Re: Povahy národů a naše česká pověst

Můj postřeh je takový, že Češi si více než jiní často se*ou do vlastního hnízda - pomlouvají se, označují se vzájemně za malé zaprděné čecháčky, sami si připisují ty horší vlastnosti jako národní - ať už jde o paštikáře v souvislosti s dovolenými v Chorvatsku, nabubřelé hazardéry v souvislosti s Tatrami, zloděje v souvislosti se západními zeměmi... Nic z toho se nedá nijak statisticky obhájit, v ničem z toho nevynikáme nad ostatními národy, přesto si v tom pomlouvání vlastního národa rádi pochodíme.
A pak je to jedno s druhým - když si nevážíme sami sebe a svých lidí, tak se k sobě neumíme a nechceme chovat s úctou a úsměvem. Odráží se to i v tom, že nás cizinci mají za uzavřené, tvrdé, nevlídné a zamračené, kteří roztají, až když někoho blíže poznají. Až se tohle prolomí, bude tu mileji.