, jestli on má nějakou partnerku a jak se ona na celou věc dívá. Holčina tote´d nebude mít jednoduché, ale ono se to usadí, vždyť už je jí 15, za pár let bude vyučená nebo bude maturovat, všechno, co se dneska naučí, se jí jednou hodí.
O jejím otci iluze nemám, vidím kolem sebe vesnické chlapy ve věku cca 30-65 let. Oni sice umějí nařezat v lese dřevo na zimu, pořezat ho na cirkuli, zdít nebo omítat zdi, spravovat auta, ale v domácnosti si neumějí uvařit ani čaj. Vrcholem jejich kuchařského umění jsou ohřáté párky s hořčicí a chlebem. Nicméně si myslím, že pokud bude holčina potřebovat s čímkoli poradit, tak existujou třeba sousedky. Neříkej mi, že sousedka, která vidí, jak na tom jsou, jí neporadí, jak vyprat prádlo nebo upéct kuře nebo buchtu. Vždyť podobné práce by už měla pomalu poznávat, kdy se chce třeba učit vařit, až se vdá? Tak holt začne od toho jednoduchého a ono se to časem poddá, jestli se naučí vařit a vést domácnost, tak e o ni jednou mládenci i poperou.