Re: Jít či nejít na pohřeb?

Girilli, to nemusi byt o "pohled na mrtveho nikoho nedesil".

Napr. ja nechci videt blizkeho zemreleho z toho duvodu, ze nechci, aby ten pohled na "konecny stav" prekryval vsechny ty krasne vzpominky, co na dotycneho mam. Usmev, nezny pohled, lasku… To chci mit v hlave, kdyz na maminku myslim, v jakemkoli veku. (a kdyz se mi hodne styska, muzu si predstavovat, ze je PORAD jeste tam, kde jsem ji videla naposled). To chci i pro svoje deti.


Pred par tydny mi zemrela moje nejlepsi kamaradka. Par dni pred smrti jsem ji byla nvstivit, deti si ji vzaly domu. Ackoli vim, ze PRO NI to mozna bylo dobry se se mnou rozloucit, PRO MNE zarucene ne. Nechtela jsem mit posledni vzpominku, ktera prekryva vsechno ostatni: lezici ochrnuta, bez moznosti vyjadrit neco, jeji pohled. Chtela bych mit vzpominky na vsechny diskuze, smich a legraci.

Mozna to behem casu prejde, ale ted mne to hodne trapi. Vic nez to, ze uz je pryc a nic jineho nebude.
Proto bych sve deti tomu nevystavovala (jsou teda dospeli a rozhodnou si sami).