Re: Jít či nejít na pohřeb?

"kdyz nekdo citi, ze se zadnym obradem loucit nechce nebo nepotrebuje, neznamena to, ze neexistuji jini blizci tehoz cloveka, kteri obrad nepotrebuji."


Girili, tvuj nazor ti nijak nevymlouvam. Muj nazor ale je, ze blizci (=t.j. PRIMA RODINA, protoze nikdo jiny "blizky" nijak neni - jsou to proste cizi lidi, kteri sice meli nejaky vrely vztah, ale ten je porad nijuak neopravnuje k nejakemu ocekavani/ohledum na to, co si ONI preji co se tyce nejakeho louceni). Poradat nejaky obrad kvuli ohledum na lidi, protoze nekdo neco potrebuje, mi v takovem pripade pripada uplne mimo. Rodina ma vsechna prava se domluvit uplne bez ohledu na to, co vyhovuje jinym eventuelnim ucastnikum.

"moralni povinnost rozlouceni usporadat."

Muj nazor je, ze nikdo zadnou takovou moralni povinnost k okoli nema. Jedinou "povinnost" je splnit prani zemreleho - kdyz si ten pral nadherny pohreb a nijak to nepostihuje cleny rodiny, kteri by si to povazovali za povinnost usporadat, tak je to jediny duvod k tomu ten obrad poradat. Jestli zemrely vyjadril, ze obrad je pro pozustale, je proste na nich, jak se rozlouci a koho u toho chteji mit.

"A pokud nekdo rika, ze nechce blizkemu zemrelemu organizovat rozlouceni, protoze si to chce prozivat sam a ostatni ho pri tom prudi, vnimam to jako jisty projev sobectvi ci strachu."


To opet je tvuj nazor. Do toho, jak si to PRIMA rodina rozhodne, nikomu vubec nic neni. Pro hodne lidi je to intimni zalezitost a niko9ho kolem nepotrebujou. Nejake ohledy na prani rodiny. Sobectvi je vynucovat si nejaky obrad, protoze JA, ktera se chce jit podivat a bejt u toho, to ocekavam nebo "co by tomu rekli lidi". O strachu - nechapu, co tim minis.